Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Poslední „žabotlam“ lze spatřit na lince z Hostivaře do Roztok u Prahy. Jde o poslední trasu, kde jsou v provozu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Čelní vůz poslední provozované jednotky řady 451
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
V téměř původní kabině je nově osazen elektronický rychloměr Metra montovaný v 90. letech místo mechanického s elektrickým náhonem a radiostanice pro provoz v analogovém i digitálním módu (GSM-R).
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Pod čelním vozem vidíte textilii, které slouží k záchytu oleje ztrátového mazání kluzných tlapových ložisek motorů.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Na levém krajním pultu vidíte řídící kontrolér pro ovládání rozjezdu a elektrodynamické brzdy a před ním odnímatelnou páku voliče směru jízdy, kterou strojvedoucí přenáší na opačný konec jednotky. Na předním panelu kontrolní přístroje, spínače, zobrazovací jednotka elektronického registračního rychloměru a návěstní opakovač. Na středním pultu jsou nepůvodní brzdiče samočinné a přímočinné brzdy. Za brzdiči je polní telefon pro spojení se strojvedoucím druhé jednotky a nad sluchátkem kontrolky dveří.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Prototypové jednotky ř. EM 475.0 měly stanoviště strojvedoucího na pravé straně. Až do poloviny 90. let byl v kabině přítomen pomocník strojvedoucího. Na základě připomínek strojvedoucích byl u ř. EM 475.1 (nyní 451) přemístěn pomocník doprava, „aby aspoň něco dělal“. Většina nástupišť je na pravé straně, pomocník tak ovládal dveře a přebíral rozkaz k odjezdu.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Panel signalizace zásahu ochran – požár, ztráta napětí, nadproud, diferenciální ochrana atd. Za ním původní vzduchový pohon stěrače.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Vlevo nahoře teplotní čidlo požární signalizace, která byla dosazovaná poté, co několik jednotek lehlo popelem. Jinde v jednotce jsou čidla kouřová, na stanovišti je teplotní, aby strojvedoucí mohli kouřit.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Tzv. hlavní blok ve strojovně za kabinou strojvedoucího
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Nedávno vylepená tabulka brzdicích procent a dalších údajů nahrazuje opakované vypisování stále stejných „bržděnek“ pro vozidla a soupravy, které se v provozu nemění.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Označení čelního vozu uvnitř kabiny srtojvedoucího. Poslední pantografy dostaly i dvanáctimístné číslo. Na bočnici je doplněno ještě do současně platné podoby kódem země registrace vozidla a vlastníka.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Ve stropě kabiny je umístěný odpojovač – uzemňovač, kterým se odpojí přívod od sběračů a propojení 3 kV se sousední jednotkou a oba přívody se uzemní. Teprve poté lze z rukojeti vytáhnout klíček k odemknutí klíčového hospodářství (tzv. klíčový průmysl) a vyjmout z něj klíče k odemčení strojoven.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Boční stěna hlavního kontroléru – nahoře je velké ozubené kolo s čísly, které je nasazeno na hřídeli kontroléru. Číslo nad drátěným ukazatelem ve spodní části ukazuje momentální jízdní stupeň. Pod ním jsou válce jízdy-brzdy a třetího stupně elektrodynamické brzdy. Dříve se tímto válcem spínala rekuperace, ale vzhledem k tehdejšímu stavu napájecí sítě (rozdělení na krátké úseky) ji prakticky nebylo možné použít – ve stejném úseku nebylo vozidlo, které by energii odebralo. Proto byla nahrazena třetím stupněm brzdy odporové, takže při volnější jízdě se pneumatická brzda použije až při velmi nízké rychlosti – pod přibližně 20 km/h. Dále zde vyčuhují vačkové spínače pro zpětnou vazbu do řídicího systému.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Tzv. vysokonapěťová kobka. Na stěně vpravo mimo snímek jsou nezakryté VN stykače topení. Nahoře je vačkový spínač, červená páka přestavovače řídicí/řízená-samostatná a vpravo vzduchový válec elektrodynamické brzdy.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Detail slaboproudého vačkového spínače na opačném konci hřídele hlavního kontroléru.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Poslední provozovaná jednotka dožívá jako třívozová.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
V pravé zadní strojovně je umístěné motorgenerátorové soustrojí jako zdroj pro síť 3x 380 V nezbytnou zejména pro automatickou regulaci rozjezdu. Pro snímání velikosti proudu jsou zde použity transduktory, které pracují se střídavým proudem. V levé zadní strojovně je nahoře dobíječ baterie, který se někdy uvolnil, spadl a byl příčinou požáru několika jednotek. Pod ním je umístěna alkalická (Ni-Cd) baterie tvořená 40 články s kapacitou 120 Ah.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Na střeše vozu se pod krytem nacházejí rozjezdové a brzdové odporníky a šuntovací tlumivky.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Sběrač proudu dal jednotce první přezdívku - pantograf.