„Dozvěděl jsem se o ní od svého dědečka a od té doby ji používám. Je měkká a příjemně voní,“ říká pro britský portál BBC obyvatel východokeňského města Meru Benjamin Mutembei, který začal rostlinu Plectranthus barbatus pěstovat v roce 1985. Podle jeho slov ji používá nejen on, ale také celá jeho domácnost. „Klasický toaletní papír kupuju jen tehdy, když všechny listy otrháme,“ říká.
Japonská záchodová kultura v ohrožení. Toaletní papír drásá moderní prkénka |
Portál BBC upozornil, že cena toaletního papíru v Keni a dalších částech Afriky kvůli drahému dovozu surovin, jako je dřevní buničina, výrazně vzrostla. Buničina je pro výrobu toaletního papíru přitom klíčová, podle keňské asociace Kenya Association of Manufacturers tvoří cena surovin 75–80 procent výsledné ceny papírových výrobků v zemi.
Ekologická alternativa papíru
Podle bylinkáře Martina Odhiamba z národního muzea Keni, který se specializuje na tradiční rostliny, může být rostlina řešením ekologických dopadů spojených s kácením stromů. „Plectranthus barbatus je africký toaletní papír. Mnoho mladých rostlinu nezná, ale má potenciál stát se ekologicky šetrnou alternativou,“ říká.
Plectranthus barbatus dorůstá až do výšky dvou metrů. Její listy jsou zhruba stejně velké jako čtverec průmyslového toaletního papíru a vydávají mátovo-citronovou vůni. V Africe se používá mimo jiné pro vyznačení hranic pozemků.
Opomíjená ruská bříza. Bez ní bude toaletní papír dražší a tvrdší |
Oficiální statistiky o tom, kolik lidí rostlinu používá jako toaletní papír, neexistují. Podle Odhiamba se však hojně pěstuje v různých částech Afriky a v mnoha venkovských oblastech se běžně jako toaletní papír používá, protože je snadno dostupná. Rostlina doroste do plné výšky za za jeden až dvě měsíce z řízku, který stojí přibližně 50 keňských šilinků (asi 9 Kč).
„Listy jsou velikostně podobné klasickému toaletnímu papíru, takže se hodí jak pro splachovací toalety, tak pro kompostovatelné latríny,“ zmiňuje Odhiambo. Jeho přednášky o využití rostliny navštěvují lidé z celé Keni. „Mé přednášky navštívilo už více než 600 účastníků. Lidé se o rostlinu zajímají, často si žádají řízky nebo sazenice, ty si pak berou s sebou do svých měst,“ uvedl.
O potenciálu rostliny se začíná uvažovat i v jiných zemích. Americký ekologický aktivista Robin Greenfield říká, že používá listy Plectranthus barbatus už pět let. V rámci iniciativy „vypěstuj si vlastní toaletní papír“ pěstuje ve své školce přes 100 těchto rostlin. Řízky lidem rozdává zdarma nebo za dobrovolný příspěvek.
Dřevozpracující průmysl chřadne, pomoci mají domy. Až čtvrtina má být ze dřeva |
„Mnozí lidé si spojují používání takové rostliny s chudobou,“ říká Greenfield. Tvrdí ovšem, že od lidí, kteří rostlinu vyzkoušeli, dostává pozitivní ohlasy. „Těm, kdo má obavy rostlinu vyzkoušet, bych poradil: Zapomeňte na to, co i o vás kdo myslí. Jednoduše si řekněte: Budu sám sebou. To znamená, že se utřu do listu, který jsem si sám vypěstoval,“ řekl.
Listů se nebojíme
Podle společnosti WEPA, která patří mezi největší evropské výrobce toaletního papíru, bude mít rostlinný papír jen minimální dopad na celý průmysl. Podle mluvčího firmy se firma snaží snižovat ekologickou stopu jinak, a to například pomocí recyklovaného kartonu, ze kterého vyrábějí papír bez bělení vláken. Mluvčí také zmínil, že evropské kanalizace nejsou na takové toaletní papíry, jako je rostlina Plectranthus barbatus, uzpůsobené.
V USA spotřebují příliš mnoho toaletního papíru. Ničí tak kanadské lesy |
„Používám kompostovací toaletu. Listy se vracejí zpátky do země a mění se v půdu, která pak může sloužit k pěstování jídla. Je to uzavřený koloběh a myslím si, že používání těchto listů může otevřít debatu o ekologických výhodách kompostování,“ zmínil aktivista Greenfield.
Omezení ovšem přináší i prostředí, ve kterém lze rostlinu pěstovat. Wendy Applequistová, vědecká pracovnice botanické zahrady v Missouri, upozorňuje, že například v Jižní Africe je Plectranthus barbatus považována za invazní druh, a proto je její pěstování či prodej zakázán. Navrhuje, aby se rostlina pěstovala v kontrolovaném prostředí a v přesně vymezených oblastech a za pravidelného monitorování, aby se zabránilo jejímu šíření do volné přírody.
