Představitelé centrálních bank na celém světě nyní pečlivě zvažují, zda zvýšit úrokové sazby v boji proti rostoucí inflaci. Klíčem k odpovědi jsou takzvaná inflační očekávání. Tento ekonomický pojem se snaží zjistit, zda lidé věří, že ceny poletí nahoru. Teprve tento pocit by totiž odstartoval to, že nárůst nákladů na energie vyvolaný válkou v Íránu začne prosakovat i do ostatních cen v celém hospodářství.
Rozhodne subjektivní úsudek
Problém tkví v tom, že měření inflačních očekávání je obtížné. Centrální banky mají k dispozici nepřeberné množství průzkumů, měřítek a ukazatelů, ale podle agentury Reuters mají všechny svá slepá místa, nebo dokonce přímo vady.
Od pandemie covidu-19 vyvinuly banky nové nástroje, které mají vyplnit mezery v datech o chování trhu. Měření toho, co si lidé myslí, ale zůstává spíše uměním než exaktní vědou. Tvůrci měnové politiky se obávají rozhodování jen na základě pouhé intuice a obvykle raději čekají na hmatatelnější důkazy, aby minimalizovali riziko chyby. To pak ale může reakci centrálních bank zpozdit.
I přes moderní technologie nakonec vše závisí na intuici bankéřů. Zápis z březnového zasedání kanadské centrální banky připouští, že kvůli globální nejistotě se tvůrci politik budou muset spoléhat na vlastní úsudek mnohem více než obvykle.
ČNB sazby nezměnila. V turbulentní situaci se rozhodla vyčkávat |
„Pokouším se vžít do myšlení těch, kteří určují ceny, a pochopit, jak situaci vidí. Snažím se odhadnout jejich důvěru ve vlastní cenovou sílu,“ řekl agentuře Reuters prezident richmondského Fedu Tom Barkin. „Důvodem pro zvýšení sazeb by byl okamžik, kdy by se inflační očekávání začala konečně hýbat. Zatím nemám pocit, že by se utrhla ze řetězu.“
Chování se od inflačního šoku změnilo
Situace je nyní jiná, než před čtyřmi lety a chování lidí se tedy tentokrát nedá odhadovat podle stejného vzorce. V roce 2022 měli spotřebitelé a firmy s prudkou inflací jen malé zkušenosti. To způsobilo, že jak tvorba cen, tak i zvyšování mezd bylo poměrně strnulé. Teď ale mohou být inflační očekávání křehčí, řekla Reuters Isabel Schnabelová z Evropské centrální banky. Podle ní jsou po zkušenostech z roku 2022 lidé na ceny mnohem citlivější. „Je to teprve nedávno, co zažili bolestivou inflační epizodu.“
Schnabelová si všímá toho, že před pandemií firmy nebyly zvyklé často upravovat ceny. Neměly proto ani nastavené procesy, které by umožňovaly cenotvorbu dynamicky měnit. Často tak s cenovkami hýbaly jen jednou ročně. To je však už neudržitelné, proto teď bankéři nesledují jenom výši cenových změn, ale i to, jak často k nim obchodníci přistupují.
V minulosti se centrální banky při posuzování inflačního očekávání spoléhaly na průzkumy a tržní ukazatele. Průzkumy se však neprovádějí dostatečně často, aby zachytily rychlé změny, a kromě toho málokdy zapadnou centrálním bankéřům do kalendáře.
Hrozí návrat inflační vlny, zní z ECB. Zvýšení sazeb je na spadnutí |
Nedokonalé jsou ale i tržní ukazatele očekávané inflace, protože v sobě zahrnují i dodatečný výnos, známý také pod označením riziková prémie. Jde vlastně o příplatek za strach, který investoři požadují pro případ, že by se něco pokazilo a oni o své peníze přišli. Tato prémie se mění podle nálady na trhu, což zamlžuje skutečné změny v cenovém očekávání lidí.
Investoři se už zcela vzdali naděje na jakékoli snížení sazeb americkým Fedem a očekávají, že ECB letos zvýší sazby dvakrát až třikrát.
Bankéři inovují metodiky
Centrální banky se snaží nálady ve společnosti předvídat novými metodami. Mezi tři hlavní patří analyzování mzdových dohod, přímý kontakt s byznysem a sledování cenové síly, tedy toho, jak moc si firmy troufají zdražovat. Více než dřív si tak bankéři všímají práce odborářů a uzavíraných kolektivních smluv a osobně také sondují situaci u lídrů trhu. Provádějí přímé průzkumy u firem, mluví s manažery, aby odhadli jejich budoucí chování, a zohledňují stále větší množství externích průzkumů s výhledovými ukazateli.
Analytici centrálních bank sledují frekvenci změn cen, upravují stávající průzkumy tak, aby doplnili chybějící data, a revidovali své vlastní prognostické modely. Tím reagují na nedostatky, kvůli kterým jim v roce 2022 unikl prudký nárůst inflace způsobený pandemií a válkou na Ukrajině.
Klíčem k jejich rozhodování je také snaha pochopit, v čem se tento inflační šok liší od toho před čtyřmi lety. Shoda v této otázce se zdá být jasná: podmínky jsou zásadně odlišné.
Úrokové sazby jsou již nyní vyšší, státní pokladny jsou prázdnější, na trhu práce se objevuje větší volná kapacita a na rozdíl od období pandemie, kdy lidé nemohli utrácet, teď domácnosti nesedí na hromadách hotovosti.
Ropa dál rychle zdražuje. Je to jen začátek šířící se krize, varují analytici |
Zatím tedy vládne mírný optimismus. Guvernér anglické centrální banky Andrew Bailey vysvětluje, že trh práce se ochlazuje a domácnosti už nemají takové úspory. „Probíhala postupná dezinflace a růst je mírně pod svým potenciálem,“ řekl pro Reuters Bailey. „A jednou z častých zpráv, kterou dostáváme od firem, je, že ve většině odvětví ekonomiky pociťují reálný nedostatek síly diktovat ceny.“
Díky těmto ukazatelům jsou centrální banky prozatím přesvědčeny, že dlouhodobá inflační očekávání zůstávají ukotvena poblíž jejich cílů.
Riziko, že se psychologie trhu zlomí, stále roste
Čím déle se však válka potáhne, tím déle zůstanou ceny energií vysoko. A čím déle budou spotřebitelé pozorovat vysoké ceny nafty a benzínu, tím pravděpodobnější je, že se nakonec jejich inflační očekávání posunou vzhůru. Kdy přesně se tak stane, nebude zcela jasné, což ponechává konečné rozhodnutí na úsudku samotných bankéřů.
Centrální bankéři tak dnes připomínají spíše psychology s kalkulačkou v ruce. Jejich největším nepřítelem není samotná cena ropy, ale strach, který se v lidech usadí. Jak uzavírá Primož Dolenc z ECB: „Ekonomie je sice o datech, ale ve finále vždy rozhoduje subjektivní vnímání reality.“
