Co by se stalo, kdybychom v Česku zítra vypnuli všechny uhelné elektrárny?
Nedovedu si představit, jak bychom zajistili dodávku elektřiny. Nedaly by se nahradit jinými zdroji. A není to možné ani za dva, ani za pět let. Je ale zřejmé, že Evropa spěje k postupnému útlumu uhlí. Jsou tu země, které už útlum oznámily. Jsou tu země, které o tom přemýšlejí jako Německo. A pak jsou tu státy jako Polsko či jihovýchodní Evropa, kde to zatím není téma.
Německá konzultační společnost Energynautics spočítala, že česká síť by v pohodě zvládla, pokud bychom uhelky odstavili v roce 2030. Tohle už si dokážete představit?
Není to technicky ani ekonomicky reálné. Jejich studie vychází z toho, že instalovaný výkon solárních elektráren stoupne proti dnešku na dvouapůlnásobek a větrných dokonce skoro na sedminásobek. To ale není moc reálné, tak rychle se to nedá postavit. I když pochopitelně vnímáme, že nástup obnovitelných zdrojů je nezastavitelný. Sami děláme studie, kde by se daly vybudovat. Jenže třeba pro větrníky jsou příznivé větrné podmínky často jen v chráněných krajinných oblastech. Navíc se zapomíná, že pro obnovitelné zdroje je třeba mít zálohu pro případ, kdy zrovna nevyrábějí.
Ladislav Štěpánek (61)Absolvent Fakulty strojní ČVUT v Praze zasvětil celou svou kariéru energetice. Pracoval například v Jaderné elektrárně Dukovany či v Ústavu jaderných paliv Praha Zbraslav. Ve společnosti ČEZ pracuje od roku 1993, vystřídal několik pozic. Mimo jiné řídil sekci kancelář generálního ředitele či útvar Palivový cyklus, který se zabývá nákupem uhlí a jaderného paliva. V roce 2013 se stal členem představenstva ČEZ a od loňského června je ředitelem divize Klasická energetika. |
Jaká je tedy budoucnost uhelných elektráren v Česku?
Bude hodně záležet, kam postoupí ekologická politika Evropské unie. Technicky a ekonomicky to ale dnes spojujeme s životností dolů. V Dole Nástup se dotěží někdy kolem roku 2035, v Dole Bílina zhruba o patnáct let později. Konec uhelné energetiky tedy nastane někdy kolem roku 2050. Přijde mi smysluplné využít domácí surovinu, navíc jsme v posledních letech provedli obnovu elektráren celkem za 100 miliard korun.
Unie si v polovině června dohodla nové klimatické cíle, v roce 2030 má podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie dosáhnout 32 procent. Neurychlí to konec uhelných elektráren?
Cíle jsou náročné, jejich splnění bude stát hodně peněz. Navíc bude poměrně obtížné to v Česku prosadit, obnovitelné zdroje nejsou kvůli solárnímu boomu příliš populární. Ale Evropa jde touto cestou a ČEZ se na to připravuje. Co se týče uhelných elektráren, přijde tlak využívat je jiným způsobem, flexibilněji. Dnes většinou jedou celou dobu naplno, výkon se třeba snižuje jen na víkend. V budoucnu ale budeme s výkonem více „cvičit“. Nemá smysl provozovat uhelné bloky, když vyrábějí obnovitelné zdroje a cena elektřiny na trhu je nízká. A ve chvíli, kdy v Německu nefouká a nesvítí, poptávka stoupne a uhelka se rozjede naplno. Už dnes tak provozujeme dětmarovickou elektrárnu.
Jak rychle dokážete reagovat?
Záleží, z jakého stavu elektrárnu startujete. Zda úplně ze studena, či zda na nějaký výkon jede. Ale jde o hodiny. Dokážeme reagovat flexibilně, ale nese to s sebou vyšší náklady na údržbu. Ta zařízení byla většinou konstruována na dlouhodobý stabilní provoz, ne na rychlé změny výkonu. Ale dá se s tím vypořádat.
Od srpna 2021 budou muset české uhelné elektrárny splňovat přísnější ekologické limity. Vyžádá si to ještě další investice?
Abychom naplnili všechny požadavky – čeká nás snižování oxidů síry a dusíku, rtuti a tuhých znečišťujících látek – budeme muset v následujících pěti letech vynaložit ještě deset miliard korun. Jde o údaj za celé uhelné portfolio ČEZ.
K žalobě proti znečištění se přidaly i Počerady a Chvaletice, státu navzdory |
A stíháte vše v termínu?
Pracujeme na tom, abychom požadavky splnili. U rtuti začínáme od začátku. Museli jsme nejprve vyřešit, jak vůbec obsah rtuti měřit. Dnes se měří s přesností na mikrogramy, požadavek je jeden až sedm mikrogramů v kubickém metru spalin. Nyní zkoušíme různé techniky vstřiku aditiv do spalin, abychom rtuť eliminovali. Máme připravený pilotní projekt k odzkoušení tkaninových filtrů. Chtěli jsme původně přenést americké technologie, jenže se ukázalo, že se tu nedají použít, protože fungují na černé uhlí s jiným složením a jiným obsahem rtuti. Potýkají se s tím i jinde v Evropě. Není jednoduše komerčně dostupná technologie, kterou bychom nakoupili, použili a garantovala nám splnění parametrů.
