List se odvolává na dokumenty, které Lay předal Komisi pro cenné papíry. Vyplývá z nich také, že větší část akcií prodal přímo společnosti Enron. Zatímco prodeje akcií třetím osobám musejí vedoucí představitelé amerických firem komisi hlásit do do měsíce, u akcií prodaných nazpět firmě stačí podat hlášení v následujícím roce.
Podíly v hodnotě zhruba dvaceti milionů dolarů přitom prodal na základě varování své náměstkyně Sherron Watkinsové, které přišlo loni v srpnu. Watkinsová šéfa upozornila, že společnosti hrozí krach. Zaměstnance ale vedení stále ujišťovalo o tom, že firma je zdravá.
Bush podporoval projekty Enronu
Lay se také často snažil pro své obchodní projekty získat podporu nynějšího prezidenta USA George Bushe. Dělo se tak v době, kdy byl ještě Bush guvernérem státu Texas. Vyplývá to z dokumentů, které zveřejnil texaský archiv.
Asi 350 stran, zahrnujících dopisy a vzkazy, potvrzuje i spojenectví mezi oběma muži postavené na společných politických a obchodních zájmech.
"Chtěl bych ti poděkovat za snahu najít kompromis v debatě o deregulaci elektrárenství v Texasu," napsal v červnu 1997 Bushovi Lay, jehož firma měla sídlo v texaském Houstonu. "Samozřejmě bychom bývali chtěli dosáhnout více, ale realisticky vzato, záležitost by se zdaleka nedostala tak daleko bez tvého přičinění a za to ti je Enron hluboce vděčný."
Ve veřejných prohlášeních po krachu Enronu se Bush od Laye i jeho společnosti distancoval, ale v pátek zveřejněné dopisy ukazují, že mezi nimi byl blízký vztah. Vyměňovali si vánoční dárky, narozeninová přání a další osobní vzkazy. "Drahý Georgi, je mi velmi líto, že musíš jít za pár dní na operaci s kolenem," napsal Lay v lednu 1997.
"Drahý Kene. Jednou ze smutných věcí u starých přátel je to, že stárnou - zrovna jako ty! 55 let. To je opravdu hodně. Ještě, že máš tak mladou a krásnou ženu," vzkázal naopak Bush Layovi v roce 1997 k narozeninám.
Obchod však v dopisech mezi oběma muži převládal. Lay tak například zorganizoval schůzku mezi Bushem a velvyslancem Uzbekistánu, kde Enron vytvářel společný podnik v oblasti těžby zemního plynu. V červnu 1999 zase z podobných důvodů psal Lay Bushovi, že se s ním chce sejít rumunský premiér.
Bílý dům v pátek dopisy označil za "starou věc". Bush jako každý jiný guvernér dostával tisíce dopisů od lidí z celého Texasu vyjadřujících názory na různé věci, řekl Bushův mluvčí Scott McClellan. Dodal, že Bush vždy připouštěl, že Lay byl jeho příznivcem.
DÁLE ČTĚTE:
Lay odmítl vypovídat
Kenneth Lay odmítl podle očekávání vypovídat před obchodním výborem Kongresu. Hlava zkrachovalého energetického gigantu tak využila pátého dodatku ústavy, který umožňuje obviněnému odmítnout výpověď pokud si myslí, že by jej poškodila. "Po diskusi s právními poradci využiji svého práva odmítnout výpověď," prohlásil zasmušilý Lay při prvním slyšení v Kongresu.
Lay, který je přítelem prezidenta George Bushe a významně přispíval na jeho volební kampaň, dosud veřejně nehovořil o okolnostech největšího krachu v americké historii. Enron býval sedmou největší americkou společností. Jeho náhlé zhroucení začátkem prosince připravilo o práci a o úspory tisíce lidí a oslabilo důvěru investorů.
Lay byl předvolán k výslechu na úterý obchodním výborem Senátu a na čtvrtek podvýborem pro finanční služby Sněmovny reprezentantů. Oba výbory patří mezi 11 kongresových výborů, které se krachem Enronu zabývají - stejně jako ministerstvo spravedlnosti a Komise pro cenné papíry.
Hlavní architekt nebývalé expanze Enronu se měl v Kongresu objevit už minulý týden, ale na poslední chvíli výpověď odřekl. Dva výbory ho nicméně předvolaly na tento týden. Lay se po obdržení této obsílky musí do Kongresu dostavit, ale nemusí vypovídat.
Lay se připojuje ke čtyřem vysokým představitelům Enronu, kteří také v Kongresu odmítli výpověď. Patřil k nim i bývalý šéf pro finanční operace Andrew Fastow, který byl inspirátorem složitých investičních projektů nezahrnovaných do oficiálního účetnictví firmy. Tyto projekty byly hlavní příčinou pádu Enronu.
