„Začínali jsme s lyžemi před čtyřmi lety a poslední dobrá zima byla před pěti,“ říká Karel Šlampa z firmy Lerko Sport, která ochrannou známku Artis vlastní. Když ji vracela na trh, chtěla využít i velké módy retro značek. „Podstatně úspěšnější jsme ale s hokejkami a stoly pro stolní tenis,“ říká Šlampa.
Seriál Tradiční vánoční dárky |
Podle něj roční prodeje lyží značky, na které jela například stříbrná ženská štafeta na olympiádě v Sarajevu v roce 1984, dosahují řádově stovek párů kusů. Firma zatím nabízí pouze běžky, ceny jsou kolem dvou tisíc korun.
V nabídce je mají větší e-shopy i menší specializované prodejny. Šlampa, jehož otec v Artisu dříve působil, se podle svých slov vyhýbá kvůli špatným zkušenostem největším obchodním řetězcům.
Artis byl prvním výrobce laminátových běžek na světě, jejich hokejky měly jako první v Evropě zahnuté čepele. Hokejky dělají dosud v závodě v Horažďovicích, stoly vozí z Německa. Výroba běžek jede v někdejším závodě Artisu, nyní Sportenu v Novém Městě na Moravě.
Jeho šéf Ján Hudák potvrzuje, že špatné zimy mají na prodej vliv. „Když jsou louky zelené, nikdo nejde kupovat lyže. Jakmile napadne sníh, lidé začnou chodit,“ říká Hudák.
Sporten podle něj letos klesl s výrobou meziročně o zhruba patnáct tisíc lyží a snowboardů. Podle Hudáka ale tržby stouply o zhruba pětinu a firma ještě přijímala další zaměstnance.
„Začali jsme dělat výrobně složitější a náročnější lyže, které jsou také dražší,“ vysvětlil Hudák. V Novém Městě vyrábí lyže jak pod svoji značkou, tak i pro ostatní firmy včetně těch nejznámějších v oboru.
V Česku se na dražší lyže zaměřuje ještě další firma: Galus Industries, která vyrábí lyže značky Lusti. Její majitel Milan Luštinec začínal nejprve s výrobou snowboardů poté, co se z něj stal údržbář důlních strojů, ale těžba uhlí v Žacléři na česko-polské hranici právě končila.
Jeho podnikatelský příběh je téměř na film: z nuly a s malou reklamou vybudoval firmu, která dnes vyrábí kolem šesti tisíc párů lyží a snowboardů. „Vždycky jsem chtěl dělat co nejkvalitnější lyže a prodávat je za co nejnižší cenu,“ popisuje svoji filozofii Milan Luštinec, který se dlouho vyhýbal marketingu a těžil jen z toho, že se o lyžích začalo mluvit mezi lyžaři, zejména mezi těmi lepšími. „Vyráběli jsme tedy klasické poctivé sandwichové lyže, s konstrukcí jakou měly a mají závodní lyže světových značek, což znamená, že tam, kde má být dřevo, je prostě dřevo. Lyže nepotřebují žádné nesmyslné ozdoby, které jen podporují marketing,“ dodal.
