Nyní jako první z výrobců col přichystal novou kofolu, kde část umělých sladidel nahradí v listopadu Evropskou unií schválená stévia, přírodní sladidlo. Nápoj půjde do prodeje začátkem března.
Co je pro vás Kofola - práce, koníček, srdeční záležitost?
Obojí, ale už se z toho stává světonázor. Snažíme se klást dopředu i jiné hodnoty než čísla. Snažíme se v tom odrážet kus sebe, jak to má fungovat kolem nás, v rodině, ve firmě.
Byl byste schopen firmu prodat?
Jsem schopen všeho.
Tak je to takové vypiplané dítě...
Člověk se nemá fixovat na nic. Máte milovat, ale i děti jednou odejdou, mají svůj život. I to se může stát s Kofolou. Dnes si pořád myslíme, že tomu našemu dítěti máme co dát. Něco mu předávat. Až zjistíme, že ne, bude to moment k prodeji. Až se budeme cítit brzdou.
Jannis Samaras (40)V polovině 90. let se vrhl do podnikání se svým otcem, který přišel do Česka z Řecka po 2. světové válce. Nejprve zkoušeli dovážet citronový koncentrát, poté začali sami vyrábět nápoje. Zlom přišel v roce 2002, kdy za zhruba 210 milionů korun koupili licenci na výrobu kofoly. Dnes jsou kromě Česka i na slovenském a polském trhu a v Rusku. Tržby přesahují sedm miliard korun. Samaras je ženatý, má tři děti, žije na severní Moravě v Hradci nad Moravicí. Volný čas věnuje rodině, lákají ho hory a lodě. |
Trh s nealko nápoji se zdá v Česku poměrně rozdělený. Co se tady dá ještě dělat, abyste rostli?
Když máte něco technologického, může přijít lepší technologie. Když máte vodu, tak lepší voda přijít nemůže. Kvalitní voda je kvalitní voda, tu moc nezlepšíte. Buď ji lépe zabalíte, prodáte přes jiné prodejní kanály, nebo něco. A to něco se snažíme vymyslet. Už jsme na konci v tom, že bychom vymysleli novou příchuť. I když je to pěkné, je nutné lidi bavit. Snažíme se produktu, kterému zákazník věnuje při nákupu třicet sekund, přinést duši, předat pozitivní energii. I to je způsob, jak se zlepšovat. Jdeme na to přes duchovní i materiální stránku.
Chybí něco ve vašem portfoliu?
Máme spoustu inovací. Kofolu bez cukru postupně překlápíme na kofolu se stévií. Nahrazujeme umělé náhražky cukru stévií.
Takže kofola bez cukru bude úplně bez umělých náhražek cukru?
Teď bude půl na půl. Postupně je nahrazujeme. Stévia má svoje slabiny, třeba chuť, nemůže tam být samostatně. To by zase nikdo nepil. (směje se) Ale v kombinaci s cukrem funguje dobře. Budeme snižovat kalorickou hodnotu i u dalších produktů. Zákazník vypije svůj produkt a dostane méně kalorií. A kalorie jsou dnes problém půlky populace.
Půjde stévia i do klasické kofoly?
Tam ne. To je originál, snažíme se zachovat recepturu. Ale bude v kofole bez cukru a v některých ochucených verzích. Bude to první colový nápoj na českém trhu se stévií. Teď začne distribuce a koncem února, začátkem března bude v obchodech.
Jak se vám loni dařilo? Rok 2010 byl špatný, prodeje potravin šly dolů, loni to bylo lepší?
Rok 2010 byl nejhorší z pohledu byznysu. Projevily se ceny komodit, snažili jsme se přetlačit slabou poptávku, což stojí peníze. To jsme měli s bídou 60 milionů zisku. Za loňský rok to bude lepší. Máme růst tržeb i zisku. Byl to těžší rok, ale lépe jsme dokázali zareagovat. Pochopili jsme, že svět funguje podle jiných hodinek než do roku 2008.
Jak jste zareagovali?
Je třeba přizpůsobit aktivity, které se dělají. Není to o extenzivním růstu, je třeba hledat segmenty, co mají schopnost růst. Smrskly se marže, tlačí se na náklady. Ale tým to pochopil a od druhé poloviny loňského roku se nám podařilo dramaticky zlepšit výkon.
Na podzim jste vy i konkurence výrazně zdražili. To vás nezasáhlo? Na ceny jsou lidé citliví...
Určitě zasáhne. Snažíme se to kompenzovat různými prodejními akcemi, novinkami. Zatím se nám to daří. Ale všechny suroviny, ovocné šťávy, plasty, cukry, fruktózy, jsou dražší o desítky procent proti roku 2009. Navíc obchody se koncentrují, agresivita řetězců roste, je mezi nimi lítý boj a snaží se to přenášet na dodavatele. To je logické, to jim nelze vyčítat, ale některé sítě překročily Rubikon slušného chování v byznysu. To se nám nelíbí a s těmi nebudeme obchodovat.
Kdo to je?
To nechci říkat.
Ceny jsou teď v řetězcích rozházené. Dříve byla nejdražší Coca-Cola, pak Pepsi, pak vy. Teď je to různé...
Má to dvě příčiny, zuřivý boj mezi sítěmi. V Penny si řeknou, že Kaufland má kofolu za 17,90, tak oni za 16,90. To nám vadí, spotřebitelé pak nevědí, kolik má produkt stát. Stávají se z nich lovci slev, důraz je jen na cenu. Měli by mít důvěru v produkt, měli by si vybírat podle své chuti a myslet na zdraví. V tom vidíme příležitost, že to může krize změnit. Lidé mají méně peněz, ale začnou třeba více přemýšlet, jestli si koupí třetí boty, co nepotřebují, nebo lepší jídlo.
Obchodní řetězce přitom v porovnání s restauracemi nabývají na důležitosti. Je to tak?
To tak je, ale v pohostinství máme velký prostor pro růst. V obchodech jsme s některými produkty všude. Ale v gastru máme relativně distribuční mezery.
Ale není tam těžké se procpat, soupeřit s Coca-Colou?
Máme výhodu, že kofola přináší nějakou unikátnost. Coca-Cola jako dominantní hráč nemůže uzavírat smlouvy o exkluzivitě, takže jsme schopni se tam dostat třeba jen s kofolou či vineou.
Takže tam jdete někdy jako doplněk, nesnažíte se Coca-Colu vytlačit?
To záleží na dané hospodě. Někde je má Coca-Cola tendenci uzavírat. Někde se dostaneme s širokým portfoliem, někdy jen s největšími taháky. Někdy vidí restaurace Kofolu jako výhodu a možnost se odlišit od konkurence.
