Nezisková organizace CI2 pravidelně vydává report Uhlíková stopa českého byznysu, v němž porovnává padesát tržbami nejvýznamnějších českých společností podle toho, jak jsou transparentní ohledně svých emisí skleníkových plynů. Naposledy zjistila, že 81 procent společností, které data prezentují, je v rukou zahraničních vlastníků.
Tlak zahraničních matek hraje zásadní roli stále, nicméně pár věcí se od roku 2019, kdy poslední report vyšel, změnilo. Objevila se nová směrnice EU, klimatické změny začaly vystrkovat růžky a pandemie dovedla některé společnosti k potřebě transformovat se. Do reportingu vlastní uhlíkové stopy se tak pouští i firmy s českými vlastníky, a to od bank a IT firem až po výrobní podniky a potravinářské společnosti.
„Na české firmy tlačí odběratelé, zákazníci, brzy je k udržitelnosti budou tlačit i banky a pojišťovny při poskytování financování a pojištění. Český průmysl i podnikatelská sféra budou v konečném důsledku lídrem v rámci celé české transformace směrem ke Green Dealu a uhlíkové neutralitě,“ myslí si ředitel neziskovky CI2 Josef Novák.
Zalíbit se a neprodělat
Tlaky na vykazování a snižování uhlíkové stopy přicházejí mimo jiné od nadnárodních koncernů, které pro své zakázky hledají po všech stránkách dokonalé dodavatele.
Green Deal mohou firmy využít jako velkou příležitost, říká odborník |
„Například mobilní operátor Vodafone koncem loňského roku vyhlásil závazek své klimatické neutrality do roku 2040, a zároveň informoval o změnách ve vlastním dodavatelském řetězci. Při výběrových řízeních začíná zavádět kritéria udržitelnosti, které mohou představovat až 20 procent v jeho rozhodování,“ uvádí Petr Žákovec, který pracuje jako externí poradce firemní udržitelnosti. „Automobilky certifikují svůj dodavatelský řetězec a další banky to testují,“ doplňuje odborník.
„Do budoucna je toto téma důležité pro konkurenceschopnost podniku,“ přizvukuje Pavel Růžička ze společnosti Enviros, která se zaměřuje na environmentální a energetické poradenství. „Samozřejmě se setkáváme i s manažery, kteří se o uhlíkovou stopu zajímají také kvůli zodpovědnosti vůči planetě. Většina lidí ve vedení firem se na to ovšem dívá spíše pragmaticky.“
„Pro většinu firem v České republice je například akceptovatelná návratnost opatření na snižování spotřeby energie nebo využívání obnovitelných zdrojů do zhruba pěti let. Projekty, jejichž návratnost je delší, nejsou společnosti příliš ochotné realizovat, případně hledají dotační možnosti, díky kterým lze dobu návratnosti snížit,“ popisuje Růžička.
Jak to spočítat
Pragmatický pohled na věc je dále veden směrnicí o nefinančním reportingu, kterou představila Evropská komise na jaře. Firmy s 250 a více zaměstnanci podle ní budou muset od roku 2024 zveřejňovat údaje o uhlíkové stopě povinně. Směrnice zpřísňuje a konkretizuje poučky, které už nějakou dobu platí. Firmy se tak už nebudou moct skrýt za líbivé teze typu „budeme hodní na životní prostředí“ ale budou muset uvádět tvrdá data.
Jak takový audit uhlíkové stopy vlastně vypadá? Celková uhlíková stopa podniku je rozdělena do tří základních kategorií. První představuje přímé emise a spadá do ní třeba vlastní spalování fosilních paliv ve fabrice nebo emise vozového parku, uvádí neziskovka CI2.
Za druhou kategorií jdou nepřímé emise z energie, čímž se má na mysli uhlíková stopa nakoupené elektřiny, tepla, klimatizace a podobně. Do třetí kategorie spadá prakticky všechno ostatní - nakládání s odpady, zakoupené polotovary či služební cesty letadlem.
Složení uhlíkové stopy podniku. | foto: CI2
Problém je, že firmy musí na vykázání uhlíkové stopy sbírat data, které nikdy předtím nepotřebovaly, a některé údaje lze jen velmi těžko dohledat.