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Různá výška podlahy a teda také oken nad podvozky a ve střední části vozů byla důvodem pro další přezdívku pantografu - lochneska. Převratným řešením byl nízkopodlažní nástupní prostor. Čeští konstruktéři tak předběhli vývoj v Evropě o vice než 20 let.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Nízkopodlažní oddíl vloženého vozu s koženkou čalouněnými sedačkami a loketními opěrkami. V 60. letech 20. století byly komfortní, nahrazovaly vagony s dřevěnými lavicemi.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Vozy Emilky, jak se také jednotce říkalo podle původního označení podle Ing. Kryšpína EM 475.1, jsou hlubinného provedení. Snížená střední část je 580 mm nad temenem kolejnice, čili 3 cm nad úrovní standardního nástupiště. (Jmenovitý rozměr pro prázdnou jednotku s novými koly.)
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Přechod do nízkopodlažní části vloženého vozu
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Vložený vůz má ve zvýšené části nad podvozkem větší oddíl pro cestující.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Vložený vůz má ve zvýšené části nad podvozkem větší oddíl pro cestující.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Zadní strojovna s průchozí chodbičkou
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
WC ve zvýšené zadní části motorového vozu
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Zářivkové osvětlení toalety s žárovkovým nouzovým osvětlením. Nahoře poněkud nebezpečný kryt vodních ventilů.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Umyvadlo dobové toalety
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Mísa dobové toalety s typickým nožním ovládáním. Povšimněte si původní kameninové dlažby.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
V zadní zvýšené části se nachází malý oddíl pro cestující se čtyřmi sedadly, úborna (záchod), prostor se dvěma sedadly a sklopnou sedačkou a zadní strojovna s průchozí chodbičkou.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Zadní část motorového vozu je nad podvozkem pensylvánského typu zvýšená.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Dobové šrouby mají hlavy pro plochý šroubovák, nové pro křížový.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Vytápění vozu zajišťuje elektrické odporové vytápění topnicemi pod hliníkovými kryty napájenými přímo z 3 kV a teplovzdušný agregát (kalorifer) umístěný ve stropu nástupního prostoru s kanálem a výdechy mezi zářivkovými tělesy. V létě šel použít i k nucené ventilaci. Zářivkové osvětlení je nápájené ze sítě 3x 380 V, proto při stažení sběrače, když neběží motorgenerátor, svítí pouze žárovky.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Nástupní prostor před vstupem do průchozí strojovny. Rychlý výstup a nástup na přímětských linkách umožnily dvoukřídlé strojvedoucím ovládané dveře. Původně byl tento prostor uprostřed rozdělen madly, která byla v 90. letech odstraněna, aby umožnila nástup osob na vozíku a přepravu jízdních kol.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Přepážka a dveře do průchozí strojovny, kudy se dostanete do kabiny strojvedoucího, nejsou původní a vznikly pozdějšími úpravami. Dříve zde byla přístupná plošina vhodná pro přepravu objemných zavazadel, přesto byla v pantografech až do začátku 90. let zakázaná přeprava jízdních kol.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Jednou z úprav provedených v 90. letech bylo nahrazení dvou čtveřic pevných sedaček za stanovištěm strojvedoucího sklopnými sedáky pro snadné cestování osob na vozíku nebo rodičů s kočárky. Ti předtím museli zůstat v nástupním prostoru.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Okna v oddíle pro cestující jsou polostahovací. Osvětlení vozu je zářivkové.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Sedadla mají uspořádání 2+2 proti sobě. Obložení stěn vozu je zhotoveno pro dobu typickými umakartovými deskami. Od jednotky EM 475.027-28 byly umakarty světlemodré, u jednotek řady EM 475.2 se výrobce vrátil k béžové, tentokrát v kombinaci s červenými potahy sedadel.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Sponka na kravatu v motivu Emilky zdůrazňuje nízko posazené samočinné spřáhlo Scharfenberg a podvozky pensylvánského typu.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Elektropneumatické dvoukřídlé dveře se nacházejí v nízkopodlažních částech jednotky. Pneumatický pohon je ovládán elektropneumatickými ventily. Uzavření dveří signalizují koncové spínače zhasnutím kontrolky na pultu strojvedoucího.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Jednotka 451 vyjíždí na hlavní nádraží z Vinohradského tunelu (2.července 2006)
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Strojvedoucí „se svým“ žabotlamem, což je současná přezdívka jednotky řady 451.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Ještě čtyřvozová Emilka 451.025-26 v retro nátěru na pražském Krejcárku 24. května 2014
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Spejery „vyzdobená“ jednotka ř. 451 1. 7. 2008 u přívozu Sedlec – Troja v původním barevném schématu jednotek od EM 475.1027-28 dále doplněné cca v roce 1993 o červené nástupní dveře.
