Kolony aut nejsou cestou k Doveru ničím výjimečným, v posledních týdnech se ale citelně prodlužují, uvedla BBC. Dover je pro obchodní firmy důležitým uzlem. Ne proto, že by byl významný sám o sobě, ale proto, že kamiony tam čekají na trajekt, aby se dostaly do Francie a pak do dalších zemí EU.
Od ledna musejí obchodní firmy při překročení hranice mezi EU a Británií splňovat další požadavky, které souvisejí s brexitem, s čímž se především ty menší z nich hůř vyrovnávají.
Řidiči, kteří čekají na celní odbavení v Doveru a kteří jsou většinou z ostatních evropských zemí, jsou většinou v klidu. Mají toho už ale dost. „Už čekám snad hodinu, příští týden to bude možná pět hodin. Je to pokaždé jiné,“ říká jeden z řidičů. „Když čekáme, nemáme žádné peníze,“ dodává další.
Pravidla se mění
Rok tvrdého brexitu očima Britů: Dopis šel do Evropy tři měsíce a pak se vrátil |
Pro řidiče, kteří jsou placeni od ujetých kilometrů, je to důvod ke skutečným obavám. A také to znamená, že část z nich už se nebude chtít vracet. Podle řidičů může za současnou situaci fakt, že je teď přechodně k dispozici méně trajektů. Zmiňují ale i pobrexitová pravidla, která mají vliv na jejich pracovní život.
V loňském roce, který byl pro Británii první mimo jednotný unijní trh a celní unii, měly firmy od data vývozu zboží do EU 60 dnů na vyplnění britských celních dokladů. Od letošního 1. ledna je ale nutné tyto formuláře kompletně vyplnit ještě předtím, než kamiony a další nákladní auta vjedou na trajekt a zamíří do kontinentální Evropy.
Tisíce řidičů musejí formuláře nechat zkontrolovat, celý ten proces ale zabere čas. „Vláda nám ten brexit dávkuje,“ říká John Shirley, který má už 25 let v Doveru dopravní firmu. „Lidem už to způsobilo dost problémů, v těch papírech se úplně nevyznají nebo se na to ani nepřipravili. Přesně tohle je příčinou těch front tady.“
Shirley popisuje, jak začátkem týdne potkal řidiče, který v Doveru čekal už čtyři dny. Šlo přitom o rutinní cestu s nákladem do Německa. Jestli se to zlepší, až si všichni na nový systém zvyknou, tím si není jist. „Nevím. Spíš si myslím, že ne,“ říká. „A v červenci přijdou další nařízení kvůli potravinám,“ dodává.
Papír pro každou klobásu
Peklo na hranicích s Británií nekončí. Z vinařů se stali celní odborníci |
Na takový vývoj se David Pavón musí připravit. V malém obchodě se španělskými lahůdkami, který má v Bristolu, spoléhá na dovoz ze své vlasti. Všechny firmy, které do Británie dovážejí zboží z ostatních evropských zemí, se v posledních týdnech potýkají i s novou byrokracií. To znamená, že každá jednotlivá zásilka oliv, choriza nebo španělské šunky teď musí mít svůj formulář pro celníky. Dřív to nebylo potřeba.
Ještě letos ale většina potravinářských výrobků, které Pavón dováží, bude potřebovat i fyzickou inspekci, jakmile dorazí do Británie. „Bude s tím ještě víc papírování a bude nás to stát i víc peněz. Možná budeme muset zdražit,“ říká. „Je to určitě složitější, ale nedá se nic dělat, jedině zavřít a nechat toho. Bez toho se neobejdeme.“
Co se tedy děje v Doveru a podobných lokalitách, to bude mít širší dopady. Čím snazší to tam bude s papírováním, tím lepší to bude pro firmy po celé Británii. Zatímco část firem věří, že se dá se ziskem podnikat i za těchto nových podmínek, podle jiných už to nestojí za námahu.
Globální obchod se loni zotavil z nejhorších dopadů, které na něj dolehly v prvním roce pandemie. Totéž se ale nedá říct o vzájemných obchodních vztazích mezi EU a Británií. Mnoho evropských firem, které dříve vyvážely do Británie, se patrně už zaměřuje na jiné země v rámci jednotného unijního trhu, případně se poohlíží ještě dál.
Například vývoz z Německa do zbytku EU se loni od ledna do listopadu meziročně zvýšil o 17 procent, vývoz do USA pak o 18 procent. Naproti tomu vývoz do Británie o dvě procenta klesl. To je zásadní rozdíl – Británie teď má s kontinentální Evropou mnohem méně obchodů, než mívala před brexitem.
