První prototypy versatilek, které jsou podle výrobce českým vynálezem, se objevily už v roce 1937. Podobné tužky začal později vyrábět také německý Stadler a další společnosti. Versatilky se do sériové výroby dostaly až v 50. letech v období socialismu, kdy zažívaly svůj zlatý věk. Ve školních lavicích měl plastové či kovové versatilky s jednoduchou výměnou tuhy kdekdo.
Příběhy českých značekRedakce iDNES.cz v seriálu připomíná tradiční české značky, které si pamatuje několik generací. |
Versatilky ve svém počátku měly ještě dřevěný plášť, kov byl totiž v předválečných časech příliš drahý.
„V těchto letech byl hliník a dural strategickou surovinou pro výrobu letadel a pro zbrojení. Mechaniku už ale měly tehdejší versatilky klasickou včetně pružiny,“ popisuje Vladimír Liebl z českobudějovického závodu společnosti Koh-i-noor Hardtmuth, který v současnosti versatilky vyrábí ve stovkách tisíc kusů v každé variantě ročně a vyváží je spolu s dalšími psacími potřebami zhruba do osmdesáti zemí světa. Na rozdíl od jiných tužek Koh-i-nooru se versatilky nikdy nevyráběly v Číně.
V současnosti je produkce versatilek dokonce vyšší než za totality, kdy byl export omezen především na země bývalého sovětského bloku.
Versatilky vznikly jako držák na tuhu a jako tužka, která se nemusí ořezávat. Byly oblíbené mezi techniky, konstruktéry nebo designéry, kteří ocenili rychlou výměnu tvrdosti tuh, tloušťky či barvy.
Aktuálně se vyrábějí zhruba z poloviny z duralu (slitiny hliníku a mědi), ale také z levnějšího plastu, protože je o ně zájem v některých chudších zemích.
Versatilky jsou jen jedním z mnoha výrobků společnosti Koh-i-noor, která patří k českému rodinnému stříbru. Firma vznikla kolem roku 1790 ve Vídni. Aktuálně vyrábí 3500 různých výrobků, z toho půl milionů kusů tužek každý den.
Koh-i-noor patří k několika společnostem, které se v posledních letech kvůli zhoršující se situaci v Číně a rostoucím mzdám rozhodly stáhnout výrobu zpátky do České republiky (čtěte Koh-i-noor končí s pastelkami v Číně).
