Jakub Šulta, ředitel Košík.cz

Jakub Šulta, ředitel Košík.cz | foto: Košík.cz

Lidé brzy pochopí, že čas je pro ně to nejcennější, věří šéf Košíku

  • 132
Jakub Šulta je původním povoláním zubař. Pak ale sběhl k online prodeji potravin. S dalšími dvěma společníky dva roky rozjížděl Košík a jeho řízení a rozvoji se věnuje stále, i po loňském prodeji e-shopu skupině Mall Group.

Loni proběhlo spojení Košíku s Koloniálem. Co se vše spojilo?
Jednalo se o kompletní spojení dvou značek, Koloniál se integroval do Košíku. Spojilo se úplně vše, dva sklady, dva systémy, přes deset tisíc položek na každé straně a dva týmy. Košík si vzal od Koloniálu přesah do nonfoodu, jako je drogerie či krmivo pro domácí mazlíčky, kde měl větší nabídku.

Nějaké změny ještě v nabídce budou?
Po šesti měsících od sloučení jsme ukončili fázi cizelování sortimentu. Říkáme si s čím pokračovat, s čím ne. Brzy nastane první fáze kooperování s Mallem a v sortimentu najdete 2,5 tisíce nejprodávanějších položek z Mallu, a můžete to mít za tři hodiny doma, a to samé bude na Mallu od Košíku.

Sklad máte dnes jeden hlavní u Prahy v Horních Počernicích a další někde pro doručování v regionech?
U Prahy je náš centrální sklad a máme ještě dva crossdocky (překladiště) v Olomouci a Ostravě, kam zavážíme zboží kamióny a následně to odtamtud redistribuujeme na menší vozy a ty rozváží v rámci regionu. Ale z Prahy už vyjíždí nákupy z 80 procent připravené a v Ostravě či Olomouci se dodá čerstvé zboží, ovoce, zelenina, pečivo.

Je v regionech kvůli tomu delší doba doručení?
Ostrava, Olomouc a Brno mají nejdelší čas doručení, musíte si objednat den předem. V českých regionech vozíme i ten samý den, standardně do šesti hodin od objednávky. V Praze nejrychleji, podle vytíženosti slotů do tří až čtyř hodin od objednání. Ale není to nejžádanější služba. Sedmdesát procent zákazníků upřednostňuje objednání na druhý den.

Když budou farmáři prodávat u nás, mohou časem zlevnit, říká šéf Rohlík.cz

Většinový majitel onlinového prodejce Rohlik.cz Tomáš Čupr plánuje v budoucnu i...

Fungují vám i menší města, chudší regiony?
Fungují. Je tu sice stigma, že taková služba musí být drahá, a lidé si myslí, že něco bude špatně, že dostanou nekvalitní ovoce a zeleninu nebo něco podobného. Ale odpovědi jsou jednoduché: my neživíme stovky prodejen, nám stačí jeden sklad, neplatíme nájmy za drahá parkoviště, nemáme deseti tisíce zaměstnanců. Ovoce a zelenina procházejí rukama jen jednou, na jeden sklad. Neprochází teplotním šokem. V obchodním řetězci jde ovoce na velký sklad, pak na malé sklady či prodejny a tam se tím lidé přebírají, mačkají a tím ovoce nejvíce trpí. U nás na to sahá jeden člověk a sahá na to v rukavicích. Přemýšlíme o instalaci kamer, aby to lidi věděli.

Průměrný nákup v regionech je menší nebo větší?
Paradoxně vyšší, nejsilnější je Chomutov, Most. Koresponduje to s tím, že od 1 500 Kč je doprava zdarma, a tam obyvatele nemají tolik peněz, tak koukají více na cenu dopravy. Pro některé lidi v Praze to není důležité, udělají malý nákup, zaplatí 29 korun. Sednout do auta by je vyšlo dráž.

Máte ze všech tří největších online prodejců potravin největší regionální zásah, půjdete ještě dále?
Chceme vymyslet, jak obhospodařovat regiony, obce, kde dnes mizí malé kamenné prodejny. Snažíme se najít model, jak dovézt potraviny lidem v obcích, kde je třeba dojezdová vzdálenost 12 kilometrů, abyste si koupili rohlíky. Zatím to analyzujeme, snažíme se bavit se starosty obcí.

U starostů sondujete případnou poptávku v obcích, že by šlo o něco jako moderní pojízdné prodejny?
Snažíme se najít řešení a myslíme, že je musíme najít mezi starostou a obyvateli. Musíme pochopit motivace lidí, jak se dívají na nedostatek potravin. Obec je jiná než město, koukají výrazně více na cenu, jestli máslo stojí 40 nebo 42 korun je pro ně zásadní, platy nejsou tak vysoké. My si dokážeme představit nějakou sérii kroků, kterými bychom do obcí dostali potraviny, abychom zajistili dostupnou cenu, ale nešlo by asi o naše velké auto s papírovými taškami. Nebudeme slevovat, ale třeba si pronajmeme nějakou prodejní plochu, tam zboží vyskládáme a z ní to do jednotlivých obcí doručíme. Ale pak je stále otázka, zda není pro některé obyvatele jednodušší to přivést před práh, jsou starší, nechtějí chodit 500 metrů.