„Třeba IT firma Cleverlance, které jsem poskytnul poradenství, nemá vlastní kancelářské prostory a funguje v pronájmu, kde se sice měří elektřina pomocí elektroměrů, ale ostatní energie typu teplo a chlad, se rozpočítávají paušálně mezi nájemníky. Stejně tak odpady, které jsou potřeba pro stanovení uhlíkové stopy, se počítají na objekt, typicky administrativní centrum,“ uvádí Žákovec konkrétní příklad.
S kolem v kanceláři
IT firma Cleverlance dokázala během jednoho roku snížit svou uhlíkovou stopu téměř o 40 procent. Nutno říct, že k tomu hodně přispěla pandemie. Programátoři se přesunuli na home office, kancelářské prostory firmy se vylidnily a tím pádem nevytvářely uhlíkovou stopu. „Dojíždění, energie v budově a odpad z budov - tyto tři položky tvořily v podstatě většinu našich emisí,“ uvádí Jiří Voldán, ředitel dodávky firmy Cleverlance.
Rohlík chce ozelenit celou svou flotilu, příští rok zapojí 400 elektromobilů |
Jako primární pohnutku reportování firma neuvádí zmíněnou směrnici ani tlak odběratelů, ale hlavně postoj zaměstnanců a kandidátů na zaměstnance. „Setkáváme se s tím u pohovorů, lidé se nás ptají na to, jestli třídíme odpad, jestli řešíme uhlíkovou stopu a podobně. Možná je to něco, co mají lidé z IT společného, že se zajímají o životní prostředí,“ myslí si Voldán.
„Jako management jsme měli hrozný strach ze zavádění elektromobility. Říkali jsme si, že když začneme lidem vyměňovat služební dieselová auta za elektromobily, tak budou protestovat a budou to pokládat za důvod k odchodu z firmy. Jenže se naopak ukazuje, že to má u zaměstnanců úspěch,“ míní Voldán a druhým dechem zmiňuje zaměstnance, kteří do práce jezdí na kole.
„V kolárně v naší pražské budově máme sedmnáct skříněk, které jsou permanentně vytížené. A taky vídáme spoustu kolegů, kteří si kolo přivezou nahoru do kanceláře, ačkoli netuším, jak se dostávají u recepce přes turnikety. Někteří dokonce nosí kolo po schodech,“ popisuje manažerka komunikace v Cleverlance Veronika Jandová.
Ocelářský obr na to jde od lesa
IT firmy to mají svým způsobem jednodušší, generují stovky tun ekvivalentu CO2, zatímco výrobní firmy se pohybují v řádech statisíců až milionů ekvivalentu CO2. Pro ně je proto důležitá možnost takzvaného offsetování, při němž si firmy kupují uhlíkové kredity tím, že investují do zalesňování nebo do zdrojů obnovitelné energie, které přímo nevyužívají.
Například automobilka Škoda Auto za účelem přiblížení se uhlíkové neutralitě investovala do větrného parku na Moravě a větrné elektrárny v Indii. Internetový supermarket Rohlík zase kvůli neutralizaci uhlíkové stopy značky mléčných výrobků Miil organizuje projekty zalesňování. Stromy sází i tuzemský ocelářský obr Třinecké železárny.
Offestování nicméně nepředstavuje jedinou snahu potírání uhlíkové stopy jmenovaných podniků. Například Třinecké železárny na podzim tohoto roku dokončily rekonstrukci jedné ze dvou vysokých pecí, což podle tiskové mluvčí ocelářského podniku Petry Mackové Juráskové umožňuje snížení emisí o desítky procent.
Třinecké železárny opravovaly vysokou pec, bylo tak možné si ji prohlédnout i zevnitř.
„Snižování uhlíkové stopy je dnes nutností,“ uvádí mluvčí. „Pracujeme na projektech, které povedou k celkovému snížení emisí CO2, což znamená rozsáhlou transformaci hutní výroby. Zásadní je, zda zákazníci budou ochotni nést zvýšené náklady za ocel vyrobenou bez emisí CO2,“ popisuje Macková Jurásková.
Třinecké železárny mají stanovený cíl snížení emisí o 55 procent do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990. Kromě modernizace samotné huti se společnost snaží „ušetřit“ emise i jinak. „Již druhým rokem provozujeme všechny naše administrativní budovy na energii z obnovitelných zdrojů. Jde o objem cca 5 GWh, který nakupujeme z větrných, vodních či solárních elektráren,“ dodává mluvčí.
