Řeknete našim čtenářům, jak přesně vypadá vaše práce? Je to trochu záhadné…
To je výborná otázka, protože moje práce je vlastně trochu zvláštní. Trávím hodně času v temné místnosti, protože diamanty se studují pod mikroskopem nebo pomocí UV lamp a k tomu je potřeba tma. Zkoumám, zda je kámen přírodní, syntetický nebo upravovaný. Na základě toho vystavuji odborný posudek. Mými klienty jsou jak lidé z oboru, tak i běžní zákazníci.
Soutěž Milionový diamant Milionový diamant s Arete Diamond
|
Co vás k diamantům přivedlo?
Začal jsem se učit o diamantech v roce 1995 v New Yorku, už tehdy jsem se chtěl stát gemologem. Ale diamanty jako takové jsem si vybral vlastně trochu náhodou. Studoval jsem na Gemological Institute of America v New Yorku a první práce, kterou jsem dostal, byla právě s diamanty. Více mě tehdy přitahovaly jiné drahokamy, protože mají pestřejší barvy. Nakonec jsem našel kompromis právě v barevných diamantech. Ty se staly mojí specializací. Dělám to už třicet let a stále mě to baví. Diamanty jsou fascinující materiál, nejvíce studovaný ze všech drahokamů.
Co je na nich podle vás nejkrásnějšího?
Bezbarvé diamanty mě až tolik nevzrušují. Jsou sice hlavním artiklem šperkařů i laboratoří, ale mě osobně zajímají barevné diamanty. Právě proto jsem byl v Praze, abych vedl pokročilý workshop o přírodních, upravovaných a syntetických barevných diamantech pro české šperkaře.
V poslední době se zaměřuji především na růžové diamanty, které jsou extrémně vzácné a drahé. Baví mě zkoumat, jestli pocházejí z Austrálie, Jižní Afriky nebo Brazílie. Cestuji do těchto zemí, navštěvuji doly, účastním se konferencí. Jsou to výjimečné, mimořádně vzácné kameny. A já se snažím pomáhat klenotníkům i zákazníkům, aby věděli, co skutečně kupují.
Cestujete tedy hodně?
Ano, každý rok navštívím tři až čtyři země, kde přednáším a účastním se konferencí.
Co pro vás bylo na cestách za diamanty nejzajímavější?
Jedním z nejsilnějších zážitků pro mě byla Brazílie před pětadvaceti lety. Přímo v řekách se tam dají najít vzácné surové kameny. Bylo fascinující vidět, jak se z těchto nenápadných kousků uhlíku stávají po vybroušení v továrnách v New Yorku, Izraeli nebo Indii brilantní drahokamy obrovské hodnoty.
Branko Deljanin
|
Před časem jste byl v Česku. Máme i tady nějaké zajímavé kameny?
Diamanty ne, ale jiné drahokamy ano. Osobně mám rád safíry a nedávno jsem navštívil safírové doly v Montaně. Tyto safíry jsou známé svými modrozelenými pastelovými barvami, které jsou teď populární.
Nekupovat diamanty na výletních lodích
Nedávno jste také navštívil továrny v Indii a viděl tisíce CVD reaktorů, díky nimž tam vyrábí ohromné množství syntetických diamantů. Co to znamená pro váš obor?
Do Indie jsem se vrátil po dvaceti sedmi letech. Když jsem tam byl v roce 1998, žádná výroba syntetických diamantů ještě neexistovala. Dnes se tam průmysl úplně proměnil. Město Súrat se stalo centrem, kde stojí stovky továren na laboratorní diamanty. Indie a Čína jsou dnes dva hlavní producenti. Proto výrobci, kteří dříve vyráběli syntetické diamanty v USA, Evropě a Izraeli, v současnosti krachují, protože nemohou konkurovat levné pracovní síle v Asii.
Pro nás to znamená velký problém. Ceny tím šly dolů nejen u syntetických, ale i u přírodních diamantů. Ty první jsou levné, protože se vyrábějí snadno a rychle. Přírodní diamanty jsou vzácné, vznikají miliony let a těžba je složitá a nákladná. Přesto jejich cena také klesá, protože spotřebitelé přecházejí k levnějším laboratorním kamenům a celosvětová ekonomika je slabá.
Proč se to děje právě v Indii?
Indie je historicky centrum broušení diamantů. Z deseti vytěžených diamantů se devět brousí právě tam. Díky zručnosti a také nižším nákladům na práci. Velké a významné kameny se brousí spíše v New Yorku, Antverpách nebo Tel Avivu, ale menší a dnes hlavně syntetické se brousí v Indii, v Číně nebo ve Vietnamu.
Poznáte diamant na první pohled?
U barevných drahokamů často ano – zkušené oko odhalí nesrovnalosti. U bezbarvých diamantů to ale pouhým pohledem prakticky nejde, jsou vizuálně totožné. Proto používám lupu, mikroskop a různé testy. V posledních pěti letech jsou laboratorní diamanty tak čisté, že je pouhým okem ani lupou nerozpoznáte. Pomáhají mi speciální lampy, fluorescenční testy a přístroje. Do pěti minut dokážu určit, zda je kámen přírodní, syntetický nebo upravený.
