Éra jednorázových plastů se pomalu blíží ke konci. Otázkou zůstává, čím všechny brčka, příbory a tácky, které zákazník fasuje v kavárnách, fast foodech a na festivalových akcích, nahradit. Co se týče kelímků, studenti pražské vysoké školy Newton College už jeden nápad realizují. Zuzana Zvěřová a Miroslav Myrončuk přináší na trh značku Jedlý kelímek, jejíž název nejspíš dostatečně vypovídá o celém konceptu.
„V prvním ročníku na vysoké jsme často navštěvovali školní kavárnu. Na kafe tam vlastně chodila celá škola. Když jsme si všimli, kolik odpadu kolem toho vzniká, položili jsme si otázku, jak by se to dalo změnit. Začali jsme rešerší trhu, objevily nějaké nápady ohledně jedlých talířků a kelímků, a rozhodli jsme se, že do toho půjdeme,“ popisuje Myrončuk, jak se k myšlence se spolužačkou dostali.
Následovala fáze testování. Kuchyně obou studentů se proměnily v bojiště, na němž soupeřil odhodlaný podnikatelský duch proti pevně daným zákonům fyziky. Nejprve objednali recept a formy z Ruska. Aby káva z kelímku neunikala, vymazávali jej čokoládou, jenže ta se do horkého nápoje rozpouštěla.
Chceme se také zaměřit na slané kelímky s příchutí sýru nebo slaniny, které by byly určené na pivo.
Zuzana Zvěřováspoluzakladatelka Jedlého kelímku
Technologie od ČVUT
„Pak jsme si řekli, že zkusíme všechny možné recepty, které existují. Zkoušeli jsme to s palačinkovým či bábovkovým těstem nebo s těsty na různé druhy cukroví. Vzali jsme si k ruce kuchařku a testovali různé recepty a různě jejich kombinace. Vyzkoušeli jsme i všechny druhy mouky, od pšeničné, přes kukuřičnou až po ovesné otruby. Vždycky to dopadlo tak, že kelímky protekly a ani to nebylo dobré,“ vzpomíná Zvěřová.
Zákaz plastů je nesmysl. Náhražky můžou být i větší zátěž, říká vědkyně |
Před studenty zároveň vyvstala otázka financí. Vývoj technologie totiž ČVUT nacenila na půl milionu korun. Proto dvojice zažádala o takzvaný Pražský voucher, tedy o grant, v rámci kterého jim bude zpětně proplaceno 75 procent z finální částky za výzkum a vývoj. Recepturu zas mladí podnikatelé získali od Výzkumného ústavu potravinářského v Praze (VÚPP).
Slaninová příchuť pro kelímek na pivo
V současné době dodává Zvěřová s Myrončukem jedlé kelímky do více než padesáti českých kaváren. Zatím však nejde o jejich výrobky, ale o dovezené zboží z Bulharska, které funguje na stejném principu, ačkoli recepturu má jinou.
„Chceme totiž nejprve vědět, jak český trh bude reagovat. V současné době prodáváme vzorky ze zahraničí, naši vlastní výrobu budeme spouštět v létě, až celý výrobní proces pořádně otestujeme,“ uvádí Zvěřová.
Od zahraničních výrobců jedlého nádobí se chtějí odlišit hlavně variabilitou. „Chceme dělat větší kelímky na cappuccino, latte nebo čaj, protože o ně je větší zájem. Zároveň chceme jiné příchutě, například vanilkovou, perníkovou, skořicovou nebo čokoládovou. Pak se chceme zaměřit taky na slané kelímky s příchutí sýru nebo slaniny, které by byly určené na pivo,“ vyjmenovává Zvěřová. „S VÚPP jsme vyvinuli i bezlepkovou variantu,“ dodává Myrončuk.
Kdyby na trhu byla udržitelná textilie, do byznysu bych nešel, říká šéf nové značky |
Toho, že by se sýrová nebo jakákoli jiná chuť dostávala do nápoje, se studenti nebojí. „Teď máme v kelímku cukr, který se do kávy neuvolňuje. Je to dáno technologií, díky které se suroviny dostanou do takového skupenství, že se neuvolňují,“ vysvětluje mladá podnikatelka.
Koncept dvojky podnikatelů tak nemyslí jen na městského hipstera, který (řečeno s nadsázkou) posedává po kavárnách, živí se kořínky a zapíjí je macchiatem. Cílovým zákazníkem může být i účastník metalového koncertu nebo řidič tiráku, který si na benzince objedná kávu s sebou.
Spokojené chroupání
Zvěřová s Myrončukem chtějí kelímky dodávat na hromadné akce, festivaly, koncerty či firemní večírky. V neposlední řadě taky doufají, že se jim podaří vyrobit jedlé víčko na kelímek, aby jejich produkt byl vhodný i pro zmíněné benzinové pumpy.
Myrončuk zas zmiňuje cateringové společnosti, které by kelímky mohly využít při pořádání večírků a jiných událostí. „Mohou tak zařídit eco-friendly akcičku, kde si každý bude po vypití kelímku spokojeně chroupat jedlý kelímek,” uvádí například.
Ambice dvojky studentů zasáhnout zákaznickou masu, nikoli jen specifickou skupinu lidí, dokládá i fakt, že jeden kelímek prodávají kavárnám za 7,7 korun. „Připlatit si za ekologičtější kelímek třeba 30 korun je pro většinu koncových zákazníků problém. Kdežto do deseti korun je to ještě přijatelné. Chceme, aby to zkrátka bylo dostupné pro každého,“ tvrdí Zvěřová.
Hygiena versus udržitelnost
Podle obou podnikatelů český zákazník zájem mít bude. „Ještě před začátkem covidu jsme se účastnili různých festivalů třeba v Litoměřicích. Lidé se ptali: ‚Není to z korku? Dá se to jíst? Není to chemické?‘ Zkrátka měli zájem a nahlíželi na to celkem pozitivně,“ vzpomíná Myrončuk.
Jsme garážová fabrika. Nejradši děláme vše sami, říká podnikatel roku Průša |
Za březen firma distribuovala do kaváren 12 tisíc jedlých kelímků. Podle Myrončuka a Zvěřové jejich výrobek vydrží zabalený v krabici (před tím, než do něj barista nalije kávu) devět měsíců. Pokud si zákazník chce vychutnat kelímek ještě za křupava, měl by z něj vypít kávu (nebo jakýkoli jiný horký nápoj) do 40 minut. Nicméně kelímek by v sobě měl udržet tekutinu až dvanáct hodin.
S udržitelností jedlého nádobí se tak trochu pere hygiena. Právě kvůli hygienickým požadavkům je každý kelímek od Zvěřové a Myrončuka opatřen papírovým držákem. „Ten je dole vyvýšený, což znamená, že když si někdo kelímek položí na stůl, tak se dno neopírá o špinavou plochu. Člověk zároveň nesahá špinavýma rukama na to, co následně sní. Ze začátku jsme se chtěli vyvarovat těmto podšálkům, ale bohužel kvůli hygieně to tam být musí,“ dodává Zvěřová.
Jedlý kelímek soutěžil o cenu pro nejlepší český startup:
30. března 2021 |
