Příběh rokuJakub Brandalík se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro něj můžete v anketě ZDE |
K byznysu, který mimo obor zná v Česku málokdo, ho přivedla - jak už to bývá - náhoda. „V 90. letech jsme dělali střechy na komerčních budovách. Ale postupně jsem toho začínal mít dost, bylo kolem toho hodně dohadování, přetahování o peníze, nedodržování termínů. Zrovna jsem byl na záchodě, kde bylo šero, když jsem v nějakém časopise viděl článek o prosvětlování,“ vzpomíná Brandalík.
Tehdy si řekl, že světlovody na českém trhu chybí, a začal je dovážet. Brzy ale narazil na dva problémy. Výrobky nebyly stavěné na tuzemskou zimu, při teplotách pod nulou v nich začala kondenzovat voda a ze světlovodů začalo kapat. Navíc plastové kopule, tedy jakýsi vývod na střeše, poměrně rychle žloutly a vyžadovaly častou obměnu.
S obojím si ale Brandalík nakonec poradil. „Vložili jsme do světlovodu izolační dvojsklo, tedy prvek, který zabrání kondenzaci. To jsme si později i patentovali. A místo plastu jsme začali dávat na střechu český křišťál. Je to sice o dost dražší, ale sklo může vydržet i více než sto let,“ říká podnikatel. Světlovody se vyrábějí v Česku, některé součásti v Německu.
Laikovi se může zdát, že na „trubce“ ze střechy do místnosti se už nedá vymyslet nic nového, podle Brandalíka jde však vývoj dopředu i v této oblasti. Hledají se například nové materiály, spojují se různé vrstvy, aby se odrazilo co nejvíc světla. Dělají se také světlovody do bytových domů, které mohou mít i 60 metrů, v každém patře je odbočka. Novinkou jsou třeba potrubí, která ústí na fasádě, ne na střeše.
Pro Jakuba Brandalíka hlasujte ZDE |
Kvůli pandemii covidu se propadl obrat Lightway loni zhruba o 30 procent. A firma se také musela zaměřit na jiné zákazníky. V předchozích letech byly čtyři pětiny obratu z komerčních objektů, zbytek připadal na rezidenční objekty. Jenže většina podniků loni stopla investice, které nepovažují za nezbytné.
„Teď nás živí rodinné domy. Lidé pracovali více z domu a najednou zjistili, že tam mají spousty tmavých prostor, že potřebují více denního světla. Co ušetřili za dovolené, za to si koupili světlovody,“ říká Brandalík. A dodává, že většinu světlovodů instalují do hotových domů, protože lidé většinou zjistí, že do domu potřebují světlovod, až když si novostavbu vybaví nábytkem. Dům po nastěhování „ztmavne“.
Příliš drahá cesta do Anglie
Brandalík teď doufá, že se postupně vrátí i poptávka z průmyslu - běžně třeba „osvětlují“ výrobní linky. „Věřím, že se to na jaře probudí, že lidé zjistí, že mají ve fabrikách tmu a budou tlačit na vedení,“ říká. Umělé světlo, LED zářivky, pro něj nepředstavují konkurenci.
„Kdo chce svítit ledkou přes den, to je, jako kdyby chtěl někdo pít okenu místo čerstvě vymačkané šťávy. Zákazníci často berou světlovod jako něco, co má ušetřit peníze. Ale tak to není, světlovod ušetří spíše oči a zdraví. A zvedne náladu. Když ho dá do nějakého tmavého malého prostoru, dostane to do jiného světla,“ dodává Brandalík.
Ani jemu se nevyhnul byznysový fuckup. Zhruba před osmi lety, kdy už firma v Česku slušně běžela, se Brandalík rozhodl přestěhovat s rodinou do Velké Británie a rozjet tam exportní pobočku. Zákazníci po celém světě přeci jen více slyší na to, když za nimi přichází někdo z Anglie než z Česka.
„Jenže jsem špatně předal tu funkci tady v Praze. Nesepsal jsem, co je potřeba, můj nástupce měl jen začít chodit v botách, ve kterých jsem tu chodil já. Ale nepovedlo se to a během dvou let to poslalo firmu do kolen. Musel jsem se vrátit a trvalo skoro pět let, než se to dalo zase dohromady,“ vzpomíná Brandalík.
Poučení? „Ujasnil jsem si, že majitel musí mít velký záměr a být schopen držet vizi. To lidem, kteří k nám přijdou pracovat, chybí. Majitel ale také potřebuje schopné manažery, kteří dohlížejí na operativní řízení. Sám by si od toho měl držet odstup. Jako majitel nemůžu dělat všechno sám, nemůžu tam hned vlítnout, když je něco špatně, musím nechat firemní hierarchii, ať se s tím popere,“ myslí si Brandalík.
Na export jde zhruba 60 procent produkce. A to do evropských zemí, vedle Británie například do Nizozemska. A Lightwayi se daří i na Blízkém východě - v Emirátech či Saúdské Arábii. I tam ale většinu projektů kvůli pandemii pozastavili.
