Mezi Čechy je název Kolbenka dodnes pojmem a do jisté míry synonymem pro obří strojírenský podnik. Legendární továrna v pražských Vysočanech se dokonce zapsala i do lidového humoru a vtipů o těžké práci.
Cesta Emila Kolbena z chudoby do USA
Cesta Emila Kolbena na průmyslový vrchol připomínala klasický americký sen. Narodil se 1. listopadu 1862 ve Stránčicích u Prahy v chudší židovské rodině. Měl devět sourozenců a již od patnácti let se musel živit sám. Po absolutoriu strojnictví a elektrotechniky na pražské technice získal v roce 1887 dvouleté cestovní stipendium. Po cestách po Evropě odplul v roce 1888 i se svou ženou Malvínou do Spojených států amerických.
V USA se uchytil u společnosti Edison General Electric Company. Vypracoval se natolik, že v sedmadvaceti letech zastával post šéfinženýra v Shenectady a dělal přímého asistenta samotnému Thomasi Alvovi Edisonovi, kterému pomáhal konstruovat elektromotory a dynama pro tramvaje. Americký vynálezce jej prý přivítal žertem ‚Budeme dobrými nepřáteli‘.
Kolben by dnes Vysočany nepoznal. Továrny nahradily rezidence |
Během vývoje tramvají pro americká velkoměsta se Kolben sblížil s další legendou elektrotechniky, Nikolou Teslou, v jehož laboratoři se seznámil s principy střídavého proudu. O tom, že si tito velikáni lidsky sedli, svědčí i fakt, že se Edison přijel podívat na pozdější „vysočanský zázrak“ do Prahy osobně.
Souboj s Křižíkem a první stávka kvůli kouření
Do Prahy se Kolben vrátil v roce 1896 a 9. června toho roku založil firmu Kolben a spol. Na prázdném pozemku nedaleko vlakového nádraží ve Vysočanech, který chytře vybral kvůli takřka neomezené územní rezervě směrem na východ, stála zpočátku jen malá dřevěná strojní dílna s 25 zaměstnanci a jedna administrativní budova. Vyráběly se zde elektromotory, alternátory či dynama.
Při pobytu v USA poznal Kolben výhody vícefázových motorů. Zatímco František Křižík, otec zakladatel elektrických drah v českých zemích, používal jednosměrný proud, Kolben byl přesvědčen o výhodnosti proudu střídavého. A díky tomu vyhrál v roce 1898 nad Křižíkem v soutěži o velkou investici – pražskou ústřední městskou elektrárnu. Jeho projekt byl totiž o polovinu levnější.
Ale vše nebylo zalité sluncem. Už v prvním roce provozu zažily Kolbenovy továrny rovnou tři stávky, jednu z nich rozdmýchal do té doby nevídaný zákaz kouření při práci na soustruhu.
Gigant ČKD a výroba tanků pro wehrmacht
Kolben do českých zemí přinesl nejmodernější technologie. Jako vůbec první u nás instaloval ve výrobní hale pojízdné elektrické jeřáby, čímž výrazně ulehčil fyzickou dřinu dělníků. Firma rostla raketovým tempem. Do roku 1910 vyrobila deset tisíc elektrických strojů a dodala 70 kompletních zařízení do velkých elektráren. Během první světové války přešel závod na zbrojní sortiment a zaměstnával už 2 500 lidí.
Ve dvacátých letech minulého století přišla éra velkých fúzí. V roce 1921 Kolbenův závod splynul s Českomoravskou strojírenskou. V roce 1927 se připojila Akciová společnost Strojírny (původně Breitfeld-Daněk) a o rok později oficiálně vznikla akciová společnost Českomoravská-Kolben-Daněk se slavnou zkratkou ČKD. Emil Kolben se stal jejím ředitelem a později místopředsedou správní rady. Podnik v té době vyráběl vše od zubařských křesel a lokomotiv až po součástky pro bitevní lodě či elektrifikaci Slovenska.
Slibný rozvoj zastavila německá okupace v březnu 1939. Emil Kolben byl kvůli svému židovskému původu okamžitě zbaven všech funkcí v ČKD, rodinné firmy byly nuceně prodány a veškerý majetek zkonfiskován. Vysočanskou továrnu plně ovládli nacisté pro potřeby wehrmachtu. Ze závodů začaly masivně vyjíždět německé stíhače tanků Hetzer – za jediný rok jich zde sestavili celkem 1 977 kusů. Kvůli této válečné výrobě se Kolbenka stala terčem Spojenců, jejichž bombardéry B-24 areál v březnu 1945 těžce poškodily.
