Když Niels Jul Jacobsen poprvé viděl Hvězdné války, princezna Leia ho nijak zvlášť neoslnila. Propadl spíše kouzlu robota R2-D2. A kolem robotů se točila celá jeho kariéra. Před šesti lety pak Jacobsen a jeho kolega Thomas Visti založili v dánském Odense vlastní robotickou společnost – Mobile Industrial Robots.
„Chtěli jsme vytvořit robota, který by měl jednoduché ovládání, byl flexibilní a bezpečný a který by zastal těžké práce ve skladech, aby se zaměstnanci mohli věnovat jiným úkolům,“ vypráví pětapadesátiletý Jacobsen na terase luxusního monackého hotelu Hermitage. Spolu s Vistim přijeli reprezentovat svou zemi na světové finále soutěže EY Podnikatel roku.
Když začínali, rozhýbání robota většinou trvalo věky. Jejich roboti se pohybují sami, navíc je snadné je ovládat pomocí smartphonu nebo tabletu. „Nepotřebujeme armádu inženýrů. Zvládne to každý, jako by hrál počítačovou hru,“ říká Jacobsen. „Navíc jsme chtěli přispět ke zvýšení bezpečnosti. Desetinu úrazů ve skladech způsobili operátoři vysokozdvižných vozíků. Je to trochu nefér. Na rozdíl od lidí se robot nesmí nikdy zmýlit,“ dodává s úsměvem.
Roboti – v Odense vyrábějí čtyři různé typy, dva půlpaletové a dva celopaletové – se po ploše pohybují sami, pomocí senzorů. Když potkají člověka nebo narazí na nějaký předmět, buď se zastaví, nebo ho objedou. „Nyní vylepšujeme umělou inteligenci, abychom roboty naučili lépe předvídat a spolupracovat s lidmi,“ dodává Jacobsen.
A tvrdí: „Jasně že naši roboti lidem kradou práci. Jenže vždy se setkáme s tím, že měsíc dva od jejich instalace už lidé ty nezáživné činnosti, kterou roboti převzali, nechtějí dělat,“ říká Jacobsen. „Mladí lidé navíc nechtějí stát u pásu a dělat to, co mohou zastat roboti. Chtějí vytvářet pro firmu nějakou hodnotu,“ tvrdí podnikatel.
Jeho kolega Thomas Visti dodává, že roboti v západní Evropě vlastně přispívají k tvorbě nových pracovních míst. „Výroba, která byla před desítkami let přesunuta do Asie, se nyní díky robotům přesouvá zpět do Evropy,“ myslí se Visti, který nyní firmu oficiálně vede.
„Majitelé firem si mysleli, že bude stačit, když v Evropě zůstane výzkum a vývoj a všechno ostatní se outsourcuje do Asie. Později si ale uvědomili, že výroba představuje extrémně významnou část firmy a že je lepší to neoddělovat,“ dodává pětačtyřicetiletý Visti. Jejich roboti nyní „pracují“ hlavně ve skladech. Jsou i v automobilkách.
Stroje místo zdravotních sestřiček
Dánští kolegové však mluví o tom, že chtějí s roboty expandovat do dalších oborů a vedle velkých korporací se zaměřit i na středně velké firmy.
„Velký potenciál vidíme také třeba v nemocnicích či zdravotní péči. Před měsícem jsme například dodali 25 jednotek do čínských nemocnic. Roboti se mohou využívat k rozvozu zdravotního materiálu nebo vybavení,“ říká Visti.
Za poslední dva roky se tržby dánských vítězů vždy meziročně ztrojnásobily na aktuálních 31 milionů dolarů. Téměř třetinu robotů prodají v Severní Americe a kolem 14 procent v Číně. Vyrábějí měsíčně zhruba 200 robotů. Mají zhruba dvě stovky zaměstnanců a rychlým tempem nabírají další. Letos v dubnu Mobile Industrial Robots koupila americká společnost Teradyne za 270 milionů dolarů.
Ticho nade vše. Finský podnikatel roku přišel s budkami na klid před okolím |
„Je to velká společnost, pomůže nám, že budeme součástí větší korporace. A protože mezi našimi zákazníky jsou hlavně nadnárodní společnosti, budou si moci být jistější, že máme za zády velkou firmy,“ říká Visti. Roboty si od něj pořizují firmy jako PepsiCo, Assa Abloy, DHL, UPS, Fedex či automobilky. Zákazníky mají i v Česku.
„Už od začátku jsme přemýšleli globálně. Jen tři procenta robotů prodáme v Dánsku. Centrálu však máme stále v Dánsku, je tam veškerý vývoj, všechny roboty tam z dodaných součástek sestavujeme a testujeme,“ říká Visti.
Kolem firem jako Mobile Industrial Robots a Universal Robots, kde Visti dříve pracoval, se v Odense vytváří robotický klastr.
„Je to takové Křemíkové údolí pro roboty, už je tam zhruba 130 firem, kteří se roboty v našem regionu zabývají. Chceme pomoci vychovat novou generaci, která bude robotům rozumět. A je dobře, i když zároveň poněkud překvapivé, že něco takového vzniklo v Dánsku, tedy v zemi bez silného automobilového průmyslu,“ dodává Visti.
