Globálně vyšla z průzkumu jako největší hrozba klimatická změna následovaná plastovým odpadem a znečištěním vody. „Když se ale posuneme do Evropy, začíná mezi největšími obavami dominovat problematika plastů,“ říká Ladislav Csengeri za Gfk, který průzkum představil minulý týden na největší konferenci v oblasti obchodu, Retail Summitu.
Jedním z hlavních témat konference byla udržitelnost a její vnímání očima zákazníků. „Nejsme tu od toho, abychom zákazníky do bazénu udržitelnosti strčili, musí sami. Ale chceme jim to ulehčit,“ uvedla prokuristka dm drogerie Alena Střížová. „Vnímáme udržitelnost ne jako vědomé omezování, ale jako volbu,“ dodala.
Nevnucovat ekologické produkty zákazníkům za každou cenu je důležité i podle sociologů. Pokud totiž lidé nabudou dojmu, že se na ně příliš tlačí, začnou to odmítat. Minimálně ta část, která nepatří do skupiny takzvaných ekoaktivistů, kteří se vědomě snaží plastům vyhýbat.
Největší ekologické hrozby očima zákazníků.
Jak ale ukázal průzkum Gfk, tvoří tuto názorovou menšinu v Česku jen 15 procent zákazníků, méně než ve většině zemí s výjimkou Ruska. Naopak skupina zákazníků, které je to úplně jedno, tvoří 40 procent.
Syntetická vůně jim chyběla
Zákazník nicméně očekává, jak potvrdil průzkum Gfk, že se o co nejmenší spotřebu plastů postarají hlavně výrobci a obchodníci. „Jsou zde problémy, ale i příležitosti. Přibývá regulace týkající se recyklace, podílu recyklátu, obalů a jejich recyklovatelnosti, ale když svůj byznys na to připravíte a posílíte, budete mít konkurenční výhodu. Můžete se rozhodnout, jestli začnete jednat teď, anebo na regulaci budete čekat,“ připomněl Alexander Felde z konzultantské společnosti BCG.
Téma plastů a udržitelnosti prostupuje ve větší či menší míře skoro každou firmou. Velcí a nadnárodní výrobci typu Unilever, Nestlé či Mondeléz mají své propracované strategie a snaží se o změnu. Pootočit obří kolos, jehož nabídka je založena na obalech, je ale náročné a pomalé.
Pak jsou tu menší firmy, často s českým vlastníkem, které své podnikání před lety už rozjely jako ekologické a nyní nic zásadně měnit nemusí. Naopak zažívají strmý růst.
„E-shop jsme spustili před šesti lety, ale věděli jsme, že jeden bambusový kartáček nestačí, a nechtěli jsme skončit jen u prodeje,“ popsal na Retail Summitu Pavel Černý, jeden ze dvou spoluzakladatelů společnosti Econea. Chtěli prý lidi i pozitivně a nenásilně ovlivňovat, a proto mají na webu propracovaný blog a hlavně důsledně vybírají značky, které nabízejí.
I my jsme se spletli a třeba oblíbenou kosmetiku Yope jsme vyřadili poté, co jsme zjistili, že obsahuje syntetické vůně. Vyřadili jsme ji, i když nám to zamávalo s ekonomikou,“ popisuje Černý. V tržbách se loni dostali přes 85 milionů korun.
Snaží se rovněž obchodní řetězce. Nejsnazší cestou, kde mohou omezit množství obalů, je drogistické zboží, hlavně prací prášky a gely.
Loni zavedla dm drogerie možnost nakoupit stáčenou ekodrogerii ve dvou pražských prodejnách. „A jelikož se to zákazníkům líbí, rozšiřujeme ji a za měsíc bude stáčírna k dispozici ve dvaceti prodejnách krajských měst,“ říká Střížová.
Podobnou cestou jde od loňska i konkurence. Rossmann rozběhl pilotní projekt podobného ražení se společností Henkel, přičemž barely, z nichž se čepuje, se po vyprázdnění vyhazují, respektive dávají k recyklaci. Důvodem je, že se barely vyrábějí ve Vídni a jezdit s nimi sem a tam se nevyplatí.
Bylinky už nevoní
Plasty ne. Nejlepší voda je ze sudu |
Další česká firma Tierra Verde má bezobalové řešení ještě propracovanější. Jak na Retail summitu zmínila zakladatelka a spolumajitelka společnosti Nataša Foltánová, v Česku a na Slovensku dodávají zboží do sítě 250 prodejen a kanystry po vyprázdnění svážejí zpět a znovu doplňují.
„Výsledkem je po dvanácti letech obrat 73 milionů korun, růst za poslední tři roky o 60 procent ročně, šedesát zaměstnanců, více než dvě stě produktů v nabídce,“ uvedla Foltánová, která začala experimentovat s ekologickou drogerií před dvanácti lety ve své kuchyni, když nechtěla do zahrady vypouštět toxické látky.
Nyní se Tierra Verde chystá se stanicemi s čepovanou drogerií i do Globusů, prozatím do prvních dvou v Brně a Čakovicích. „Když jsme se s Natašou Foltánovou potkali, bylo to úplně jiné než obvykle. My se v nákupu bavíme, co nakoupit a za kolik, jenže tohle není vůbec nejlevnější. Museli jsme tak řešit spoustu otázek, protože hypermarket našeho typu není připraven prodávat bezobalově drogerii,“ popsal za Globus Petr Chmelař.
Firmám, které už na trhu nějakou dobu jsou a ještě mají tu „smůlu“, že jejich produktem je voda a nápoje v plastu, jsou na tom co do rychlosti a viditelnosti změn hůře. Příklad Kofoly ale ukazuje, jak lze nad udržitelností přemýšlet.
„Jednou jsme si uvědomili, že naše fabrika už nevoní po bylinkách jako kdysi, tak jsme se je začali učit extrahovat a tak jsme se dostali k Lerosu,“ popsal Janis Samaras, šéfa spolumajitel Kofoly. Když už mají tu vodu, dodal, rozhodli se chránit její zdroj a v Rájecké dolině na Slovensku postupně přemlouvají místní zemědělce, ať přejdou na bio. Zdroj vody blíže do Česka posunout nemohli, tak investovali do kamionů na stlačený zemní plyn, aby snížili emise oxidu uhličitého.
„První kamion, který vyjel na silnici před šesti sedmi lety s dvaceti tunami vody, měl 300 koní, což má dnes trochu lepší osobní auto. Takže řidič v kopci zpomalil celou kolonu za sebou, proto nám mnozí z nich házeli klíči na stůl, že s tím jezdit nebudou,“ popisuje Samaras první trable s ekologičtější dopravou. Některé CNG kamiony ze středních Čech museli i stáhnout, nicméně dnes mají přes 30 CNG vozů a výkon přestal být problémem.
Pokud jde o obaly, podle šéfa Kofoly se černá limonáda vždycky hlavně čepovala, přičemž sud je nejlepší obal. „Snese nekonečně mnoho oběhů, pokud ho někdo neukradne, a i když ukradne, zase se do oběhu vrátí,“ uvedl.
„Letos se proto chystáme začít prodávat i vodu v sudu do gastronomie, protože to je naprosto nejlepší obal,“ dodal Samaras s tím, že první budou vodu prodávat jejich občerstvovny UGO, kde se bude čepovat perlivá a neperlivá voda Rájec do džbánku.
