V čem se vlastně česká hospoda liší od podobných zařízení v zahraničí? „Klasická česká hospoda je zvláštním místem. Pub v Dublinu nebo ‚Ausschank‘ (německý výčep – pozn. red.) v Bambergu jsou jí podobné, co se týče pití a lidí. Ale česká verze má vlastní osobitou atmosféru a krásné, znatelně pomalejší tempo. Znám hned několik pivních nadšenců v Kalifornii, kteří by cestovali 5 000 mil, jen aby zažili naše hospody,“ popisuje vlastní poznatky publicista Evan Rail, který pochází právě ze západního pobřeží USA.
V Praze žije řadu let, píše zde články o cestování, jídle a pití, nejčastěji pro deník The New York Times. V roce 2006 dokonce vydal knižního průvodce po českých hospodách s názvem Good Beer Guide: Prague and the Czech Republic (česky Průvodce dobrým pivem: Praha a Česká republika).
Národněobrozenecké tažení za samostatným státem si ujasňovalo strategii nejčastěji s půllitrem v ruce a pěnou ve vousech.
Radim Kopáčpublicista, autor knihy Praha ožralá
Odborný pohled, co se týče specifik české pivní kultury, nabízí diplomovaný pivní sommeliér a vydavatel specializovaného časopisu Pivo Bier & Ale Pavel Borowiec. Podle něj jsou rozdíly velké, protože nejvýraznější světové pivní kultury vznikaly historicky odděleně. Z toho dodnes vyplývají zásadní rozdíly při volbě technologií a technologických postupů při vaření piva.
Po otevření zahrádek zdraží pivo i oběd, zjistil průzkum MF DNES |
„Český ležák, který je považován z hlediska výroby za vůbec nejsložitější alkoholický nápoj na světě, vyžaduje oproti jiným stylům piva dlouhé dokvašování v ležáckém sklepě pivovaru při nízké teplotě. A právě sud nebo tank v pivnici nejlépe uchová jeho charakteristické vlastnosti. Proto čepování piva tvoří základ české pivní kultury,“ vysvětluje Borowiec.
„V Belgii je naopak součástí výroby piva láhev, protože právě v ní dojde po přidání dalších kvasnic a cukru k dokvašení nápoje. Pro milovníka belgického alu je servírování z láhve stejná samozřejmost jako pro Čecha čepování ležáku ze sudu,“ popisuje Borowiec.
Po řadu desetiletí u nás platilo, že pokud si chci na pivu opravdu pochutnat, jdu na čepované do hospody.
Pavel Borowiecpivní sommeliér, vydavatel časopisu Pivo Bier & Ale
Palacký vedle zedníka Standy
Traduje se též, že česká hospoda je v jistém smyslu rovnostářská a tím pádem „demokratičtější“ než její protějšky v zahraničí. K jednomu stolu zde usedá právník s dělníkem a to už od dob Národního obrození, kdy se instituce hospody stala důležitou platformou vlastenců.
Hospody během pandemie |
„Díky ekonomické slabosti české společnosti sloužila právě tato zařízení jako takřka jediná česká společenská střediska, v nichž docházelo k setkávání a ovlivňování nejen prostých lidí, ale i ke kontaktům s českými umělci, literáty, intelektuály, měšťany, národními buditeli,“ popsal sociolog Jiří Vinopal před lety v článku pro časopis Naše společnost.
Národní obrození jako zlatý věk hospod zmiňuje i publicista Radim Kopáč, jemuž před nedávnem vyšla kniha s titulem Praha ožralá. „Ve středoevropském prostoru je hospoda v zásadě všude stejná. Směrem na východ přibývá bizarností, směrem na západ přibývá kultury. V dějinném vývoji českých zemí ale hospoda hrála možná významnější roli než jinde: přece jen národněobrozenecké tažení za samostatným státem si ujasňovalo strategii nejčastěji s půllitrem v ruce a pěnou ve vousech,“ popisuje Kopáč.
Hospoda jako živý organismus
V nedávné pandemické uzávěře si Belgičan mohl přinést pohodlně láhev piva domů a vypít stejný napoj, jako kdyby seděl v kavárně. Avšak z českého pivního zážitku si pandemie nejspíš ukrojila víc.