Teď vyšlo najevo, že Elektrárna Počerady se připojila k žalobě proti Evropské komisi kvůli stanovení těch přísnějších limitů. Ekologické organizace tvrdí, že jste postupovali proti státu a že jste se to snažili utajit. Proč jste to udělali?
Nebylo to žádné tajné připojení. Je to žaloba, kterou inicioval Euracoal a německé hnědouhelné společnosti a týká se mimo jiné způsobu stanovení rtuti. V Počeradech dospěli k názoru – a konzultovali to se mnou – že je pro nás užitečné vědět, jak se žaloba vyvíjí, jaké argumenty se používají a kam bude celá věc směřovat. Ale zatím se ani ještě nerozhodlo, jestli jako vedlejší účastník k tomu budou Počerady připuštěny.
Stát se ale k žalobě nakonec nepřipojil.
To je ale jiná žaloba. Iniciovalo ji Polsko a týkala se procesních záležitostí, způsobu rozhodování v Evropské komisi. U ní i naši právníci říkali, že případná šance uspět je minimální, že proces nebyl takový, aby se dal napadnout u soudu. I to byl asi jeden z důvodů, proč se k tomu stát nepřipojil.
Počítáte, že investice budou směřovat také do zvyšování účinnosti elektráren?
Máme programy, které se týkají zvyšování účinnosti, ale spíše ve smyslu snižování vlastní spotřeby elektráren či tepelných ztrát při výrobě elektřiny. Ale žádný zásadní technologický skok se už nedá očekávat, posunout účinnost, která se u našich uhelných elektráren pohybuje kolem 40 procent, moc nejde.
V poslední době poměrně prudce stoupla cena elektřiny na burze, což táhne i růst cen povolenek na vypouštění emisí. Jak se to odráží v ekonomice uhelných elektráren?
V ekonomice ČEZ je to jasné. Rostoucí cena elektřiny pomáhá hlavně jaderným elektrárnám, které povolenky nepotřebují. U nás pořád musíme koukat na to, jaký je rozdíl mezi cenou elektřiny a povolenkou. A zatím je ekonomika pro nás výhodná.
Dnes je skoro jisté, že nové uhelné elektrárny se v Evropě už stavět nebudou. Ale co třeba plynové elektrárny, které by je mohly zčásti nahradit?
V Česku dnes žádný projekt výstavby nové paroplynové elektrárny nepřipravujeme. Hlavní důvod je ekonomický, protože výroba z plynu je poměrně drahá. A v takovém případě není jisté, jak rychle by se taková investice vrátila.
Jaká by musela být cena elektřiny, aby se plynové elektrárny vyplatilo stavět?
Musíte vždy porovnat cenu plynu, cenu elektřiny a cenu povolenky. Kdysi se mluvilo o tom, že správná cena povolenky bude 40 či 45 eur – dnes je přitom třetinová. Tehdy jsme se rozhodovali, že postavíme paroplynovou elektrárnu v Počeradech. A mysleli jsme si, že významná část české energetiky bude ve výrobě z plynu. Jenže to se nestalo, spadla cena elektřiny, povolenek, zatímco cena plynu se tolik nesnížila. Dokonce jsme nějakou dobu uvažovali o tom, že ten nově postavený zdroj zakonzervujeme a že ho nebudeme provozovat vůbec. Teď díky rostoucí ceně elektřiny elektrárna jede, ale zejména v zimním období, v létě se to nevyplatí. A stavba nového paroplynového zdroje v takové situaci nevychází jako zajímavá investice.
Za jakých podmínek by mohla?
Možná v případě spuštění systému kapacitních plateb, kdy je elektrárna v pohotovosti jako záloha schopná rychle začít elektřinu vyrábět, když třeba nesvítí slunce nebo nefouká. Vedou se o tom diskuse, ale není jisté, jak to bude vypadat či zda to vůbec bude. Ve státech okolo nás jsou ty debaty dál. Máme například připravený jeden menší projekt v areálu naší elektrárny v Polsku, ale čekáme na to, jak budou nastaveny podmínky aukcí na kapacitním trhu. Na tom bude záviset, zda se vůbec do aukce přihlásíme. Ale nechceme tuto příležitost promarnit.
Německo chce v roce 2022 odstavit jádro, teď začali mluvit o tom, že budou odstavovat uhelné elektrárny. Mohou to stihnout do roku 2030?
Tomu moc nevěřím. Až budou uzavřeny jaderné elektrárny, vyvolá to tlak na německý trh. Dovedu si představit, že pokud se Německo rozhodne jít touto cestou, že to bude k roku 2040.
A může to nějak ovlivnit Česko? Třeba v cenách elektřiny?
O tom, jak moc ovlivní cenu odstavení německých jaderných elektráren, se vedou diskuse. Existuje řada analýz, každá z nich předpovídá něco jiného. Jedna říká, že cena stoupne výrazně, jiná, že o deset eur za megawatthodinu, a další, že o tři čtyři eura. Před deseti lety stoupala cena k 90 eurům za megawatthodinu. V lednu 2016 to bylo 19 eur, my jsme řešili, co dělat, když bude padat dál. A dnes je přes 40 eur. Je těžké cokoliv předvídat, prognózy většinou nevycházejí. Nicméně nějaký nárůst cen čekám. A zároveň by se mohla zvednout poptávka po naší elektřině.