Potraviny až ke dveřím se v Česku uchytily. Zatím ale příliš nevynáší

Nebudou pak pro vás náklady mnohem větší?
Nemusí to být závozy na denní bázi, můžeme tam jezdit třeba jednou týdně. Standardní frekvence objednávky na Košíku je dnes 6,5 dne, takže kdybychom jezdili jednou za sedm dní, stále je to ještě dobré.

Když se vrátím zpět, pro váš byznys je nejdůležitější optimální provoz skladu a doručení. Sklad je automatizovaný?
Náš sklad je čistě human power. Jsme schopni odbavit objednávku pomocí lidské síly v rozumných cenách, ale až bude automatizace, náklady se sníží. Přidáním válečkových drah, sorterů, dep, změnou zaskladnění zboží do našeho rozvozového auta budeme ukrajovat z nákladů další jednotky procent. V Anglii či Francii, kde funguje online, jsou náklady na zaměstnance vyšší, takže mají automatizaci od začátku, což je nákladné. My díky nižší ceně za zaměstnance jsme schopni dělat to na podobných číslech i bez automatizace.

Chcete expandovat v budoucnu i do okolních států?
Primárně přemýšlím, jak penetrovat Česko. Až se to naučíme, můžeme do okolních zemí. Mohli bychom už dnes, máme Polsko, Ostravu, Bratislavu, Vídeň, tam bychom se mohli etablovat rychle, ale nejdříve se to musíme naučit tady.

Kolik procent může internetový prodej potravin v budoucnu podle vás dělat? Dnes je to zhruba jedno procento z 500 miliard korun…
Do budoucna se to může otočit, vše může být internetový prodej. Nebo se stanou z kamenných obchodů výdejní místa a zároveň prodejní plochy. Větší část bude tvořit sklad, z kterého se bude zavážet, a když bude chtít zákazník rychlý nákup, zaběhne do stometrového obchodu. Nebo si tam vyzvedne, co objedná po internetu. Vše se bude zrychlovat, zlevňovat.

My dnes nejvíce bojujeme s tím, že je to zvyk. To je tak velký zvyk, jít si koupit potraviny do obchodu. Člověk, který v 90. letech rozjížděl Tesco online v Anglii, říkal, že to bylo jako naučit spát lidi ve stoje. To je největší výzva. Propozice služby je dokonalá, ale zvyk je jiný.

Chcete více cílit na firemní nákupy kanceláře, kavárny, restaurace?
Dnes pro nás nejsou středobodem velké restaurace, ale spíše kavárny, bistra, kanceláře. Ty chceme zavážet. To jsou subjekty, co hledí více na finální kvalitu. Neberou velké objemy. Menší kavárna chce jahody na dort, v tom jsme silní. Nechceme dělat konkurenta Makru, JIPu, co jedou s 18tunovou dodávkou. To je jiná služba. S menšími budujeme i vazbu, musíme být pro ně love brand. Oni se na druhou stranu mohou stát i naším výrobcem. To máme třeba teď s jedním velkým cukrářstvím, jehož chlebíčky, dorty má ráda spousta lidí, my jim poskytneme servis nákupu, oni nám dodají zboží.

Nákupy potravin na internetu: velké e-shopy jsou spolehlivé, malé jako loterie

Jak je obtížné tento trh zasáhnout?
Je to složitější, než s nějakou sítí restaurací. Díky tomu, že ve skupině Rockaway máme společnost Storyous, což jsou pokladní systémy pro gastronomické podniky, tak tam se můžeme dostat. Lidé si přes jejich terminál mohou u nás na jeden klik objednat. Zároveň pod Mallem je na padesát firem a řada z nich může kooperovat s dalšími hráči.

Gró je tedy ale zatím koncový zákazník?
Ano, matky s dětmi, muži, co žijí sami, mladí lidé koukající na technologické inovace.

Jak víte, kdo je na konci?
Jsme komplet online a datově orientovaní, třeba se přihlásíte přes Facebook, nebo se ptáme našich rozvozců, děláme si studie, doptáváme se zákazníků, zjišťujeme, co ho motivuje, nebo proč přestal nakupovat. Například 80 procent lidí pojmenuje důvod, proč u nás přestali nakupovat, jako „nepotřeba“. Co to je? ptáme se. A oni říkají, že na nás zapomněli, nezlomili jsme prostě zvyk. Ale je jen otázkou času, kdy pochopí, že právě čas je pro ně ta nejcennější komodita. Tak, jak to sledujeme na západě.