„Všechny pokoje hotelu bez minibarů ušetří 21 024 kg CO2 ročně,“ oznamuje svým hostům vídeňský Boutiquehotel Stadthalle, proč v jeho pokojích nenajdou malou ledničku s drobnými svačinkami a malými lahvičkami nealkoholických i alkoholických nápojů.
Na podobné oznámení narazí hosté stále častěji. V ekologicky uvědomělém Rakousku má odvolání na čistější ovzduší zřejmě smysl. Pro valnou většinu hoteliérů se však minibary stávají nerentabilní, a tak od nich pomalu upouštějí. A to i v Česku.
„Trend tímto směrem směřuje a důvod je ekonomický. Minibary jsou náročné na obsluhu, roli hrají ale i ztráty. Spousta lidí si něco dá a zapomene to přiznat,“ popisuje kulantně prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek, že hosté v minibarech kradou.
Ukradne se pětina zboží, vodku hosté nahrazují vodou
V průzkumu serveru Lastminute.com z roku 2013 mezi 500 hotely 84 procent z nich přiznalo, že hosté doplňují vypité lahve z minibaru vodou a ukládají je zpět do lednice tak, aby provozovatel na nic nepřišel. Zvlášť oblíbená je tato praxe u lahviček s vodkou. Podle německého deníku Die Welt tvoří nepřiznaná a tedy i nezaplacená konzumace 20 procent spotřeby minibarů.
Historie MinibaruPrvní minibar údajně vyvinula německá společnost Siegas na počátku šedesátých let dvacátého století. V roce 1974 pak Hilton v Hongkongu jako první hotel na světě instaloval ledničky do všech svých 840 pokojů. Pro řetězec to znamenalo enormní úspěch, prodeje nápojů na pokojích vzrostly o 500 procent, celkové tržby o 5 procent. Hilton postupně instaloval minibary do svých dalších poboček a rychle ho následovaly i další hotely. Zdroj: Priceonomics.com |
Další náklady hotelu vznikají kvůli pracné kontrole a doplňování minibarů. Často jde o stovky lednic, ve kterých musí personál prověřit, zda něco ze sortimentu nechybí a zároveň prověřit datum spotřeby. A nemalý je pro hoteliéry i účet za elektřinu.
To vše se nakonec odráží ve vysoké ceně nabízených produktů, která zase nemalou část hostů od konzumace odrazuje. To vše dělá z minibarů pro hoteliéry jen málo rentabilní službu.
Řada hotelů proto sahá k alternativním řešením. Některé hotely minibary vyprázdnily, na pokojích ale ponechaly prázdné lednice a hostům je nabízejí pro chlazení vlastních nápojů. Stále častěji je také nahrazují vodou, kávou či čajem zdarma. Další alternativou může být i hotelový bar s non stop otevírací dobou.
Přichází doba maxibarů
Podle Stárka se v posledních letech šíří také takzvané maxibary. „Jde o zařízení na každém patře, kde si s pomocí magnetické karty můžete něco koupit a naúčtovat to přímo na pokoj,“ vysvětluje. Obrátka a tedy i výnosy v takovém automatu jsou vyšší, navíc odpadají starosti s doplňováním a kontrolou data spotřeby ve stovkách zařízení.
Stárek však upozorňuje, že ne všechny hotely si mohou dovolit od minibarů upustit. Pokud si chtějí udržet status pětihvězdičkového hotelu, lednice na pokojích mít musí. Pro ně se nabízí alternativa v podobě moderních minibarů vybavených senzory. Ty samy monitorují údaje o spotřebě a informují pokojské, pokud nějaký produkt chybí. Recepce má zase přesný přehled o účtu.
„Hotel díky monitoringu ví, jaké produkty jsou nejoblíbenější, a může jich dodat víc a jiné zase vyřadit. Ztráta je tam minimální,“ vysvětluje Attila Balogh, jednatel společnosti Vector International, která dodává hotelům vybavení.
Dodává však, že nejde o nijak levnou investici. Zatímco cena klasické ledničky začíná na pěti tisících korunách, u moderního minibaru to je 20 tisíc. „Investice do samotného baru začíná na deseti tisících a k tomu je potřeba vybudovat kompletní systém,“ vysvětluje Balogh. I proto podle něj není zájem v Česku zatím nijak velký.
Přesto se lidé z branže shodují, že minibary nevymizí. Svou budoucnost mají jistou v těch nejluxusnějších hotelích. Tamní klientela na cenu pití zase až tolik nehledí. „Záleží na klientele a na lokalitě. Kdysi jsme vybavovali hotel na Václaváku a investice se jim vrátila už během půl roku. Nejvíce se přitom vypilo vody,“ dodal Balogh.
