S ekonomikou i finančními trhy je to, jako když jedete autem po silnici. Rozjedete se. Říkáte si, jak to všechno pěkně frčí. A najednou…
Buď narazíte na regulace, pracuje se na silnici, nebo vás nějaký moula zabrzdí, třeba několik kamionů. Nebo natrefíte na Aleše Trpišovského, známého jako „pirát 2222“, který vás vybržďuje. Někdy jen zpomalíte, nakrátko, a jedete dál. V lepším případě. Někdy se vybouráte. Odtah nutný. Oprava potrvá dlouho.
Aleš Michl, externí poradce ministra financí, ekonom fondu Quant
A podobně to funguje v ekonomice a na akciových trzích. Americké, německé, japonské akcie tento týden výrazně padají. Když se něco podobného stalo naposledy, na přelomu let 2008 a 2009, přišla velká recese, během níž ekonomika prošla generálkou. Hlavní burzovní index S&P zahrnující ceny pěti set největších akcií Ameriky klesl za sedm dní o 7,2 procenta. Přesto se za posledních 12 měsíců drží stále nahoře o šestnáct procent. Od roku 2009 vyrostl o 184 procent.
Nejdůležitější je zjistit, zda-li jde jen o krátkou uzávěrku jednoho pruhu na dálnici, po které se kolona za chvilku rozjede, nebo to bude trvat delší dobu, dostali jste se totiž ke zúžení, kde už pár hodin ostatní čekají a vy budete také. Nebo došlo k hromadné nehodě. A zase bude nutný odtah a oprava. V lepším případě.
Znáte to, přiřítíte se do kolony a říkáte si, co se to, sakra, zase děje? Pokud jste nejeli do té doby podle nějaké chytré aplikace, můžete vytáhnout Google mapy nebo waze a ukáže vám to pravděpodobnou čekací dobu.
Nepředvídatelná recese
V ekonomice a na finančních trzích máme spousty modelů a makroekonomických udělátek, ale předpovídat přesně recese se nedaří. A ani když nastanou, tak nemáme chytré aplikace a neurčíme jejich přesnou délku. Víme však, že pád akcií ekonomické problémy většinou předznamenává. To však neznamená, že k nim musí vždy dojít.
Příklady. Mezi říjnem 2007 až březnem 2009 se propadla hodnota amerických akcií o 51 procent. Mezi srpnem 2000 a únorem 2003 o 44 procent. Tenkrát recese přišly. Mezi srpnem 1987 a prosincem 1987 akcie spadly o 26 procent, ale ekonomika se vzpamatovala. Bez velké recese. Jednou za čas to prostě přijde. Kdo však říká, že to dokáže předpovědět nějak přesněji, žvaní.
Co se tedy na akciových trzích právě děje?
Když ceny akcií dlouho padaly v letech 2008/2009, byla ekonomika úplně v háji. Začala velká recese. Banky tehdy zatěžovaly davy neplatičů úvěrů. Jenže to není dnešní příklad. Předtím do roku 2008 žila řada firem i lidí na dluh. Prodávalo se snad všechno a každý podnik měl velké meziroční nárůsty zisků.
KOMENTÁŘ: Obří ztráta ČNB je i důsledek nezvládnuté měnové politiky |
Opakuji znovu, dnes je jiná situace. Ziskovost firem adekvátně odpovídá růstu ekonomiky, i když peněz se vytisklo nadměrně, to je pravda, a úrokové sazby se stále drží strašně nízko.
Tuhle kombinaci nemáme v historii moc ozkoušenou. Proto nevíme, co to může způsobit. Zůstatky na účtech lidí a firem jsou rekordně vysoké.
Makrokombinace vytisknutých peněz v ekonomice a extrémně nízkých úrokových sazeb na první pohled jakoby pomáhá, na druhý pohled však nevíme přesně, zda nemá vedlejší účinky. Svou roli hraje i psychologie. Za dosavadním růstem i současným pádem akcií může stát syndrom FOMO. Nedělám si legraci.
Zkratka FOMO vyjadřuje anglické sousloví „Fear of Missing Out“. Znamená to strach, že vám uteče něco, co nemáte, ale z čeho ostatní generují tučný zisk. Dá se to ukázat na příkladu bitcoinu. Loni se nejdříve jeho hodnota zdvacetinásobila. Dostal se do titulků novin. Mnozí měli pocit, že jim něco uniká, a nakoupili. Teď se za měsíc bitcoin propadl o 60 procent.
Strach, že přijdete o zisk
Americké akcie nerostly v takové euforii jako bitcoin, ale optimismus na trhu panoval měsíce, takže se jejich ceny vyšplhaly strašně nahoru. Došlo i na historické rekordy. Když pocítíte strach, že vám něco uteče, budete si říkat: „Ostatní bohatnou a já suším peníze v bance za nula nula nic. Chci mít také akcie! Amazon, Boeing, Facebook, Nvidia – ty letí nahoru.“
S přihlédnutím k množství likvidních peněz v USA byly ještě před týdnem americké akcie o 18 procent nadhodnocené. V roce 2007 ještě o procento víc. Teď po korekci se nadhodnocení ceny akcií drží kolem deseti procent.
Masa lidí měla FOMO, že jim něco uteče. Akcie tedy dál rostly. Staly se nadhodnocenými. Když následně jednou zavládnou obavy, vede to k vybrání zisku. Dojde k výprodejům akcií. A tak přichází korekce.
Nejdřív přijde FOMO, které následuje kombinace výběru zisků a nejistoty, že už to vystoupalo opravdu hodně.
Ten strach může způsobit i recesi, podnikatelé se mohou začít bát investovat, lidi utrácet jako tehdy kolem 2008, ale o tom data zatím vůbec nevypovídají, zatím jde hlavně o FOMO a vystřízlivění z něj.
