Tepelné výměníky vy výrobní hale v Hrotovicích.

Tepelné výměníky vy výrobní hale v Hrotovicích. | foto: MICo

Český jaderný zářez v Turecku. Rodinná firma dodá zařízení za stovky milionů

  • 99
Ve stínu chladicích věží Jaderné elektrárny Dukovany vyrůstá nový český šampion v energetické strojařině. Firma MICo právě uspěla v soutěži na dodávky komponent pro první tureckou jadernou elektrárnu Akkuyu, kterou staví ruský Rosatom. Kontrakt za nižší stovky milionů korun navíc třebíčské rodinné firmě může otevřít cestu k dalším zakázkám.

„Do Turecka budeme dodávat výměníky určené k dochlazování vody, která jde z turbíny. Jde tedy o turbínový ostrov v nejaderné části. Je to práce zhruba na tři roky, s prvními dodávkami začneme ve druhé polovině příštího roku,“ přibližuje spolumajitel a šéf firmy Jiří Denner.

Vůbec první velkou zakázku pro Rosatom však představovaly čtyři více než stotunové vysokotlaké ohříváky, které firma dodala na přelomu roku do kalininské jaderné elektrárny. Dodávka umožní zvýšit výkon zařízení. „Budeme se snažit uspět i v dalších projektech. Každá taková reference je neskutečně důležitá,“ říká Denner.

Kontrakty za miliardu

Výhodou podle něj je, když se firma zapojí co nejdříve na počátku výstavby. „Právě to se nám podařilo při dodávkách pro britskou jadernou elektrárnu Hinkley Point. Postupně se nám tam daří vyhrávat další kontrakty, jen na palivových nádržích a zásobnících bychom postupně mohli odvést práci za 40 až 60 milionů liber (tedy 1,15 až 1,72 miliardy korun),“ říká Denner.

„Vzhledem k tomu, že se neustále zpřísňují podmínky pro výstavbu jaderných elektráren, nemá zákazník potřebu hledat za každou cenu někoho jiného. Každý nový dodavatel pro něj může představovat poměrně velké riziko. Pokud mu vyhovuje cenové rozpětí, kvalita a termín dodání, dá přednost stávajícímu dodavateli,“ myslí si Denner.

Omezení proti šíření koronaviru řadu kontraktů posunula či přerušila. Během vrcholící pandemie například MICo nemohlo dodávat, protože neexistovaly předpisy, jak předat zařízení bez přítomnosti zákazníka. Dnes už to funguje na dálku a dodávky se mohly znovu rozběhnout. Více než čtvrt roku museli také v Třebíči čekat na podpis smlouvy o dodávce tří tepelných výměníků pro paroplynovou elektrárnu v Německu pro španělského kontraktora. Soutěž sice vyhráli už v březnu, ale až do června se s kontraktem vyčkávalo, než se situace v obou zemích uklidní.

Zásadní dopad na letošní tržby a na zisk by však aktuální situace nakonec mít neměla. Celá skupina MICo, do níž patří několik strojních společností, se v obratu blíží miliardě a zisk dosahuje téměř sto milionů korun. „Mým cílem je zajistit dlouhodobý objem zakázek na takové úrovni, abychom si mohli zachovat stabilní tým pracovníků a v ideálním případě ho ještě rozšiřovat,“ říká Denner.

Pokud jde o dodávky pro jaderné elektrárny, uspěla firma vedle Ruska a Velké Británie i v dalších zemích – třeba ve Finsku či ve Francii. A Denner vyhlíží výstavbu nového bloku v Dukovanech. „Byl by to pro nás pochopitelně zajímavý projekt, protože máme jeden závod pět a druhý sedm kilometrů od místa budoucí výstavby,“ říká Denner.

