Na první pohled je to moderní bytovka, kterých stojí v Drážďanech spousta. Jenže tenhle dům s padesátkou bytů ve Wallotstraße je trochu jiný. Ve sklepě, v místnosti s plochou 30 metrů čtverečních, se vedle sebe tísní černé počítačové skříně.
Na rozdíl od běžného datového centra však součástky propojují hadičky s vodou. Ta je chladí a získané teplo odvádí do výměníků ve vedlejší místnosti, které jsou připojené na běžné rozvody tepla. „Odpad“ tak topí v celém domě a ohřívá vodu ve sprchách. Dokáže prý zajistit třetinu celkových ročních potřeb tepla. Zbytek pokryje klasická teplárna.
„Ještě v roce 2011, kdy jsme začínali, všichni věřili, že spotřeba elektřiny v datových centrech půjde dolů. Vždyť výpočetní kapacita se rychle zvyšuje. Jenže objem dat roste mnohem rychleji, takže objem spotřebované elektřiny ve výsledku neklesá,“ říká Jens Struckmeier, zakladatel drážďanského startupu Cloud&Heat Technologies, který „kotelnu“ provozuje.
V decentralizovaných datových centrech vidí budoucnost. Nejen kvůli využití tepla, ale také kvůli bezpečnosti. Někteří zákazníci prý oceňují, že data zůstávají v Evropě a neputují do cloudu v zámoří.
V jiné části saské metropole, kousek od vilové zástavby, zase vyrostla malá „rafinerie“. Firma Sunfire tu vyrábí syntetická paliva, která mohou sloužit jako náhrada za produkty z ropy. Stačí oxid uhličitý, voda a elektřina. „Děláme totéž, co provádí příroda. Jen mnohem rychleji,“ říká spoluzakladatel a obchodní ředitel Sunfire Nils Aldag.
Nafta ze zkumavky
Ukazuje plastovou lahev s čirou tekutinou. „Toto je stejná nafta, kterou tankujete na čerpací stanici. Má stejné složení, jsou to stejné molekuly. Není tmavá, protože v ní chybí přírodní nečistoty,“ vysvětluje Aldag. I kdyby lidstvo kompletně přešlo na elektromobily, ropu (nebo její náhradu) bude potřebovat i dál. Ať už v letectví nebo v chemickém či kosmetickém průmyslu.
Aldag však příliš nevěří, že spalovací motory v dohledné době zcela vymizí. Proto doufá, že jeho produkty před sebou mají budoucnost. Byť jsou zatím ve srovnání s fosilními palivy čtyřikrát dražší (po započtení daní dvakrát). „Během pěti let bychom mohli být na stejné ceně jako biopaliva. Těch je však omezené množství,“ říká Aldag.
Podobnou technologii nyní zkoumají také další hráči, ať už ropné společnosti, či automobilky. Sunfire pracuje na zvýšení účinnosti procesu na dvojnásobek a připravuje výstavbu továrny v Norsku. Její roční kapacita má být deset milionů litrů, později stoupne na sto milionů. „Ve srovnání s celkovou spotřebou paliv v Evropě je to kapka v moři, ale je to první krok,“ říká Aldag.
Obě drážďanské firmy mají jedno společné. Před časem do nich vložil peníze Inven Capital, investiční fond energetické společnosti ČEZ. Přestože polostátní firma stále vydělává, a ještě dlouho bude, hlavně na tradičním byznysu, tyto investice naznačují, kudy se energetika posouvá.
ČEZ chce investovat do budoucnosti
A Inven po takových projektech jde. „Z tisíců případů, které prozkoumáme, vybereme ročně pár nejlepších, do nichž pak investujeme,“ říká investiční manažer fondu Michal Mravec.
ČEZ vydělal za tři čtvrtletí 9,1 miliardy. Meziročně o téměř polovinu méně |
Peníze na investici, zpravidla do menšinového podílu v řádu desítek procent, dají z poloviny ČEZ a z druhé Evropská investiční banka. Ta koncem loňského roku poskytla do správy fondu 50 milionů eur, tedy téměř 1,3 miliardy korun. ČEZ má připraveno zhruba šest miliard.
Od svého vzniku před třemi lety vstoupil Inven již do sedmi firem v Německu, Francii či Velké Británii. Mravec nepočítá s tím, že by fond držel podíly natrvalo, spíše plánuje investici po pěti, sedmi letech výhodně prodat. I když nevylučuje, že ČEZ si může nejúspěšnější firmy nakonec koupit „pro sebe“. V Cloud&Heat nyní Inven svůj podíl dokonce ještě navyšuje. „Jsme silní v Německu, ale další investiční kolo nám pomůže posunout se i dál,“ říká Struckmeier. Mluví například o Dubaji, kde by stejný systém využili ke klimatizaci.
Aldag ze Sunfire říká, že už teď na prodeji produktů vydělávají, mezi zákazníky má třeba Total, Shell, Gazprom či Audi. Na výzkum a vývoj však potřebují peníze od investorů.
Proti těmto akvizicím vypadají další plány ČEZ v Německu skoro nudně. Firma tu vlastní větrné parky o celkovém výkonu 133 megawattů a hledá další. „Spolu s Francií jsou to země, které obnovitelné zdroje silně podporují. A s ohledem na stabilitu prostředí je tu velký potenciál, byť jde o vysoce konkurenční trhy,“ říká šéf obnovitelných zdrojů skupiny ČEZ Martin Pacovský.
ČEZ podle něj sází na svou finanční sílu a na to, že dokáže vybrat a nakoupit turbíny výhodněji. Díky tomu by mohl mít před konkurencí náskok v aukcích, které nyní Německo místo přímé podpory využívá. Vyhrávají projekty, které chtějí nejméně peněz, což cenu za obnovitelné zdroje v posledních letech srazilo.
„Zároveň se tu učíme, jak aukce fungují. To nám může pomoci i v Česku, kde se podobný systém připravuje,“ dodává Pacovský. S větrníky by ČEZ rád uspěl také v sousedním Polsku, kde se právě účastní vůbec první tamní aukce.