Daněk od Pardubic položil základ ČKD, s Kolbenem se možná ani nepotkal |
Tři generace Kolbenů v Terezíně
Velkoprůmyslník Kolben v jednom směru vizionář nebyl. Těžce podcenil hrozbu nacismu a na podzim 1938 odmítl odjet do emigrace. V tom momentě skončila cesta evropské obdoby amerického Forda. V červnu 1943 byl 81letý Emil Kolben deportován do terezínského ghetta. Jeho manželka Malvína zemřela již v roce 1940. Do transportu doprovázela starého průmyslníka dcera Lilly, syn Hanuš a vnuk Jindřich. Emil Kolben si s sebou vzal jen malý černý kufřík. „Ten kufr přede mnou otevřel. Bylo v něm sto osmdesát akcií ČKD,“ vzpomínal jeho vnuk Jindřich v roce 2007.
V terezínských podmínkách Emil Kolben po několika týdnech zemřel. Během holokaustu zahynulo celkem 26 členů rodiny Kolbenů. Kolbenův syn Hanuš byl zavražděn v plynových komorách v Osvětimi, vnuk Hanuš zemřel na skvrnitý tyfus v koncentračním táboře Kaufering. Vnuk Jindřich přežil Osvětim a prchnul z pochodu smrti do Buchenwaldu.
Trpké osudy zbylých příslušníků rodu pokračovaly i po skončení války. Přeživší sice rodný podnik po náletu rychle obnovili, ale po komunistickém puči v únoru 1948 o něj definitivně přišli plošným znárodněním. Komunistický režim rodinu perzekvoval. Kolbenovi těžko sháněli práci a děti byly vyhazovány ze škol. Vnuk Jindřich, který byl s dědečkem vězněn v Terezíně, sice v Kolbence pracoval v leteckém výzkumu a stal se uznávaným odborníkem na letecké motory, po srpnové okupaci v roce 1968 však i on emigroval do západního Německa.
Když začínaly ČSD s elektrikou, nasadily i lokomotivy „na baterky“ |
Značka ČKD pod taktovkou socialismu sice formálně rostla, po znárodnění pod ni splynulo množství firem z celé republiky a holding zaměstnával kolem 50 tisíc lidí ve více než 40 oborech, ale komunistické vedení přestalo inovovat a technická úroveň začala stagnovat.
Co zbylo z Kolbenky v roce 2026?
Po sametové revoluci v roce 1989 ztratil strojírenský gigant svá největší východní odbytiště. Následovala neúspěšná privatizace, po které se celý holding rozpadl. Zatímco některé menší nástupnické firmy získaly nové majitele a prosperují, samotný historický areál ve Vysočanech potkal smutný osud. Desítky let chátral, historická západní část s nejstaršími montážními halami a původní slévárnou byla kompletně srovnána se zemí a opuštěné objekty v minulosti sloužily vietnamským obchodníkům jako sklady textilu, což vedlo k několika ničivým požárům.
Při pohledu na Vysočany v roce 2026 je jasné, že průmyslová éra tohoto místa definitivně skončila. Cenné pozemky, které byly na konci 19. století periferií, mají dnes obrovskou hodnotu díky skvělé dostupnosti do centra Prahy. Místo někdejší lokomotivky již roky stojí moderní O2 arena a rozsáhlý brownfield bývalé Kolbenky se v posledních letech intenzivně mění v moderní městskou čtvrť plnou bytových domů, administrativních budov a obchodních prostor.
Zkrachovalé ČKD v čele s Rusy hledá cestu k byznysu přes Kypr a Kazachstán |
Slavného zakladatele a jeho rodinu, které se po roce 1989 dostalo morální satisfakce, dnes v hlavním městě připomíná alespoň stanice metra trasy B Kolbenova a stejnojmenná ulice, která se v dobách komunismu paradoxně jmenovala po Juliu Fučíkovi. Pamětní desky visí také v prostorách vysočanské radnice a v jeho rodných Stránčicích, které Emilu Kolbenovi posmrtně vrátily čestné občanství, jež mu kdysi odebrali nacisté. Podnikatelské impérium sice zmizelo, ale jméno Kolben zůstává pevnou součástí české historie a „kolbenka“ synonymem pro práci v továrně.
