Když se nejvyšší čínský představitel Si Ťin-pching loni v listopadu vracel ze summitu skupiny G20 v Brazílii, zastavil se na skok v Casablance, kde ho ještě před setkáním s marockým korunním princem Moulayem Hassanem přivítali datlemi a mlékem. Krátká návštěva byla známkou rostoucích hospodářských vazeb mezi oběma zeměmi.
Maroko je v současnosti největším centrem výroby automobilů v Africe. ale také stále důležitějším kanálem pro čínské společnosti snažící se obejít cla na vývoz do Evropy, píše web The New York Times.
V posledních několika letech investice čínských výrobců energií, elektromobilů a baterií do Maroka prudce stouply. Severoafrické zemi se podařilo zvýšit vývoz a zajistit si investice od mezinárodních výrobců, kteří chtějí přesunout nebo rozšířit výrobu vozidel, protože je lákají tamější nižší náklady a blízkost země k Evropě.
Koukej, takhle děláme hašiš. Sever Maroka je říší konopí, do Evropy mířilo tunelem |
Tento ekonomický boom je známkou rostoucího významu zemí, jako je Maroko. Těží z dohody o volném obchodu s Evropskou unií a slouží jako spojovací článek v globálním obchodním systému, jenž se momentálně točí kolem vysokých cel, obchodních omezení a geopolitické rivality.
Nyní, když Trumpova administrativa podminovala fungující globální obchodní systém, se však tato cesta stala mnohem nejistější.
Maroko jako výhoda
Čínské automobilky, které již předstihly mnohé konkurenty v oblasti bateriových technologií, automatizovaného řízení i softwaru, mají velké ambice expandovat v Latinské Americe, Asii, Evropě i Africe. Ještě před Trumpovým zvolením se Spojené státy a Evropa stále více obávaly, jak jim bude jejich vlastní průmysl elektromobilů vůbec moci konkurovat. V loňském roce Bidenova administrativa účinně zablokovala čínské elektromobily tím, že na ně uvalila stoprocentní clo, Evropská unie zvýšila svá cla na čínské elektromobily až na 45 procent.
Tyto typy obchodních pastí byly právě přínosem pro země jako Mexiko, Vietnam, Thajsko, Malajsie, Indie, Indonésie, Turecko a Maroko, neboť umožnily společnostem dovozní cla obcházet.
Napětí roste. Alžírsko chce vyhostit francouzské diplomaty, Paříž hrozí odvetou |
V případě čínských výrobců je tedy Maroko hlavním pojítkem země s Evropskou unií. „Peking chce využít klíčových výhod Maroka,“ říká Alexandre Kateb, ekonom a zakladatel strategické poradenské platformy Multipolarity Report. Podle něj na prahu Evropy a Afriky již dvě desítky let roste jakýsi „ekosystém automobilového průmyslu“. Země má propracovanou dopravní síť zahrnující přístavy jako Tanger a velké zásoby fosfátů, které se používají při výrobě autobaterií.
Také velmi rychle přechází na čistou energii. Podle časopisu Auto World Journal se Maroko v roce 2023 stalo předním vývozcem automobilů do Evropské unie a předstihlo tak dokonce Čínu, Japonsko a Indii.
Francouzská automobilka Renault, kterou lákají zdejší nižší náklady na pracovní sílu i energie než v Evropě, vyrábí v zemi již více než dvacet let. Automobilová skupina Stellantis, která vlastní značky Chrysler a Jeep, rozšiřuje svou působnost v Maroku od roku 2019.
„Pro čínské výrobce automobilů by nyní Maroko mohlo hrát stejnou roli jako Mexiko pro výrobce, kteří se snaží obejít americká cla,“ řekl Ahmed Aboudouh, spolupracovník programu pro Blízký východ a severní Afriku v think-tanku Chatham House.
Hra s ohněm
Zostřující se napětí mezi Čínou a Spojenými státy i Čínou a Evropou však pro Maroko, kde se ekonomické a geopolitické zájmy ne vždy shodují, představuje hru s ohněm. Trumpova administrativa by se mohla rozhodnout tlačit na Maroko případnou hrozbou vyšších cel, aby zaujalo postoj pro nebo proti.
„Maroko vnímá Čínu jako významného partnera, ale zároveň si uvědomuje si riziko, že by Trump mohl zpřísnit opatření vůči zemím, které s Čínou obchodují,“ soudí Aboudouh.
Země, kde první autobus řídil Čech. Maroko patří mezi nejbezpečnější země světa |
Čínské půjčky a investice pomohly podpořit hospodářský rozvoj Maroka a přispěly k vybudování infrastruktury prostřednictvím projektů, jako je vysokorychlostní železniční trať, solární elektrárny a technologické centrum v Tangeru v hodnotě deset miliard dolarů. Letos byla čínská společnost vybrána jako dodavatel oceli pro plánovaný plynovod mezi Nigérií a Marokem v hodnotě 26 miliard dolarů.
„Zároveň je pro Maroko ale prioritou strategické partnerství se Spojenými státy,“ dodal Aboudouh. Maroko se účastní vojenských cvičení se Severoatlantickou aliancí a spolupracuje se Spojenými státy v oblasti boje proti terorismu. Maroko by také rádo získalo americké stíhačky F-35. „Maroko rozhodně nebude vítat Čínu na úkor Evropské unie a Spojených států,“ dodal.
Maroko má s USA již dvě desetiletí dohodu o volném obchodu. Trump na něj nicméně uvalil desetiprocentní plošné clo, které se vztahuje prakticky na veškerý dovoz. Zemi však nehrozí další trestné sazby, které jsou určeny pro země jako Mexiko, Vietnam anebo Thajsko.
Snad si Trump nevšimne
Mezitím se čínská výroba v Maroku nadále zvyšuje a to by mohlo přitáhnout pozornost Trumpovy administrativy. V lednu začal čínský výrobce dílů pro baterie CNGR budovat materiálovou základnu pro výrobu autobaterií, která je součástí dohody v hodnotě dvou miliard dolarů podepsané v roce 2023.
V Maroku vyroste největší fotbalový stadion světa. Pojme až 115 tisíc lidí |
V říjnu zahájil čínský výrobce pneumatik Sentury svou výrobu v nové továrně v Tangier Tech City, v zóně, kde by mělo brzy sídlit 200 čínských společností. A loni v létě čínský výrobce baterií Gotion oznámil plány na výstavbu gigafactory za 1,3 miliardy dolarů, vůbec prvního provozu tohoto typu v Africe. Podle marocké vlády by se tato investice mohla vyšplhat až na 6,5 miliardy dolarů.
„Maroko se již dlouhou dobu drží strategie balancování mezi USA a Čínou,“ řekl Aboudouh. Bidenova administrativa podle něj zemi ukázala jistou toleranci, pokud jde o čínské investice. „Když se však tento manévrovací prostor za Trumpovy administrativy zúží, myslím, že země bude muset být opatrnější,“ uzavřel podle The New York Times.
