Čína se v době ekonomické krize ocitla v mimořádně výhodné pozici. Přestože sama patří k největším dovozcům ropy na světě, v minulých letech si vytvořila rozsáhlé zásoby, investovala do domácí energetické bezpečnosti a masivně rozvíjela obnovitelné zdroje. Zatímco řada asijských ekonomik řeší nedostatek leteckého paliva, nafty, benzinu nebo hnojiv, Peking může rozhodovat, komu a v jaké míře pomůže, píše web The New York Times.
Asie je na suchu. Jeden den jezdí jen auta s lichou značkou, potom se to prohodí |
Krátce po americko-izraelských útocích na Írán a uzavření klíčové námořní trasy Hormuzským průlivem země omezila vývoz ropných produktů. To okamžitě zasáhlo státy závislé na jejích rafineriích. Vietnam žádal Peking o pomoc kvůli hrozícímu nedostatku leteckého paliva, Filipíny usilovaly o uvolnění dodávek hnojiv a Austrálie jednala o pokračování zásilek paliva pro své firmy.
Diplomatická jednání však zároveň ukázala, že čínský zákaz nebyl absolutní. Do některých zemí totiž paliva dál proudila, zejména tam, kde se vztahy s Pekingem v poslední době zlepšily. Podle analytiků tak Čína využívá krizi jako nástroj měkké síly: pomáhá, ale dává najevo, že podmínky určuje ona.
„Čína se opatrně zapojuje do podpory svých sousedů,“ uvedla Michal Meidanová z Oxfordského institutu pro energetická studia. Podle ní Peking současně naznačuje, že dlouhodobou odpovědí na podobné krize mají být čínské zelené technologie.
Lídr budoucí energetiky
Od začátku konfliktu na Blízkém východě čínští představitelé jednali mimo jiné s Filipínami, Austrálií, Vietnamem, Kambodžou, Laosem, Thajskem, Myanmarem a Bangladéší. Podle oficiálního prohlášení Pekingu Čína válku nezpůsobila, nemá zájem na uzavření Hormuzského průlivu, ale nabízí cestu k menší závislosti na fosilních palivech.
Válka už jednoho vítěze má, alespoň technologického. Z krize profituje Čína |
Tento postoj kontrastuje s americkou energetickou politikou prezidenta Trumpa opírající se o ropu a zemní plyn. Čína se naopak prezentuje jako lídr budoucí energetiky založené na solárních panelech, větrných elektrárnách, chytrých sítích a elektromobilech. Právě v těchto odvětvích má silné výrobní kapacity a hledá pro ně odbytiště v zahraničí.
Krize proto Pekingu umožňuje posouvat vliv jiným způsobem než prostřednictvím rozsáhlých půjček v rámci nové Hedvábné stezky. Tento projekt v minulosti přinesl Číně značný geopolitický dosah, ale také kritiku kvůli zadlužování rozvojových zemí. Energetická diplomacie založená na technologiích může působit méně zatíženě a pro partnery přijatelněji.
„Čínští představitelé si jsou vědomi negativních reakcí a čistou energii považují za lék na špatnou pověst nové Hedvábné stezky,“ uvedla Dan Wangová, ředitelka poradenské společnosti zaměřené na analýzu geopolitických rizik Eurasia Group.
Jihovýchodní Asie se obrací k Rusku. Nekupujte jeho ropu, burcuje Evropa |
Čísla z prvních týdnů války naznačují, že pomoc byla selektivní. Dodávky leteckého paliva z Číny do Vietnamu meziměsíčně vzrostly o 34 procent, vývoz hnojiv na Filipíny o procento méně a export nafty do této země dokonce o 187 procent. Odborníci však upozorňují, že měsíční statistiky mohou výrazně kolísat a nelze z nich vyvozovat příliš jednoznačné závěry.
Pomoc přislíbilo i Japonsko
Peking se zároveň nebojí spojovat energetickou bezpečnost s politickými požadavky. Když Tchaj-wan hledal nové zdroje energie, čínský Úřad pro záležitosti naznačil, že ostrov by měl po „mírovém znovusjednocení“ větší jistotu dodávek díky zázemí silné „mateřské země“. Tchaj-wan přitom dováží více než 96 procent energie a významná část jeho ropy prochází právě Hormuzským průlivem.
Čína není jedinou zemí, která se snaží Asii stabilizovat. Japonsko přislíbilo deset miliard dolarů na pomoc státům jihovýchodní Asie se zdražující ropou a na podporu továren důležitých pro japonské dodavatelské řetězce. Rozsah čínských výrobních kapacit však dává Pekingu v současné situaci zvláštní váhu.
Čína může přijít o svůj černý obchod s ropou. Zásoby jí vydrží jen do března |
Válka zároveň poskytla Číně prostor pro export přebytečných solárních panelů, elektromobilů a dalších zelených technologií. Vývoz solárních panelů se v březnu proti předchozímu měsíci více než zdvojnásobil a rostl i export elektromobilů, přestože řada trhů vůči nim uplatňuje cla.
Dřívější stížnosti na čínské přebytky a levné zboží zaplavující světové trhy tak v době energetického tlaku slábnou. „V krizi se to, co bylo dříve vnímáno jako problém, může najednou jevit jako vítaná úleva,“ poznamenala Erica Downsová z Kolumbijské univerzity.
