Propad cen akcií z počátku února vyvolal u veřejnosti obavy, zda se neblíží nová finanční krize. To, zda jde jen o drobnou korekci v rámci růstu, nebo vstupujeme do období poklesu, ukáže teprve čas.
V každém případě se zdá, že klidné časy pro finanční trhy skončily.
Nepřerušený růst cen akcií v minulých letech působil opravdu podezřele. Média oplývala superlativy. V ekonomických rubrikách se neustále objevovaly zprávy o tom, že překonáváme nějaký rekord, nebo že se k němu blížíme, až mohl člověk nabýt dojmu, že už to tak bude navěky. Nebude.
Jak vznikají „bubliny“
Ekonom Marek Loužek
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Shiller v knize Investiční horečka vysvětluje, že lidé intuitivně uvažují následovně: když koupím akcii, její cena půjde nahoru. Když jsem měl nedávno šťastnou ruku, budu mít štěstí i nadále. To vede nenápadným způsobem k rozvoji spekulativních bublin.
I zcela racionální lidé se mohou účastnit davového chování, pokud vezmou v úvahu úsudek ostatních, a to i v případě, že dobře vědí, že všichni ostatní jednají davovým způsobem. Toto chování, i když je jedinci vnímají jako racionální, plodí skupinové chování, které může být iracionální. Tak se vytváří spekulativní bubliny.
Rozumný člověk musí mít obrovskou sílu vůle, aby nepodlehl davu. Legendární investor a učitel Warrena Buffetta Benjamin Graham v knize Inteligentní investor varuje, že ačkoli v mnoha oblastech lidského konání vede nadšení k úspěchu, na Wall Streetu vede téměř jistě ke katastrofě. Největším problémem investora – a také jeho největším nepřítelem – je pravděpodobně on sám.
Graham pečlivě odlišuje mezi investicí a spekulací. Za investiční operaci považuje takovou, která po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos. Operace, které nesplňují tyto požadavky, označuje za spekulace. Ty nejsou ani nezákonné, ani nemorální, avšak nepředstavují pro většinu lidí tučný zdroj osobních příjmů.
Spekulace je však vždy fascinující a může být i zábavná, pokud se nám daří. Chceme-li zkusit štěstí, vyčleňme si nějaké prostředky – čím méně, tím lépe – do zvláštního fondu pro tento účel. Nikdy však do něj nepřidávejme peníze jen proto, že trh roste a zisky se sypou. Nikdy nemíchejme své investiční a spekulativní operace ani na stejném účtu, ani ve svém vlastním myšlení.
Jako v kasinu
Podobně jako sázení v kasinu nebo na dostizích vyvolává spekulace na akciových trzích vzrušení, a někdy dokonce přináší prospěch, když se na nás usměje štěstí.
Ale horší způsob tvorby bohatství si asi nelze představit. Lidé, kteří investují, vydělávají peníze pro sebe. Lidé, kteří spekulují, vydělávají peníze svým makléřům. Investor, který vlastní portfolio zdravých akcií, musí očekávat, že jejich hodnota bude kolísat. Neměl by proto propadat beznaději při jejich propadu, ani by neměl příliš jásat nadšením, když slušně rostou. Nikdy by neměl prodat akcie jen proto, že jejich ceny poklesly, a naopak by nikdy neměl nakoupit akcie proto, že jejich kurz vyletěl vzhůru.
Podle Grahama existují dva způsoby, jak se stát inteligentním investorem: aktivní přístup, kdy budeme neustále zkoumat, analyzovat, vybírat a monitorovat dynamickou skupinu akcií, dluhopisů nebo podílových fondů. A pasivní přístup, kdy si vytvoříme trvalejší portfolio, které bude řízeno automaticky. Pasivní nebo opatrná strategie je mnohem méně náročná na čas a úsilí, ale vyžaduje až asketickou netečnost vůči svůdnému povyku a aktivitě na trhu.
Příležitostná ztráta určitého množství peněz tvoří nevyhnutelnou součást investování a nelze proti tomu vůbec nic dělat. Avšak inteligentní investor musí zajistit, aby nikdy neztratil většinu, nebo dokonce veškeré peníze. Proto Graham doporučuje lidem rozdělit finanční aktiva mezi vysoce kvalitní dluhopisy a hlavní akciové tituly.
Předpovídání budoucnosti
Umění zručného a bystrého investování spočívá ve výběru akciových titulů, které vytvářejí lepší výsledky, než jsou výsledky celkového trhu. Každý investor si přeje vybrat si do portfolia cenné papíry takových korporací, které mají po řadu let lepší než průměrné výsledky.
Za růstovou akcii považujeme takovou, která měla v minulosti lepší výsledky než průměr a lze očekávat, že bude mít i v budoucnosti. Zní tedy logicky, že by se chytrý investor měl snažit především o výběr těchto cenných papírů. Věc je však složitější. Běžné akcie, které vykázaly v minulosti slušné výsledky a jejichž vyhlídky do budoucnosti rovněž vypadají růžově, se zpravidla prodávají za vysoké ceny. Investor může mít přesný úsudek ohledně budoucího vývoje, ale i přesto se mu nemusí dařit nijak zázračně dobře, neboť za očekávanou prosperitu zaplatil plnou cenu, nebo ji dokonce přeplatil. Při investicích do růstových akcií lze majetek velice rychle nabýt, ale stejně rychle pozbýt.