Autor: Rosťa Jančar, Technet.cz
Základní zapojení trakčního obvodu jednotek 451 a 452 v různých režimech jízdy. V režimech „Manipulace“ a „Série“ jsou oba hnací vozy elektricky propojené, čili všech 8 trakčních motorů jednotky je zapojeno do série. Teprve poté, co oba kontroléry, resp. všechny kontroléry spojených jednotek dokrokují na poslední, hospodárný sériový stupeň (celý rozjezdový odporník je vyřazen), provedou ve třech krocích můstkový přechod, při kterém se znovu připojí rozjezdové odporníky, oba hnací vozy se elektricky rozpojí a dále si každý reguluje rozjezdový proud samostatně, opět až do dosažení hospodárného stupně. Pět šuntů lze přidávat podle potřeby jednotlivě.
Autor: Technet.cz
Podvozek vloženého vozu po hlavní opravě. Podvozky byly prakticky shodné s podvozky tehdy vyráběných osobních vozů, pro uložení motorů však byla jejich konstrukce poddimenzovaná a praskliny rámu tak byly obvyklou závadou.
Autor: Ing. Petr Sporer - Wikipedie
Částečně složený hnací podvozek v libeňském depu. Na nápravě vpravo je provizorně přichycená pánvice tlapového ložiska, na motoru jsou posazené pouze horní pružiny pružného závěsu. Primární vypružení zajišťuje čtveřice dvojitých vinutých pružin, sekundární vypružení je provedeno listovými pružnicemi. Jha jsou nýtovaná za tepla.
Autor: Ing. Petr Sporer - Wikipedie
Otevřené dveře levé přední strojovny s celkovým pohledem na hlavní kontrolér
Autor: Ing. Petr Sporer - Wikipedie
V pravé přední strojovně je umístěno kompresorové soustrojí a nad ním zakrytovaný hlavní vypínač.
Autor: Ing. Petr Sporer - Wikipedie
Motorgenerátorové soustrojí v pravé zadní strojovně. Nahoře alternátor s budičem, pod ním vysokonapěťový stejnosměrný motor a v rámu skryté přibuzovací dynamo pro regulaci otáček.
Autor: Ing. Petr Sporer - Wikipedie
Detail transduktorů pod hlavním kontrolérem. Transduktor je vlastně transformátor, kterým prochází silnoproudý kabel. Čím větší je stejnosměrný proud v tomto kabelu, tím více je zasycený magnetický obvod transformátoru, a tím hůře vlastně tento transformátor pracuje a naopak. Regulace trakčního proudu funguje zjednodušeně tak, že se stoupajícími otáčkami motorů klesá proud motorů. V okamžiku, kdy dosáhne nastavenou mez, je řídící napětí na výstupu z transduktoru dostatečné na to, aby připojené relé sepnulo a kontrolér vyřadil jeden odporový stupeň. Tím se zvýší proud motorů, klesne řídící napětí, relé odpadne a celý cyklus se automaticky opakuje až do dosažení hospodárného jízdního stupně.
Autor: Ing. Petr Sporer - Wikipedie
Pneumotor hlavního kontroléru s přivěšenými elektropneumatickými ventily, které řídí jeho chod.
Autor: Ing. Petr Sporer - Wikipedie