Mnoho zaměstnavatelů a zaměstnanců miluje představu pracovního týdne o čtyřech dnech. Zbývá víc volného času a lidé se mohou víc věnovat své rodině - pečovat o děti a stárnoucí rodiče.
Zastánci pracovního režimu, kdy se pracuje víc hodin denně, ale méně dnů v týdnu, poukazují na vyšší produktivitu, kterou umožňuje třeba snížit režijní náklady. Nemusí se třeba svítit tam, kde nikdo nepracuje. Ušetří se také náklady a čas strávený dojížděním do práce.
Čtyřdenní pracovní týden zkoušejí různé společnosti, včetně gigantů Amazon, Google či Deloitte, píše server Quartz. Amazon loni v srpnu oznámil, že u vybraných zájemců experimentuje s ještě kratším - 30hodinovým - týdenním úvazkem za 75 procent platu.
Pilotní programy mají zatím slibné výsledky. Jde ale také o zdravotní následky. Profesor Allard Dembe z Národní univerzity v americkém státě Ohio zkoumá dopady dlouhé pracovní doby už třicet let. Když pracovní požadavky překročí určitý práh, může to mít na zdraví negativní vliv. „Nebezpečí je největší, když lidé pravidelně pracují víc než 12 hodin denně nebo 60 hodin týdně,“ podotýká vědec.
Myšlenka pracovního týdne o čtyř dnech není nová, objevuje se už od 70. let minulého století. Například studie z roku 1989 zjistila, že zhuštěné pracovní úvazky vyhovují jak zaměstnancům, tak jejich šéfům.
V roce 2008 pak provedli vědci z Brigham Young University sérii průzkumů, z nichž vyplynulo, že čtyři pětiny lidí mají s takto zkráceným pracovním úvazkem pozitivní zkušenost. Na základě toho guvernér amerického státu Utah zavedl čtyřdenní pracovní týden povinně pro všechny státní zaměstnance. Cílem bylo zkrotit náklady na energie, zlepšit kvalitu ovzduší nebo zvýšit atraktivitu práce pro stát. V roce 2011 však Utah obrátil kurz a konstatoval, že k úsporám nikdy nedošlo.
Skrytá nebezpečí
„I přes všeobecné nadšení ze čtyřdenního pracovního týdne nejsem přesvědčen, že tento typ režimu zaměstnancům a firmám vyhovuje,“ konstatuje profesor Dembe.
Matematika je snadná: odpracovat pět osmihodinových směn vyjde na čas stejně jako čtyři desetihodinové. Ale dopady obou režimů jsou odlišné. Při delším denním úvazku hrozí, že se spíš dostaví únava a nakumuluje stres. A unavení a vystresovaní lidé podávají slabší výkony. Zhuštění pracovní doby do méně dnů má také vliv na duševní zdraví.
Podle jedné Dembeho studie se u lidí, kteří pracují déle než 12 hodin denně, zvyšuje riziko pracovního úrazu o 37 procent. A u lidí pracujících přesčas, dokonce o 61 procent. Kdo pracuje déle než 60 hodin týdně, riskuje o 23 procent vyšší pravděpodobnost pracovního úrazu.
Chronická onemocnění
Dembe se svým kolegou Dr. Xiaoxi Yao také zkoumali, zda má pracovní doba nějaký vliv na pozdější chronické onemocnění. A zjistili, že taková souvislost existuje, zejména u žen.
„Ženy pracující déle než 60 hodin týdně, což je ekvivalent 12 hodin denně, byly třikrát víc náchylnější k srdečnímu onemocnění, rakovině, zánětu kloubů nebo cukrovce a dvakrát víc ohroženy chronickým plicním onemocněním nebo astmatem, než ženy se standardním 40hodinovým týdenním úvazkem.
Navíc výhoda, kterou tento režim nabízí rodinám, může být jen zdánlivá. Přidáním dvou hodin denně mohou rodiče přijít o čas mezi pátou a sedmou odpolední, kterou by normálně trávili se svými dětmi, než je ukládají ke spaní.
