„Když jsme na její podnět udělali šetření u výrobce, zjistili jsme, že do jedné šarže přidal celer místo bambusu, který mu došel,“ uvádí příklad nezodpovědného přístupu některých výrobců ředitelka pražského inspektorátu České zemědělské a potravinářské inspekce Inka Laudová. „Nepovažoval to ani za tak závažný přestupek. Vždyť jsem to tam jen zapomněl napsat, byla jeho reakce na pokutu, kterou od nás dostal.“
Paní N. patří k jednomu procentu dospělých (u dětí je to dokonce osm procent), kteří trpí potravinovou alergií. I když přesně ví, na jakou složku potravin je alergická, má problém se dopátrat, v kterých výrobcích je obsažena. Než cokoliv položí do nákupního vozíku, pečlivě studuje složení výrobku vzadu na obalu. Musí být pozorná i při nákupu již vyzkoušených výrobků, protože složení se může měnit.
Málokdy jsou informace na obalu dostatečné. Obvykle bývají nepřesné a neúplné. Vezměme si jako příklad sušenky s čokoládovou náplní. Ve složení výrobku „čokoláda“ figuruje. Dobrá, ale jak byla vyrobena? Neobsahuje mléko, hlavního viníka alergií u dětí? Nebo lecitin? I kdyby tam byl uveden, pochybnosti dál zůstávají: Je lecitin vyroben ze sóji nebo z vajec, dalšího významného alergenu?
Složení musí být uvedeno na všech potravinových výrobcích, ale existují určité výjimky. První z nich je „pravidlo pětadvaceti procent“. Podrobné údaje o složce výrobku se musí uvádět, jen když je její obsah ve výrobku vyšší než 25 procent z hmotnosti celého výrobku.
Přeloženo do lidské řeči to znamená, že na sušenkách s čokoládovou náplní nemusí být podrobné složení náplně, protože určitě netvoří čtvrtinu její váhy. U míchaného salátu, který obsahuje ocet, sice musí být na etiketě ocet uveden, ale už tam nemusí být napsáno, o jaký ocet se jedná. To samozřejmě alergikům znepříjemňuje volbu.
Stejně tak stačí výrobci uvést, že potravina obsahuje „rostlinný olej“, aniž by upřesnil, zda se jedná o olej arašídový, sójový nebo palmový. Zdravotních upozornění se zatím dočkali jen lidé citliví na včelí produkty, fenylalanin, lepek nebo laktózu. Pokud je některá z těchto látek obsažena ve výrobcích, kde by je nemocný nepředpokládal, musí být varování uvedeno na obale.
Nutno dodat, že tyto nedostatky nejsou jen v našich předpisech. V Evropské unii se teprve připravuje směrnice, která by všechny tyto problémy vyřešila. Podle ní by výrobci potravin neměli mít napříště na vybranou. Až bude přijata, převezme ji i Česká republika. „Všechny předpisy přebíráme od Evropské unie,“ říká Bedřich Škopek z ministerstva zemědělství. „Je pravda, že s předpisy se bude muset něco udělat, protože v poslední době potravinových alergií přibývá.“
Nejčastější alergie
Kojenci a malé děti - kravské mléko a jeho náhražky, obsahující obvykle sóju, vaječný bílek.
Větší děti a dospělí - arašídy, ořechy, ryby a mořské plody (korýši, měkkýši), vajíčka, mák, obilná zrna, kořenová zelenina (zejména celer), jablka, broskve, třešně, koření a některá aditiva.
