Spolumajitel sklárny Petr Novotný tvoří většinou až po "šichtě", když je v

Spolumajitel sklárny Petr Novotný tvoří většinou až po "šichtě", když je v dílně prázdno. | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Když chcete uspět, snažte se víc než ostatní, říká sklář z AJETO

  • 8
Pokud chcete uspět, musíte se snažit víc než ostatní, vtlouká do hlavy svým žákům Petr Novotný, spolumajitel sklárny AJETO v severočeské Lindavě. Stejným heslem se sám řídil, když ještě jako učeň za totality potají tavil sklo ve své domácí pícce. Teď je z něj úspěšný podnikatel.

Uprostřed prostorné místnosti s vysokým stropem stojí rozžhavená pec. Kolem ní se rojí chlapi se sklářskými píšťalami, které postupně mizí ve výhni. Někteří na to nevypadají, ale musí mít sílu. Jeden nabírá na píšťalu žhavý balvan skla a jde opodál foukat. Vtom se zlatá hrouda utrhne a dopadá jen kousek vedle bosé nohy v nazouvákách. Dřevěná podlaha doutná, hned však přiskakuje s kleštěmi další sklář a žhavý ingot zvedá.

Přesnost tvaru zaručí dubová forma, ty si v lindavské sklárně vyrábějí také.

O kousek dál stojí Petr Novotný, uznávaný sklářský mistr, kterého zvou na přednášky do USA, ale nemrkne okem, je zvyklý. U svých zaměstnanců toleruje chyby, ví, že bez nich se nikdo sklářem nestal. Čtvrtina výrobků ze skla v lindavské sklárně skončí v odpadu, protože se zkrátka nepodaří. Je to normální. Ruční sklářská výroba vyžaduje talent a trpělivost.

"Pětadvacet procent je odpad, je to úplně normální. V jiných sklárnách je to i polovina. Když chce někdo perfektně čistý výrobek, řekneme si minimálně dvojnásobnou cenu, protože víme, že toho polovičku vyřadíme kvůli detailům, které normální člověk ani nepostřehne. A dva tři kusy se vyhází, než se pořádně vypálí forma," vypráví spolumajitel skláren AJETO.

Sklářský mistr nemluví jako podnikatel, přestože vydělal miliony. Považuje se za řemeslníka. Je jedním ze zakladatelů uměleckých skláren v Lindavě, které vyrostly na základech budovy staré německé textilní manufaktury. Podnik vyrábí starou, tradiční cestou. Sériovou výrobu o tisících kusech nechává na jiných. Také díky tomu sklárny přežily.

Hrál si v domácí peci, pak založil firmu

"Víc než do nových technologií investujeme do lidí. Dáváme jim prostor, aby si mohli se sklem hrát," vypráví žák slavného sklářského mistra Josefa Rozínka. Sám si také se sklem hrával. V roce 1983, když mu bylo 31 let, si v rodinném domě postavil malou pícku. Zkoušel a zkoušel... V té době se ještě nesmělo podnikat.

Hledá se podnikatel roku

Petr Novotný a Libor Fafala se loni zúčastnili soutěže Podnikatel roku. Pokud znáte někoho ve svém okolí se zajímavým podnikatelským příběhem, napište nám o něm ZDE.

"Měl jsem zakázky pro filmaře nebo muzea. Museli jsme řešit, jak mě mají platit. Bylo to složité. Pro filmaře jsem to třeba dělal tak, že jsem sklo prodal do klenot jako starožitnost a oni to tam koupili, aby to mělo nějaké papíry a formu," vzpomíná na začátky svého podnikání.

V té době pracoval v Crystalexu, práce ho bavila, a jak říká, vydělal na tom, že se mu chtělo pracovat víc než ostatním. Svůj sen o vlastní sklářské výrobě si však začal plnit až s kolegou a přítelem Liborem Fafalou, se kterým po revoluci založil sklárny AJETO. Libor je technolog, věděl, jaké materiály pořídit, jakou vybrat pec a pánev. Oba se dodnes dobře doplňují.

Při zakládání byznysu oběma pomohl výtvarník Bořek Šípek, pro něhož dělali velké zakázky. První váza, kterou pro něj vyfoukli, nesla název AJETO. Ještě než vyrostly sklárny v Lindavě, potřebovali nějaký kapitál. "Pronajali jsme si pec v Kamenickém Šenově, měli jsme program, výrobu i odbyt. Tam jsme vydělali první miliony a začali jsme si půjčovat v bance. V té době byly vysoké 16procentní úroky, ale do šesti let se nám to podařilo splatit," vzpomíná Novotný.

V devadesátých letech se dařilo, zakázky pro umělce a designéry přibývaly, náklady nebyly tak velké. V posledních letech byla situace horší, ale sklárny přežily díky náročné kusové výrobě, které Čína nemůže konkurovat.

"Po revoluci jsem říkal, že za deset patnáct let budou problémy, že skončí období, kdy se daří," říká dnes Petr Novotný. Očekával, že v Česku porostou mzdy, ceny surovin, a tuzemská výroba bude stále dražší a přesune se postupně na Východ, jako se dřív přesouvala ze Západu do levného Československa. "Výroba v ČR byla dřív levná a kvalita dobrá, tak jsme zničili sklárny na Západě, ve Skandinávii, ve Francii nebo v Německu," líčí. Před pár lety se však situace změnila, některé tuzemské sklárny smetlo tornádo finanční krize.

"Už od začátku jsem volil takovou strategii, že se soustředíme na složité zakázky: jeden kus, deset kusů... Neděláme zakázky po tisících a desetitisících. Přežíváme díky tomu, že máme vlastní program. Jezdí k nám umělci z celého světa," říká spolumajitel firmy, která 95 procent výrobků exportuje. V České republice spolupracuje například se společností La Svit, která zajišťuje svítící objekty do hotelů, kongresových hal a podobně.

Základem každého skleněného výrobku je baňka, kterou vyfukuje baňkař sklářskou píšťalou z nabrané skloviny.

Přesto z finanční krize sklárny v Lindavě nevyvázly bez šrámů. Ještě v roce 2008 měly hromadu zakázek a posilovaly směny, v prvních měsících roku 2009 však nepřišly skoro žádné objednávky. Sklárny vypnuly pec, jednu třetinu zbouraly, propustily 18 lidí a kompletně se zmenšily. Výroba se znovu rozběhla až v červnu téhož roku.