„Po řadu desetiletí u nás platilo, že pokud si chci na pivu opravdu pochutnat, jdu na čepované do hospody. A po láhvovém sáhnu pouze tehdy, když výčep není blízko. K nedělnímu obědu doma tradičně patřilo pivo ze džbánu, nikoli z plechovky. Tyto obaly jsou součástí globálních trendů prosazovaných největšími výrobci na světě. Jejich snahou je prodat v láhvi nepříliš výrazný nápoj s takřka nekonečnou trvanlivostí. Tomu se Češi brání, protože to neodpovídá jejich pivní kultuře,“ popisuje Borowiec.
Od tuzemského piva proto nelze oddělit postavu výčepního, která podle Borowiece představuje polovinu úspěchu. „Pivo navíc musí téct, aby bylo kvalitní. Když načepujete jeden půllitr za dvacet minut, tak to není ono. Do hospody zkrátka patří život,“ vypráví Borowiec.
Pokud nějaká instituce dokáže přežít dopady digitálního věku, pak je to právě hospoda.
Evan Railpublicista, autor knihy Good Beer Guide
Jak přežít digitální revoluci
Kvůli pandemii sice obor svírá řada nejistot do budoucna, klientela se ale ke stolům pomalu vrací, a to i přesto, že občas musí snášet nepřízeň počasí. Otázkou je, jak s konceptem české hospody zamávají současné moderní vymoženosti, digitální technologie či třeba sociální sítě, které se za posledních deset let propsaly prakticky do všech aspektů každodenního života.
„Přístolní společnosti, kde se dřív diskutovalo na témata kulturní, společenská, politická, kde se rodily jedny z největších příběhů české literatury posledních století, vystřídaly hloučky neuroticky posedávajících, většinou zoufale pasivních konzumentů, kteří místo řečí čučí na bednu,“ říká například Kopáč.
Interiéry restaurací by se mohly otevřít v první půli června, řekl Havlíček |
Pavel Borowiec je v tomto ohledu optimistický. „Sociální sítě mohou lidi inspirovat k návštěvě kvalitního podniku,“ myslí si pivní sommeliér. Jako příklad uvádí pražský podnik Dva kohouti. „Chodí tam spousta lidí, kteří určitě milují sociální sítě. Nebýt pandemie, je tam permanentně narváno, a když tam člověk přijde, strach z budoucnosti české pivní kultury ani trochu nemá,“ říká Borowiec.
Zástupům nejen mladých Čechů a Češek může tuzemský ležák učarovat i díky výše zmiňovanému sudu. „Jde o superekologický obal a hodně mladých lidí za sebou odpadky prostě nechávat nechce,“ dodává odborník.
O tom, že sociální sítě nejsou hrozbou, je přesvědčen i Evan Rail. „Pokud nějaká instituce dokáže přežít dopady digitálního věku, pak je to právě hospoda,“ říká publicista.
Do hospody jsem často chodil i sám, třeba v neděli odpoledne s knihou, abych si mohl odpočinout a ‚odpojit se‘.
Max Bahnsonpřekladatel, tvůrce blogu Pivní filozof
Do hospody s knihou
„Je skvělé být s lidmi ve spojení přes internet a sociální sítě, ale osobní kontakt lidé zkrátka potřebují. Bylo to vidět, když se člověk procházel v minulých týdnech po městě a viděl plné zahrádky, ačkoli ještě oficiálně jejich otevření povolené nebylo,“ připomíná Max Bahnson, který do České republiky přijel před devatenácti lety z rodné Argentiny.
Pohostinství v krizi. Číšníci a kuchaři se zpět do gastronomie nehrnou |
Od té doby si českou pivní kulturu zamiloval. Na svém blogu s názvem Pivní filozof publikuje články jak o tuzemských, tak i o zahraničních pivovarech.
Během pandemie neměl prakticky o čem psát a do hospody se už těšil nejen kvůli touze opět se fyzicky setkat s přáteli. „Některé kamarády jsem neviděl už skoro půl roku, za normálních okolností jsme se totiž potkávali výhradně na pivě. Ale do hospody jsem často chodil i sám, třeba v neděli odpoledne s knihou, abych si mohl odpočinout a ‚odpojit se‘. Strašně mi to chybělo,“ dodává Bahnson.
