Máte ráda vůni benzinu?
Ne. Benzin mi nevoní. Už jako malá jsem si na benzince stěžovala, že to tam smrdí. Takže není to láska k benzinu, co by šla přes nos. Ale láska to je.
Dokázala jste si jako stavební inženýrka se specializací na životní prostředí představit, že budete pracovat v petrochemickém průmyslu?
Vůbec ne, po vysoké škole jsem měla nastupovat na ministerstvo životního prostředí, ale nějak to nedopadlo. Takže jsem se jako čerstvě vystudovaná inženýrka ocitla na trhu práce, kde všichni požadovali nějaké zkušenosti. Shell se neptal na praxi, takže jsme se potkali a našli. Šlo o velkou firmu i značku a já si myslela, že spolu pobudeme dva tři roky a pak se uvidí. A už nám to spolu klape 25 let.
Jak se za tu dobu změnil váš obor?
Ohromně a vyvíjí se samozřejmě i samotné palivo, kdy se výrobci snaží snížit jeho dopad na životní prostředí. Krásným příkladem jsou odsířená paliva. Dřív bylo v naftě 2 000 mg síry na kilogram paliva, a dnes jsme na hodnotách pod 10 mg. Nebo hodnoty olova u benzinu. Mnozí si mohou vzpomenout, jak jsme od maminek slýchávali, abychom nejedli jablka u silnice. To se s bezolovnatým benzinem drasticky změnilo. A samozřejmě musíme následovat i linku vývoje motorů. Jak přicházely normy EURO 1 až 6, samozřejmě se měnily i nároky palivových soustav a výfukových systémů. Nové motorizace jsou totiž daleko sofistikovanější a citlivější.
Do proudu paliva směřujícího do cisterny, což může být až 2 000 litrů za minutu, se v ten moment přistřikuje aditivum a počítačem se dávkuje podle receptury, kterou má každá společnost unikátní.