Drtivá většina odborníků nemá při výběru akcií nijak zvlášť velký úspěch. Drtivá většina lidí, kteří se pokusí vybírat cenné papíry individuálně, nakonec zjistí, že v tom nejsou tak dobří, jak si původně mysleli. Ti šťastnější to zjistí včas, těm méně šťastným to trvá roky. Malé procento investorů může mít při vlastním výběru akcií velký úspěch.
Jistota, že se mýlíte
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Richard Thaler a jeho kolega Werner De Bondt zjistili, že akcie, jejichž cena v posledních pěti letech citelně narostla, mají sklon v následujících pěti letech spíše klesat nebo růst pomaleji, a naopak akcie, jejichž ceny se v pětiletém období propadly, mají tendenci vykazovat v následujících pěti letech vyšší tempa cenového růstu.
Funguje tedy přibližování ke střední hodnotě: co hodně roste, má tendenci opět klesnout, a co hodně klesá, má tendenci vrátit se zpět nahoru.
Graham upozorňuje, že inteligentní investor nesmí nikdy předpovídat budoucnost výhradně pomocí čísel z minulého vývoje. Jedinou věcí, kterou si můžete být při předpovídání vývoje akciových trhů naprosto jisti, představuje fakt, že se s největší pravděpodobností budete mýlit. Budoucnost nás vždy překvapí. Trh si přichystá to nejkrutější pro ty, kteří si jsou nejvíce jisti, že vidí jasně do budoucnosti.
Dánský filozof Soren Kierkegaard vysvětlil, že život lze chápat jen zpětně – ale žít se musí směrem dopředu. Díváme-li se zpátky, vždy přesně vidíme, kdy jsme měli své akcie nakoupit a kdy prodat. Avšak nenechme se zmást, že jsme schopni předvídat v reálném světě. Fotografie minulosti vývoje finančního trhu je vždy stoprocentně ostrá, ale snímek budoucnosti z povahy věci působí rozmazaně a mnohdy nečitelně.
Pro většinu investorů je časování trhu prakticky nemožné. Má však psychologický půvab pro spekulanty, kteří chtějí vydělat peníze co nejrychleji. Představa, že by měli čekat rok, až se akcie pohnou nahoru, je pro ně nesnesitelná. Pro investora však nemá délka čekání příliš velký význam. Není totiž schopen úspěšně zvládat pohyby cen tím, že se je pokusí předpovídat.
Otázka ceny
Skvělá společnost nemusí automaticky znamenat skvělou investici, pokud za její akcie zaplatíme příliš mnoho. Čím více v minulosti vyrostla, tím se zdá pravděpodobnější, že bude v růstu pokračovat. Tato instinktivní domněnka však stojí v kategorickém rozporu se základním zákonem finanční fyziky – čím jsou společnosti větší, tím pomaleji rostou.
Podle Grahama hodnota investice musí být funkcí ceny, kterou za ni zaplatíme.
V posledních letech je inflace nízká, zisky korporací rostou a ve světě neprobíhá žádný vážnější konflikt. To však neznamená, že se vyplatí koupit akcie za jakoukoli cenu. Protože zisky, jež společnost dokáže vytvořit, jsou konečné, měla by i cena, kterou je investor ochoten za akcii zaplatit, rovněž být konečná.
Graham vysvětluje, že neexistuje dobrý nebo špatný cenný papír. Existují pouze levné a drahé cenné papíry. I akcii té nejlepší společnosti lze prodat, když její cena vyskočí příliš vysoko, zatímco i ta nejhorší společnost stojí za koupi, když je cena dostatečně nízká.
Analytici na Wall Street označují akcii štítkem „rychle koupit“ v době, kdy je cena akcie vysoká, naopak když cena poklesne, opatří tu samou akcii visačkou „prodat“, což je přesný opak toho, co by doporučoval Graham i zdravý selský rozum.
Není však rozumné, aby typický investor pravidelně odkládal nákupy akcií do doby, než se objeví nízké cenové hladiny, protože by to mohlo znamenat dlouhé čekání, pravděpodobnou ztrátu příjmu a možná také promarnění investičních příležitostí.
Celkově může být pro investora lepší, když provede nákupy akcií, kdykoli má na to peníze, vyjma případů, kdy je celková úroveň trhu mnohem vyšší, než se dá odůvodňovat zavedenými měřítky hodnoty.
Současná úroveň cen akcií je z historického hlediska mimořádná. Jejich poměr k ziskům se i po nedávném propadu pohybuje na úrovni 33, což je více než před černým čtvrtkem na newyorské burze v roce 1929. I po vzestupu akcií na přelomu tisíciletí a v průběhu finanční krize následoval prudký pád. Proto by investoři měli být opatrní.
