Tuzemská firma Greenbuddies staví solární elektrárny a pracuje pro ní skrz subdodavatele zhruba 250 lidí. Protože v České republice se zatím obnovitelné energii příliš pozornosti nedostává, soustředí se společnost především na zahraniční, zejména holandský, belgický a německý trh.
Firmě se nedávno ozval velký belgický zákazník z dřívějška s tím, že chce postavit jednu elektrárnu i ve Velké Británii. „Radostně jsme mu to přislíbili. Dali jsme mu cenu, která odpovídala tomu, jak nám náklady vychází na kontinentě. On se nás zeptal, zdali máme vyřešené náklady spojené s brexitem, což nás vylekalo. Pak jsme začali zjišťovat jak situace vypadá,“ popisuje spolumajitel Greenbuddies Aleš Spáčil.
Británie tratí po brexitu miliardy, profituje z toho hlavně Francie |
Podle Spáčila by se současný stav věcí dal popsat jediným slovem – nepřehledný. „Posléze jsme zjistili, že do Anglie nejsme schopni naše standardní subdodavatele dostat, a že pokud elektrárnu chceme postavit, musíme pracovat s britskými subdodavateli nebo s lidmi z východní Evropy, kteří tam již nějakou dobu žijí. Zkrátka jsme schopní tam dovézt lidi z naší společnosti, kteří jsou schopni to tam uřídit, ale už ne ty, kteří by to tam skutečně postavili,“ říká Spáčil.
Podle něj se tak Británii prakticky podařilo zastavit proud levné pracovní síly na tamní trh. „V tuhle chvíli sehnat v Británii někoho, kdo by elektrárnu postavil, je prakticky nemožné. Dá se říct, že cena pro našeho belgického zákazníka, ať už nakonec zakázku budeme dělat my nebo kdokoli jiný, vystoupá na trojnásobek toho, co předtím,“ říká Spáčil.
Pracovní víza jen pro vybrané
Důvodem popisovaných problémů je fakt, že vývoz služeb není zahrnut v Dohodě o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím, upozorňuje ředitel kanceláře CzechTrade pro Velkou Británii a Irsko Jiří Rak. Podle něj tak vznikají problémy právě těm firmám, které na ostrovním království zajišťují montáže technologií.
„Pokud by firma byla současně dodavatelem této technologie, pak by se na ni vztahovala výjimka obsažená v takzvaných Permitted Activities (povolených činnostech, pozn. red.),“ říká Rak. Ve většině případů je podle něj potřeba jít cestou pracovních víz. Ani zde to však není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.
Možnost získání pracovních víz se totiž omezuje na určité kategorie zaměstnanců, které právě onu zmiňovanou levnou pracovní sílu nezahrnují. „Uzávěra trhu není absolutní, ale týká se především levné pracovní síly,“ uvádí Spáčil. Řešení situace zatím jeho firma hledá, zvažuje ale i možnost, že by od zakázky belgického zákazníka upustila.
Putování české medoviny
Problémy se nevyhnuly ani online prodejcům, kteří dodávají zboží do Británie přímo konečnému zákazníkovi. Majitel firmy Muzeum medoviny Jiří Pouček bezprostředně po brexitu vyčkával. Teprve teď začíná pronikat do pravidel, kterými se v budoucnu bude muset řídit, pokud bude i nadále chtít dovážet Britům medovinu od českých výrobců. Avšak už teď toho má nad hlavu.
Založte si firmu v EU, radí poradci z ministerstva britským podnikatelům |
„Pro velké firmy je to jednodušší, protože na to mají tým lidí. Naopak pro malé firmy, jako jsme my, je prokousávání se dokumenty na dlouho. Proto jsem čekal, až se situace ustálí, a začal to řešit až minulý týden,“ říká Pouček. Zásilková služba, kterou firma využívá, nyní Poučkovi zaslala informaci o „stop stavu“ zasílání zboží do Anglie kvůli několikadennímu zdržení těch zásilek, které jsou již na cestě.
„Zatím mám čerstvou informaci, že je stop stav a nic víc. Nestíhají odbavovat ani stávající zákazníky, takže neberou ani nikoho nového. Jsem z toho docela zaskočený,“ přiznává majitel společnosti. Co se týče Evropské unie, měla firma ještě před brexitem padesát procent zákazníků právě ve Velké Británii a Pouček postupně zjišťuje, že získat je zpět nebude lehké.
Nutno říct, že ne všechny zásilkové služby hlásí „stop stav“ doručování. Například společnosti DHL se podle slov jejího ředitele celních služeb Tomáše Buriana daří zásilky doručovat bez větších obtíží.
Menší objednávky podléhají britské dani
Problém je v tom, že se pravidla liší podle ceny přepravovaného zboží. Pokud je menší než 135 liber (téměř čtyři tisíce korun), musí firma platit v Británii DPH. „Pokud je zboží evropského původu, tak se sice neplatí clo, ale od 1. 1. 2021 se vybírá britská dvaceti procentní daň z přidané hodnoty v místě prodeje. Exportér by se měl registrovat k platbě DPH u britských daňových úřadů, tam ji odvádět a účtovat britskému spotřebiteli,“ vysvětluje Jiří Rak.
„Pokud je tedy jednodušší posílat objednávky, které jsou nad 135 liber, tak prostě dám na našem e-shopu limit, minimální hodnotu objednávky na 135 liber,“ uvažuje o možném řešení Pouček. „Pokud podléhají malé zásilky obrovské administrativní zátěži, tak se mi to vůbec nevyplatí, to bych musel promítnout do poštovného, čímž by se to zase zdražilo,“ konstatuje.
Poučkovi se nicméně z britského trhu odcházet nechce. Právě naopak, pokud se mu podaří prokousat všemi pravidly, rád by aktivity Muzea medovin rozšířil i na další neunijní země. Velký potenciál vidí na trhu Spojených států. „Je to pro mě impuls konečně začít řešit mimoevropské zákazníky. Na jednu stranu nás to dlouhodobě posune dopředu, ale bude to znamenat hodně práce a starostí,“ dodává Pouček.
Zádrhel u francouzských celníků
Jiří Rak z CzechTrade zmiňuje ještě jeden konkrétní problém současné probrexitové situace. Francouzské celní orgány by měly potvrzovat, že zboží vystupuje z EU, v mnoha případech se tak ale neděje.
Brexit v praxi. Místo potravin jsou v Marks & Spencer omluvné cedule |
„Nyní česká celní správa eviduje velké množství podnětů, že nechodí zprávy od francouzských celníků, které potvrzují, že zboží vystoupilo z EU. To je zásadní problém. Pokud firma ve svém daňovém přiznání uvádí, že zboží vyvezla do třetí země, finanční orgány fyzicky prověřují, zda skutečně došlo k vývozu a pokud nemají od celníků členských států elektronickou zprávu, pak dále prověřují a odpočet firmě neumožní,“ upozorňuje Rak.
Jsou ale i firmy, které se zatím zádrhelům vyhýbají. Jde například o největšího českého vývozce, automobilku Škoda Auto. Británie pro ni představuje pátý největší exportní trh. „Dosažení vyvážené dohody mezi Velkou Británií a Evropskou unií naše obchodní podmínky zásadně neovlivnilo,“ říká za automobilku tisková mluvčí Martina Gillichová.
