Když přišlo na trh, bylo univerzální životní pojištění (u nás obdoba kapitálového a později investičního životního pojištění) senzací. Obsahovalo jak pojistnou, tak „spořicí“ složku. Ta měla vydělávat na budoucí náklady pojistky a díky ní mělo pojistné zůstat po celou dobu ve stejné výši, místo aby se zvyšovalo (s rostoucím věkem pojištěného náklady pro pojišťovnu rostou - pozn. red.).
Nějakou dobu produkt pracoval tak, jak slibovala reklama. To bylo v dobách, kdy úrokové sazby na trhu dosahovaly vyšších jednociferných nebo i dvouciferných hodnot. Dnes, kdy jsou úroky už pomalu jednu dekádu na historickém minimu, má investiční složka problém na pojistku vydělat. První zákazníci, kteří si tento finanční produkt pořídili, se zároveň dostávají do věku 70-90 let. A náklady na jejich pojistky jsou daleko vyšší, píše Wall Street Journal.
Výsledkem je zvětšující se počet lidí, kteří dluží peníze. Zjišťují, že aby udrželi své skromné pojistky v běhu, bude je to stát tisíce dolarů ročně. Lidé s milionovými pojistnými částkami pak můžou dlužit i desítky tisíc dolarů za rok. Někteří důchodci tak pojištění, které platili desetiletí, ruší.
„Mám velký strach, že to všechno půjde do kanálu,“ říká 94letá Bernice Sacková, bývalá zaměstnankyně nemocnice v Severní Karolíně. Když si pojištění před 35 lety pořizovala, platila 56 dolarů měsíčně. Pojistné však vyšplhalo na 285 dolarů měsíčně, i když si Sacková snížila pojistnou částku na smrt. Žije s dcerou a pobírá státní penzi. Aby uplatila pojištění, občas vynechá léky nebo pozdě zaplatí účty za bydlení. Obyčejná zmrzlina je pro ni marnotratné utrácení.
Pojištění od České pojišťovny: „spoření“, které nemělo nikdy vydělat |
John Resnick, spoluautor knihy o životním pojištění vydané americkou advokátní komorou, prošel za posledních deset let stovky starších smluv. „Devadesát nebo i víc procent z nich má nebo bude mít brzy problém,“ tvrdí. Podle něj spousta lidí sedí na časované bombě a zřejmě o tom ani neví.
Univerzální životní pojištění bude jedním z důvodů, proč Američany čeká strastiplná penze. Produkt se objevil v éře před téměř čtyřiceti lety, kdy americký Fed bojoval s inflací vysokými úrokovými sazbami. Někteří finanční poradci doporučovali lidem, aby si ukončili klasické celoživotní pojištění a uzavřeli levnější rizikové pojistky a zbytek investovali do podílových fondů. Pojišťovny odpověděly novým produktem.
V univerzálním pojištění si klient kupuje roční pojištění, které se každoročně obnovuje. V prvních letech pojistné výrazně převyšuje aktuální náklady pojišťovny. Přebytek jde do daňově zvýhodněné spořicí složky. Výnosy pak kompenzují náklady na obnovování pojistky.
Je ale důležité, jak vysoké jsou úrokové sazby. Když se toto pojištění začalo v USA prodávat, úroky byly neobvykle vysoké. Pojišťovny často ilustrovaly vývoj pojištění ve scénáři s pokračujícími sazbami od 10 do 13 procent. Ukazovaly i nejhorší možný scénář. Jenže lidi vysoké úroky nadchli natolik, že podlehli nemístnému optimismu a varování jednoduše přešli.
Že byl vývoj úrokových sazeb nerealistický, se začalo ukazovat v polovině 90. let a zejména po roce 2008, kdy udeřila finanční krize. Ačkoli většina pojistek nedovolovala, aby výnos ze spoření klesl pod 4 až 5 procent, pro první klienty to nestačilo. Náklady na roční pojistku prudce stoupají, jak se člověk blíží věku 80 let.
Nula na smrt, všechno na spoření. Životní pojištění, které nevydělá |
Produkt nabízí lákavou, ale nebezpečnou flexibilitu. Klienti si mohou například snížit pojistné a spoléhat na to, že jim vysoké úroky na spořicí složce na pojištění dostatečně vydělají. Můžou taky vynechat platbu nebo si ze spořicí složky půjčit.
Jakákoli taková akce samozřejmě snižuje výnosy na spoření. Všeobecně se ví, že ne všichni zákazníci, a dokonce ani někteří pojišťováci, produktu před lety rozuměli a věděli, jak půjčka nebo vynechání platby může podkopat princip tohoto produktu.
Pojišťovny se hájí, že z tohoto produktu vyplatily už víc než 150 milionů dolarů že někteří pojištění na půjčce dokonce vydělali. Zdůrazňují také, že v materiálech předaných zákazníkům byla informace o tom, že je garantována jen minimální úroková sazba. A že vysoké sazby využívané jako prodejní argument jsou hypotetické.
Pojišťovny posílají klientům každoroční přehled o tom, jak se změnila hodnota spořicí složky a kolik stálo pravidelné obnovení pojištění. Některé finanční společnosti se snaží najít problematické starší smlouvy a zákazníkům posílají extra informaci, aby pochopili, v jaké jsou situaci.
Například pojišťovna Lincoln, kde má smlouvu také Bernice Sacková, takovým zákazníkům píše, že jim do deseti let hrozí velké navýšení pojistného, pokud dobrovolně nezvednou platby nebo si nesníží pojistnou částku na smrt.
Pětaosmdesátiletý Nicholas Vertullo, bývalý vysokoškolský učitel z předměstí New Yorku, má tři taková pojištění. Jedno z nich původně vydělávalo 9 procent, teď nese maximálně 4,5procentní úrok. „Nějak jsem tušil, že úroky se můžou změnit,“ říká. Po krizi v roce 2008 se tušení stalo realitou. „Tato pojištění se proměnila v tekutý písek,“ podotýká penzista.
V případě jeho smrti pozůstalí dostanou 475 tisíc dolarů. Za to Vertullo platí 30 tisíc dolarů ročně, trojnásobek původního pojistného. Před lety už snížil pojistnou částku na smrt, aby se splatila půjčka, kterou si ze spořící složky vzal. Teď plánuje další snížení, aby byl schopen pojistku platit dál. Říká, že se ženou vzdali jídla v restauracích a cestování a že penzi prožívají prostým spartánským způsobem.
Společnost AIG, kde Vertullo smlouvu uzavřel, nechtěla individuální případy komentovat. Podle ní je univerzální životní pojištění jedním ze široké škály řešení, které nabízí pro specifické potřeby rodiny.
Pojišťovny chtějí zdražit
Pojištění v jeho začátcích uzavírali hlavně lidé z byznysu, pro které byl úrok osvobozený od daně atraktivní. V roce 1985 produkt podle výzkumné společnosti Limra tvořil 38 procent pojistného z individuálních pojištění. V 80. a první polovině 90. let Američané uzavírali 2 až 3 miliony takových smluv ročně.
Pád úrokových sazeb ale dolehl i na zisky pojišťoven. Výnosy z dluhopisů, do kterých investují vybrané pojistné, v posledních letech klesly pod 5 procent. Pojišťovny však stále musí na univerzální životní pojištění připisovat minimální garantovaný úrok na úrovni 4 procent.
Některé pojišťovny tak plánují zdražit sazby pojistného. Což znamená, že by mohli mít problém nejen stárnoucí klienti, jejichž spořící složka dostatečně nevydělává, ale i ti, kdo měli na svých pojistkách naspořeno dost.