Bývalý ředitel Enronu Jeffrey Skilling ve čtvrtek v Kongresu vypovídal, ale řada poslanců jeho svědectví označila za nevěrohodné a někteří dokonce uvedli, že mu hrozí žaloba za křivé svědectví. Skilling poslancům řekl, že věděl jen málo o kontroverzních projektech, a trval na tom, že ho nikdo neupozornil na problémy, které s nimi souvisely.
Kenneth Lay odstoupil 23. ledna z funkce předsedy správní rady a výkonného ředitele koncernu, protože prý nemá šanci při tom, co se děje kolem firmy, vykonávat řádně svoji práci. "Chci se dočkat toho, že Enron přežije, a že z reorganizace vyjde úspěšně," prohlásil Lay.
Exviceprezident spáchal sebevraždu
Za dosud nevyjasněných okolností spáchal 25. ledna sebevraždu bývalý viceprezident Enronu Clifford Baxter. Podle policie se jeho tělo našlo v automobilu v sídelním městě společnosti, Houstonu, stát Texas. Podle policie měl třiačtyřicetiletý Baxter střelnou ránu na hlavě.
Baxter byl viceprezidentem energetického molocha od října 2000. Zatím není jasné, jakou hrál v případu krachu donedávna sedmé největší společnosti v USA roli. Z funkce odstoupil loni v květnu poté, co několikrát upozornil na podezřelé praktiky v účetnictví firmy.
Pád Enronu je nejsledovanějších kauzou v USA posledních týdnů. Vrhá stín i na Bílý dům, protože firma sponzorovala volební kampaně republikánů i demokratů.
Hvězda Andersenů pohasíná
Skandál Enron může znamenat vážné starosti i pro účetní a auditorskou společnost Andersen. Právě ona má lví podíl na tom, že se na finanční problémy Enronu přišlo příliš pozdě. A zřejmě se dokonce pokoušela zahladit stopy.
Firma Andersen totiž dělala Enronu, který se ještě před pár lety pohyboval v desítce největších amerických korporací, finančního poradce a zároveň kontrolu účetnictví - audit.
Ten neodhalil, že energetický gigant několik let oznamoval zisky, i když ve skutečnosti byl ve ztrátě. Navíc se ukazuje, že zaměstnanci firmy Andersen nebyli jen málo pozorní. Společnost již přiznala, že byly skartovány a zničeny některé materiály, jež by nyní, při vyšetřování bankrotu Enronu, mohly posloužit jako důkaz.
Včera se dokonce prokázalo, že některé z těchto důkazů byly zřejmě zničeny až poté, co o ně projevila zájem americká burzovní komise pro cenné papíry. S obviněním auditorské společnosti přišel jako první časopis Time, který se odvolával na e-mailový vzkaz z poloviny října.
V něm právnička pro vnitřní záležitosti firmy Nancy Templeová údajně nařídila zaměstnancům zničit všechny dokumenty týkající se auditu v Enronu až na ty nejzákladnější "pracovní formuláře". Společnost Andersen vysvětluje, že šlo o běžný postup, jenž byl v souladu s vnitřními předpisy podniku.
Zároveň přiznala, že se stalo něco, co se stát nemělo. Hlavní část viny však firma svaluje na jednoho ze svých partnerů a zaměstnanců Davida B. Duncana, který byl již propuštěn.
Podle společnosti právě on bez příkazu nadřízených zorganizoval zničení dokumentů poté, co jeho zaměstnavatel obdržel obsílku od komise pro cenné papíry. "Pan Duncan neudělal nic špatného. Pouze řádně splnil instrukce od právníka společnosti Andersen týkající se toho, jak s dokumenty o Enronu naložit," brání svého klienta Duncanův právník.
Celá aféra může podle odborníků vážně prohloubit současné problémy bývalé světové jedničky v oblasti finančního poradenství a auditů. Andersen totiž přišel o post světového lídra po vzniku konkurenční PricewaterhouseCoopers a oddělení své bývalé dceřiné společnosti Andersen Consulting, z níž vznikl další protivník - firma Accenture.
Zvláště u auditorské společnosti jsou totiž důvěryhodnost a čistý štít hlavní devízou v boji s konkurencí. A aféra Enron reputaci Andersenů řádně pošramotila. Odborníci navíc čekají, že po krachu Enronu se bude muset zřejmě změnit celý sektor zabývající se účetnictvím velkých podniků. A to buď dobrovolně, nebo násilím - prostřednictvím nových zákonů.
"Případ Enron se hluboce dotkne celého oboru. Ten nikdy nebyl v takové krizi, jako je dnes," uvedl ředitel Centra pro kvalitu finančních zpráv na Colorado State University Lynn Turner. Enron je totiž podle něho pouze špičkou ledovce. Auditů, které musely být přepracovány nebo byly nepřesné, se totiž v posledních několika letech objevilo příliš velké množství.
