Příšerně kyselý nápoj z nejlacinějšího vína z PET lahve, ohřívaný přímo v rychlovarné konvici, to vše ve stánku, kde do plastové přepravky s rozdělaným těstem na bramboráky teče proud vody ze střechy - to byl nejpříšernější zážitek při našem třídenním testu kvality tuzemských svařených vín.
Tenhle "svařák" jsme koupili na vánočních trzích na Masarykově náměstí v Jihlavě, a když jsme donutili jeho výrobce, aby ho sám ochutnal, dobrovolně nám vrátil 24 korun. "Tak tohle se fakt nepovedlo, máte pravdu, odtušil a bylo vidět, že se stydí.
kde vaří dobrý svařákV Jihlavě mají špatné víno, Staroměstské náměstí používá dobré suroviny. Kompletní výsledky testu najdetezde |
Jihlava v našem testu propadla, ani jeden ze tří vzorků nebyl chutný. Naopak v Praze ani v Brně jsme žádný velký průšvih neobjevili, byť drobné výhrady jsme měli. Na dvou místech v Praze to vypadalo, že ve vínu je víc vody, než by bylo ideální. Na Moravě jsme zaznamenali problémy s hygienou.
Původně jsme chtěli ochutnat mnohem víc svařených vín, ale pět měst (Velké Meziříčí, Kutná Hora, Humpolec, Havlíčkův Brod a Kolín) jsme navštívili zbytečně, ve čtvrtek 10. prosince tam ještě žádné vánoční trhy nebyly. Z 18 ochutnaných vzorků byly dva výborné, čtrnáct obstojných a tři nechutné.
Víno přelévané půllitrem
Na Moravě se vždy našla drobnost, která chyběla k opravdu dobrému dojmu. Ať to bylo víno téměř dovedené k varu s pěnou na povrchu a vyvařená dřevěná vařečka, nebo prodavačka, která naběračkou bryndala víno po kelímku po své ruce, a to pak stékalo zpět do hrnce, přiopilý prodavač, který půllitrem přeléval víno z jedné nádoby do druhé.
Prostě, na kulturu prodeje a hygienu se až na výjimky moc nehledí. A dá se říct, že ve většině případů šel špatný dojem ze stánku ruku v ruce s neuspokojivou chutí připravovaného nápoje. Tam, kde se s hygienou netrápili, často kašlali také na samotný svařák.
Největší vánoční trhy v Praze, tedy ty na Staroměstském a Václavském náměstí, vypadaly o mnoho lépe. Kromě toho, že někde příjemnou vůni svařáku rušil silný odér klobás a opékaného masa, nedalo se jim z hlediska čistoty nic vytknout.
Potěšující bylo, že až na tři jihlavské patoky, vyrobené z bůhvíjaké suroviny, se většina svařáků připravovala z dobrých vín. V Brně z moravských, v Praze z francouzských. Kuriozitou byl "speciální svařák", podle prodejce o 99 procent lepší, než mají ostatní - protože do něj přidával rum (respektive jeho českou variantu tuzemák).
Lihoviny sice v některých zemích do svařeného vína přidávají, ale vždy to oznamují předem. Na vývěsce tedy mělo stát "svařené víno s rumem". Co když někdo netouží po říznějším pití?
Podobně to bylo s cukrem. Téměř všichni svařené víno notně doslazovali, v některých případech to bylo až přes míru. Prodejci tak nemysleli na ty, kdo cukru příliš neholdují. A vždycky ještě nabízeli ještě další cukr na přislazení, kdyby to náhodou bylo málo.
Důležité je koření i kelímek
Absolutní vítěz testu, svařák z pražského Staroměstského náměstí, zabodoval jak v hygieně, tak v chuti vína. Ačkoli jsme nejprve nevěřili, že se jedná o deklarované francouzské víno, jeden ze stánkařů nám ukázal dvacetilitrový barel, z něhož víno na svařák odlévají. Mohli jsme si také prohlédnout "punčochu" napěchovanou kořením.
Nezáleží jen na tom, jaká koření do vína dáváte, ale také doba, jak dlouho je tam louhujete, i to jsme v testu ověřili. Velké trhy v Praze má totiž na starosti jedna firma a dovoz vína i koření zajišťuje centrálně, jak nám potvrdili jednotliví prodejci.
"Málokdo postupuje v případě ochucení svařáku standardním způsobem, ale z profesního pohledu to je naprosto správné," pochválil nápad jeden z degustátorů, generální rozhodčí České barmanské asociace Miroslav Černík.
Jak zmiňujeme u jednotlivých vzorků, důležitou roli hraje také nádoba, v níž se teplý nápoj podává. Body ztráceli ti prodejci, kteří na kelímku šetřili a servírovali svařák do obyčejného plastového. Ten je příliš tenký a "uškodí" hned dvakrát. Pálí v ruce a nápoj v něm rychleji chladne, čímž ztrácí na chuti.
To polystyrenový kelímek, na který naštěstí spoléhala většina testovaných stánkařů, udrží teplotu nápoje, i když s ním dlouho korzujete po tržišti. U testovaných vzorků jsme se nesetkali ani jednou s možností, kterou nabízejí například na rakouských či německých trzích. Za zálohu 2 až 3 eura si můžete od prodejců vypůjčit hrníček a vychutnat si svařák z něj.
Ceny se liší o polovinu
Zatímco kvalitu kelímku jsme do testu započítávali, cena v našem hodnocení jednotlivých vín žádnou roli nehrála. Částky, které jsme za dvě deci zaplatili v hlavním městě a na Moravě, se přitom markantně lišily.
Za svařák na Václaváku dáte 45 korun, za nejlevnější vzorek v Brně jsme zaplatili polovinu -22 korun. V Praze jsme dokonce jednou dali 39 korun za deci nápoje.