Pro MICo je v zásadě jedno, kdo z nynějších pěti zájemců obří tendr vyhraje. „Dodávat budeme pro jakoukoli z těchto firem. Náklady na dopravu velkých dílů jsou totiž zhruba 30 procent. Když je budete vyrábět v této vzdálenosti, tedy u nás, ušetříte třetinu nákladů. Pro nás to jsou velké peníze a pro výherce tendru naopak velká úspora,“ říká Denner.

Firma je navíc s první tuzemskou jadernou elektrárnou spjata už od počátků. Dennerův otec Karel v ní pracoval jako mistr na úpravě vod. V roce 1993 však dostal od tehdejšího vedení elektrárny nabídku – buď se i s dalšími zaměstnanci osamostatní, nebo elektrárna přenechá starost o údržbu zahraniční firmě. Karel Denner starší zvolil první možnost.

Zakázek z Dukovan však nebylo dost a polovina 90. let nebyla pro Dennera jednoduchá. Nezabalil to a začal s výrobou vlastních produktů pro energetické provozy. Firma se postupně vypracovala na dodavatele specializovaných částí jaderných i tepelných elektráren či hutí. Zaměřuje se i na likvidaci odpadních vod vody. Největší zlom přišel v roce 2008, kdy firma vyhrála několik zakázek pro slovenskou jadernou elektrárnu Mochovce.

„Jádro má pořád svoje místo na trhu. Nemyslím, že se dá rychle nahradit jiným zdrojem. Má svoje místo v energetickému mixu, je to stabilní zdroj, který není ovlivněn vnějším prostředím. Postupně naroste význam bateriových úložišť, která se stabilitou pomůžou, ale to ještě bude trvat,“ říká čtyřiatřicetiletý Jiří Denner. Firma však uvažuje také o obnovitelných zdrojích.

Nynější šéf začal podnik od otce postupně přebírat už před více než deseti lety. A zdůrazňuje, že mu jde hlavně o dlouhodobé projekty. Před časem dokonce odmítl zakázku za dvě miliardy. „Chceme, aby tu firma byla i za dvacet třicet let, a proto musíme mít i nějakou míru obezřetnosti. Nemá smysl jít do zakázky, která by mohla podnik jedním problémem zlomit. To nám za to nestojí,“ říká.

Kvůli zakázce by totiž tehdy museli najmout stovky agenturních pracovníků a hrozilo by, že dodávky nebudou v dostatečné kvalitě. MICo je však rodinná firma, celá skupina má zhruba 450 zaměstnanců, energetická část necelé dvě stovky. „Teď se kvůli krizi ukázalo, že některé firmy vyrostly příliš. A měsíc výpadku pro ně znamená prakticky krach,“ vysvětluje Denner.

Plicní ventilátory do zásoby

Skupina MICo na sebe letos upozornila i spuštěním sériové výroby plicních ventilátorů CoroVent. Vyrobili jich necelé čtyři stovky. Na 182 z celkového počtu se složili lidé ve veřejné sbírce Donio společně s dalšími dárci a sponzory. „Tyto přístroje jsou připraveny pro případ, že se situace v Česku zhorší. Máme je na skladě, jsou nachystané,“ říká Denner.

CoroVent zatím nemá oficiální certifikaci, lze ho aktuálně využít jen při mimořádných situacích. Podle Dennera by jejich zdravotnický výrobek mohl řádnou certifikaci získat do konce roku. „Snažíme se tuhle příležitost rozvíjet, řešíme i další certifikace po světě. Poptávka je pořád vysoká, věřím, že se byznys rozjede. A vyčkáváme, který trh v tom bude nejrychlejší,“ říká.

Plicní ventilátory, na které se složili dárci, zůstanou pro potřeby českých zdravotnických zařízení. „Ty, co jsme vyrobili navíc, bychom mohli případně vyvézt. A podle zájmu vyrábět další,“ říká Denner. CoroVent vznikl ve spolupráci s ČVUT během pouhých tří týdnů, do přípravy se zapojily desítky lidí. Výroba se rozjela v dubnu.