Není pravda, že máme nejvyšší mzdové náklady v Evropě, příliš silné odbory a ve srovnání s východní Evropou malé investiční pobídky. Investoři, přijďte a uvidíte, že pro postavení fabriky není lepší země, než je Německo – ideálně to východní.
To nyní tvrdí svorně zástupci německých ministerstev a obchodních komor. Chtějí tak přilákat nejen tradiční investory ze západu, ale nově i z východu Evropy.
Sebevědomá slova o atraktivitě německého trhu a o spokojenosti velkých investorů, jako je třeba Rolls-Royce či First Solar, zní na všech úřadech, které jsem v rámci cesty po východoněmeckých průmyslových centrech navštívil.
Plat dělníka v továrně je dvakrát vyšší než v Česku
Skoro to vypadá, jako by se velké podniky předháněly, kdo dřív u našich západních sousedů postaví továrnu.
Jenže realita je odlišná. Německo má s lákáním nových investic v porovnání s východem těžkou situaci. Průměrný plat zaměstnance v továrně je zde totiž podle údajů OECD zhruba třikrát vyšší než například v Polsku. Oproti českému průměru je to více než dvojnásobek.
"Mzdové náklady u nás ale v posledním roce neustále klesají kvůli recesi, navíc máme mnohem lepší infrastrukturu a zákony než okolní země,“ hájí Iris Kirschová, vedoucí odboru podpory investorů v organizaci Germany Trade and Invest.
"Naší výhodou je i stabilní politické prostředí a transparentní legislativa,“ přidává Kirschová s odkazem na to, že tyto dva faktory nepatří zrovna k silným stránkám Česka a Slovenska.
Kdo dorazí na Východ, tomu zaplatí stavbu až z poloviny
Dobré obchodní prostředí však nestačí a toho jsou si Němci vědomi. Navíc se jim investoři příliš nehrnou do východních spolkových zemí. Berlín proto nabízí mohutné dotace těm podnikům, které své pobočky otevřou na území bývalé NDR.
Pokud si například firma otevře továrnu v Sasku, může získat formou grantů zpět až polovinu peněz, které do stavby vložila. V Braniborsku to však bude od příštího roku už „jen“ 40 procent, v okolí Berlína pětina, a kdo bude chtít budovat provoz třeba u Mnichova, nedostane ani euro, stejně tak jako v Porýní.
"Podpora východní části Německa poběží do roku 2019, k tomuto datu se budou pobídky postupně snižovat, až zmizí úplně,“ říká Stéphane Beemelmans z ministerstva vnitra, jenž má na starosti rozvoj tohoto regionu. Nyní se však tato část země bez pomoci podle něj neobejde.
Po sjednocení v roce 1990 se z východu na západ přestěhovaly dva miliony lidí z celkových 18 milionů Východoněmců.
"O východoněmecké výrobky lidé ztratili zájem, neboť si mohli koupit dříve nedostupné věci ze Západu a průmyslová města bývalé NDR tak začala upadat. Podporou investic se snažíme přivést lidi zpět,“ dodává Beemelmans, jenž sám žije v Drážďanech.
Podle něj dnes často na místa ekonomických migrantů devadesátých let přicházejí cizinci, kteří na východě hledají práci.
Odbory během krize zeslábly
Zástupci zaměstnavatelů se také snaží zmírnit obavy z pověstně silných německých odborů. „Organizace zastupující zaměstnavatele s odbory úzce spolupracují, a jak ukázal krizový rok 2009, vždy se se zaměstnanci dohodneme na rozumném kompromisu,“ říká Oliver Perschau ze sdružení BDA, jež je obdobou českého Svazu průmyslu a obchodu reprezentující zájmy zaměstnavatelů.
Potenciální investoři mohou být podle Kirschové klidní i kvůli tomu, že zástupci odborů se od začátku účastní všech jednání, jež předcházejí stavbě nových závodů. „Pokud investor potřebuje nějakou větší míru flexibility pracovní síly, může se na tom od počátku dohodnout se zástupci zaměstnanců,“ říká Kirschová.
Jednání s odbory od samého počátku podle ní minimalizuje pravděpodobnost stávek.
