Ve 30. letech nebylo pochyb o tom, že Adolf Hitler zbrojí. Ministerstvo národní obrany v obavách z jeho rostoucí moci zvyšovalo i výrobní kapacity zbrojařských závodů. V této atmosféře vznikla v roce 1936 v Uherském Brodě také Česká zbrojovka. Taktické bylo stavět co nejdále od německých hranic. Závod pro dva tisíce zaměstnanců vznikl za šestnáct týdnů jako pobočný závod České zbrojovky a.s. Strakonice.
Podnik před válkou vyvíjel také unikátní auta na dřevoplyn. Vývoj probíhal v době, kdy nebylo jasné, kolik bude potřeba zbraní. Továrnu od roku 1937 vedl František Brejcha, zkušený manažer ze Strakonic, který se podílel na zdokonalování leteckého kulometu vz. 30. F. Po válce byl nařčen z kolaborace a zbaven nejvyšší funkce. Do vedení zbrojovky se vrátil, ale ne nadlouho. V roce 1951 byl definitivně odvolán. Vedení zřejmě začaly vadit jako nesocialistické způsoby odměňování, kdy zvýšený výkon oplácel zaměstnancům příplatky.
Reportáž ze zbrojovky - Afričané říkají puškám Brno |
V dobách protektorátu patřila zbrojovka k menším výrobcům zbraní. Němci ji neovládli jako velké hráče pomocí obratných finančních machinací, ale s drobnými personálními změnami a dosazením několika svých lidí do statutárních orgánů a vedení.
Při obsazování závodu ještě zbrojovka dokončovala zakázky pro ministerstvo národní obrany, 7 tisíc pistolí ale už bylo přesměrováno do německé armády. Kulomety se však do moderních německých letadel nehodily. Závod vyráběl díly pro německá letadla Messerschmitt. Začala se připravovat i výroba pro německý letecký kulomet MG 17, na to však továrna neměla vybavení. Počítalo se i s výrobou vzduchovek, malorážek a brokovnic.
Nacisté si odvezli stroje
Konec války se nesl ve znamení skomírající ekonomiky, nedostatku surovin a vymýšlení způsobů, jak vyrábět zbraně levněji a rychleji. Příkladem této lacinější zbraně je opakovačka Volksgewehr 1, neboli Lidová puška 1.
S blížícím se příchodem sovětských vojsk v dubnu 1945 zvolili Němci taktiku spálené země. Vydalo se nařízení odmontovat a odvézt důležité součásti strojů, aby výroba nemohla pokračovat. Spálil se spisový materiál, který Němci nashromáždili během výroby a všichni zaměstnanci byli propuštěni a odkázáni na úřad práce.
Po válce byl podnik znárodněn a v roce 1946 se přejmenoval na Česká zbrojovka, národní podnik. Začalo vyšetřování členů vedení - nejhůře dopadl bývalý vrchní technický ředitel, český Němec Ignatz Uhl, který dostal trest smrti. V bouřlivém roce 1948 se do výrobního programu vrátily po letech vojenské zbraně. Rozjela se produkce samopalů ČZ 247 do Egypta. Závod ale doplňkově vyráběl i šicí stroje. Po únorovém převratu 1948 vojenských objednávek přibývalo.
Záběry z výroby v České zbrojovce:
9. července 2014 |
„V době, kdy bylo Československo za železnou oponou, pochopitelně měla Zbrojovka dveře na Západ zavřené. Zbraně se dodávaly na teritoria, která byla v souladu s ideologií, třeba na Kubu nebo do některých afrických zemí,“ říká mluvčí České zbrojovky Radek Hauerland.
Uherskobrodská zbrojní továrna spadala pod národní podnik Československé závody přesného strojírenství. Ten silně autoritativně a nekompromisně prosazoval zvyšování výroby a dodržování plánů první pětiletky.
Komunisté si vypůjčili nacistické kódy
Na zbraně se vrátily krycí kódy, které i za nacismu nahrazovaly komerční označení výrobce vojenského materiálů. Uherskobrodská zbrojní továrna měla označení „bky“. Přestože se opovrhovalo nacistickými metodami a po skončení války kódy zmizely, potřeby utajení vojenské výroby pro komunistický režim si vyžádaly návrat kódů. Fabrika používala kód „she“.
Počet zaměstnanců v 50. letech se rychle zvyšoval. Z 1 555 na 2 347 pracovníků v roce 1953. V následujících letech se ale propouštělo, přijímali se totiž noví dělnici, aniž by se navyšovala výroba. Až polovinu zaměstnanců tvořily ženy. Zatímco v padesátých letech byla hlavním programem samonabíjecí puška vz. 52/57, v další dekádě se výroba zaměřila na samopal vz. 58., který v polovině šedesátých let nahradil Škorpion. V dobách socialismu se zbrojovce říkalo „kulometná“ podle orientace na letecké kulomety.
Za normalizace se ani zbrojovka nevyhnula čistkám. Začaly se také projevovat ekonomické problémy a hledal se výrobní program pro jiný sortiment. Rozhodlo se, že to bude turbovrtulový motor M 601 pro dvoumotorový letoun L 410 pro národní podnik Motorlet Praha. Odbyt ale kolísal. Dalším pokusem byla výroba uzlů pro traktor UŘ I a následně i traktorové hydrauliky. Kvůli tomu se postavily dvě nové haly.
Na začátku 90. let se podnik privatizoval, dostal se ale do nelehké situace. Klesala výroba leteckých motorů a částí traktorů i dodávky služebních pistolí vz. 82. Některé programy se zcela zastavily. Nepříjemnou finanční dohrou bylo vymáhání mnohamiliardových pohledávek. Situaci se podařilo mírnit rostoucí výrobou civilních zbraní.
„Dnes jsme hlavně pistoláři. V krátkých zbraních jsme jedni z nejlepších na světě. Prodáme 250 tisíc výrobků a přes sto tisíc jsou pistole,“ říká mluvčí. Také dnes však firma vyrábí i nezbrojní výrobky - například letecké reduktory, nebo automobilové díly do klimatizací a brzdových systémů.
Podívejte se, z čeho se skládá pistole P-07:
8. července 2014 |
