Je historicky doloženo, že mýdlo dokázali lidé vyrobit už v Babylonu. Zpočátku ale nesloužilo k mytí, ale k hojení ran. Přestože dnes slouží především k očistě, je možné ho ozvláštnit. Můžeme se například umýt mýdlem s makovými semínky nebo si dát pivní lázeň.
Na to, jak se tyto produkty vyrábějí, jsme se byli podívat ve výrobně kosmetiky společnosti Manufaktura v Čakovicích. Celá výroba je soustředěna do jedné místnosti, přesto z ní vyjde na tisíce výrobků denně. Ve vzduchu je cítit ovoce i typická mýdlová vůně.
V jednom rohu stojí naražený sud s pivem a pod stolem stáčené víno - ingredience pro výrobu pevných i tekutých mýdel. "Pivo akorát není vychlazené, tak si ho zaměstnanci musí točit k snídani teplé," vtipkuje ředitel společnosti Tomáš Kratochvíl.
Výrobky z pivní a vinné řady skutečně ze zhruba deseti procent obsahují pravé pivo i víno. Kromě toho jsou součástí receptur také pivovarské kvasnice, chmelový výtažek, hroznový olej a sušená vinná réva. U vinné řady se jako peeling používají rozdrcená vinná jadérka. U jiných výrobků jsou peelingem maková semínka nebo najemno rozemleté pecky z meruněk.
Toto všechno, včetně aromat a přírodních barviv, jsou přísady, které dají mýdlu vůni skutečného ovoce nebo třeba čokolády. Základem všech pevných mýdel je ale samozřejmě mýdlo samotné. Manufaktura ho sama nevyrábí, ale dováží v podobě mýdlových granulí.
U tekutých výrobků, sprchových gelů, šamponů nebo olejových koupelí, jsou základem tenzidy, dále pak také pivo či víno, látky zjemňující pokožku, regenerující vlas a mnoho dalších především přírodních přísad zlepšujících kvalitu produktu a pocit při používání.
Vařené kosti vystřídal kokos
Když se řekne výroba mýdla, představí si mnozí vyvařené kosti. V Manufaktuře však celá výroba probíhá na rostlinném základu. Mýdlové granule jsou vyrobené z kokosového nebo palmového oleje. Až na původ tuku však proces probíhá stejně.
Výroba mýdlaMýdlo se tepelně vyrábí procesem zvaným zmýdelňování (saponifikace) z přírodních nebo chemicky upravených tuků (lipidů) působením koncentrovaných roztoků hydroxidů alkalických kovů, například hydroxidu sodného nebo draselného (louhů), nebo slabších zásaditých látek, jako je uhličitan sodný (soda) či uhličitan draselný (potaš). |
Tomáš Kratochvíl tvrdí, že ačkoli Manufaktura založila výrobu na rostlinných olejích, nedá se říci, že by tuky živočišného původu byly nevhodné. Naopak méně zatěžují přírodu než vykácení lesů kvůli novému palmovému háji.
Pevná mýdla v Manufaktuře nemají podobu klasických mýdel. Většinou jsou připravená na porcování, které se děje až v obchodě podle přání zákazníka.
Mýdla tak většinou mají tvar bábovky. Dělá se stejně jako ta pečená v silikonových formách. Mýdlo, které má při vaření teplotu kolem sedmdesáti stupňů, v této formě tvrdne zhruba jeden den. V menších formičkách pak několik hodin.
Součástí "bábovkového" mýdla jsou většinou také malé různobarevné a odlišně provoněné mýdlové kostičky. Ty se ručně nakrájí z jiných mýdel, nasypou do formy a přelijí mýdlovou hmotou.
Historie mýdlaNejstarším důkazem používání mýdla může být archeologický nález babylonských keramických nádob obsahujících látku podobnou mýdlu datovaný do doby kolem roku 2800 př. n. l. Z doby o 600 let mladší, kolem roku 2200 př. n. l., pochází z téže oblasti hliněná tabulka s návodem pro přípravu mýdla z vody, louhu a kassiového oleje. Mýdlo však nepoužívali k hygieně či praní oděvů, ale jako prostředek urychlující hojení ran. Zbytky mýdla byly nalezeny také například v ruinách Pompejí. Když ve 2. stol. n. l. slavný římský lékař Galenos upozornil na očistné vlastnosti mýdla, začalo se mýdlo používat i k osobní hygieně a mydlářství se stalo řemeslem. Arabové začali mýdlo připravovat z olivového nebo tymiánového oleje. Poprvé k jeho výrobě použili jimi objevený a dodnes k tomu účelu používaný hydroxid sodný. Od počátku 7. stol. mýdlo vyráběli v Nabulusu (Palestina), v Kufě a v Basře (Irák). Již tehdy mýdla barvili a parfémovali, používali kromě kusového mýdla i mýdlo tekuté. Vyráběli také speciální mýdlo na holení. Svými produkty zásobovali celou tehdejší jižní Evropu a Orient. Bylo velmi ceněno, i když jeho kvalita nebyla valná. Ve 14. stol. pronikly na evropský trh výrobky mydlářů ze Španělska a z Itálie poněkud lepší kvality. Výroba mýdla z olivového oleje se dostala do Francie již v 16. stol. Velkým střediskem produkce mýdla byla v té době Marseille a termín marseilleské mýdlo se pro bělené a parfémované tekuté i kusové prvotřídní mýdlo používá dodnes. Ve středověku však byly voda a mýdlo považovány za škodlivé pro lidský organismus, takže se mýdlo používalo výlučně na praní oděvů a v omezené míře při čištění příbytků. To se změnilo teprve v 19. století a pak zejména v průběhu 20. století. Průmyslová velkovýroba mýdla založená na moderních znalostech chemie se začala rozvíjet počátkem 19. století. Mýdlo v Čechách V Čechách se až do vymření Přemyslovců mýdlo vyrábělo podomácku. Výroba byla běžnou součástí práce hospodyněk až do konce 17. století, ale již v době lucemburské vzniklo nové řemeslo, mydlářství. V roce 1464 byl v Praze založen cech mydlářů. V roce 1848 zahájil ve svém domku v Rynolticích u Liberce výrobu mýdla tamější sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht. V roce 1867 již zásoboval mýdlem celé severní Čechy. Zdroj: Wikipedia |