Tvrdíte, že laboratorní diamanty lze vždy odhalit. Proč se tedy objevuje tolik sofistikovaných podvodů a falešných certifikátů?
Protože ne všechny certifikáty vydávají renomované laboratoře. Existují stovky menších laboratoří po celém světě a kvalita jejich práce je různá. Některé chyby jsou nevinné, jiné záměrné. Spotřebitel by proto měl kupovat diamanty jen u důvěryhodných prodejců, ne na výletní lodi na dovolené nebo přes sociální sítě. Na internetu se často prodávají kameny s falešnými certifikáty a lidé si myslí, že kupují výhodně.
Podvodníci s diamanty lákali investory na stoprocentní zisk, obrali je o desítky milionů |
Jak často se vám stane, že musíte lidem říct, že jejich diamant za statisíce má jen zlomek hodnoty?
Několikrát do měsíce. Většina obchodníků je poctivá, ale občas se stane, že je kámen mylně označený. Někdy neúmyslně, někdy vědomě. Typické je, že muž koupí ženě prsten k výročí nebo k zásnubám, a pak se ukáže, že diamant je laboratorní. Pamatuji si případ, kdy žena přišla s prstenem a já během pěti minut zjistil, že její padesátitisícový prsten má reálně hodnotu spíš čtyř až pěti tisíc dolarů, a to ještě především díky ceně zlata. Byla zklamaná, ale často to končí tím, že manžel prostě koupí příště přírodní.
Co se dá po takovém zjištění dělat?
Lidé se často snaží získat peníze zpět od prodejce. Někdy uspějí, jindy ne. Pokud nakoupili v seriózním obchodě, šance na výměnu je, ale pokud na výletní lodi v Karibiku, nemají prakticky žádnou možnost. Největší problém je u laboratorních diamantů. Lidé je kupují za tisíce dolarů v domnění, že jde o investici. Pak zjistí, že jejich kámen prakticky nemá žádnou hodnotu na sekundárním trhu, vůbec nejde dále prodat.
Emocionální hodnota možná, tržní nikoliv
Proč ceny laboratorních diamantů spadly během jediného roku o 90 %, zatímco maloobchodní ceny zůstávají vysoké?
Důvodem je obrovská nadvýroba. Například v Súratu vyrábí jediná továrna 250 tisíc karátů měsíčně, to je 50 kilogramů diamantů. Ve velkém dolu na přírodní diamanty se vytěží denně sotva kilogram diamantů. Nabídka je tak obrovská, že velkoobchodní ceny rapidně padají. Šperkaři ale tyto nižší ceny zákazníkům nepředávají, zpravidla ponechávají koncové ceny stále velmi vysoké.
Kdo tedy vydělává na rozdílu mezi velkoobchodní a maloobchodní cenou? A proč by to mělo spotřebitele zajímat?
Vydělávají hlavně prodejci. Spotřebitelé by si měli uvědomit, že mají právo vyjednávat a žádat lepší cenu. Rizikem ale je, že až jednou budou chtít kámen prodat nebo předat dál, zjistí, že laboratorní diamant nemá téměř žádnou hodnotu. Je to podobné jako u syntetických rubínů nebo safírů. Mají možná emocionální hodnotu, ale tržní nikoliv.
Registrujte se do hry |
Zmínil jste, že v USA už více než polovina zásnubních prstenů obsahuje laboratorní diamant. Co to znamená pro těžební průmysl?
Jednoduše velký tlak. V Africe nebo Kanadě se kvůli nízkým cenám zavírají doly a celé komunity přicházejí o práci. Doufám, že se trh s přírodními diamanty jednou vzpamatuje. Jsou skutečně jedinečné, zajímavé, s příběhem. Ale nemohu předpovědět, kdy to nastane. Technologie syntetik se vyvíjí tak rychle, že je těžké odhadovat budoucnost.
Stanou se tedy laboratorní diamanty jen levnou komoditou, nebo si udrží určitou hodnotu?
Myslím, že zlevní ještě víc, dokud cena neklesne na samotné náklady výroby. Pak možná továrny omezí produkci. Ale představa, že jsou ekologické nebo „čisté“, je mylná. Jejich výroba spotřebuje obrovské množství energie, často z uhlí. Já osobně bych například svému synovi nikdy nedoporučil, aby koupil zásnubní prsten s laboratorním diamantem.
Jaká je podle vás ta jedna klíčová otázka, kterou by měl položit každý zákazník před koupí diamantu?
Základní je zjistit, zda je diamant přírodní, nebo laboratorní. A pokud je přírodní, jestli má jeho barva přírodní původ, nebo je výsledkem úpravy. Každý zákazník by měl žádat certifikát od renomované laboratoře a měl by si ověřit jeho pravost. A hlavně – neměl by nakupovat impulzivně. Je dobré si nákup promyslet, poradit se a vrátit se třeba druhý den.
