Se zkušeností s vedením nákladního dopravce ČD Cargo a následně i Českých drah chce nastupující šéf resortu zlepšit komunikaci mezi Správou železnic a dopravci a zvýšit tím i bezpečnost na tuzemských tratích.
Máte zkušenost s českou i slovenskou železnicí. V jakém stavu je infrastruktura v obou zemích? Co je největší bolest železnice obou států?
S českou železnicí mám o hodně více zkušeností než se slovenskou. Rozdělením železnic v původním Československu vzniklo šest společností a každá šla svojí cestou. Správci infrastruktury si s sebou brali takovou tu hrdost, že oni jsou ti praví železničáři a stali se tak trochu vesmírem sami pro sebe. Začali žít v takovém Matrixu, že ve všem mají pravdu oni. Zapomněli, že mají sloužit. To jsem se snažil měnit v genetické informaci slovenských železničářů a je nezbytné to udělat i tady. Správa železnic nebere dopravce, cestující nebo průmysl jako konečného zákazníka. Někdy mám až pocit, že je to obtěžuje.
Nechci říkat, že zakázky na železnici jsou cinklé nebo že mám podezření na kartel, protože těmito vědomostmi nedisponuji, jen mě překvapuje, že se nám nedaří rychleji nebo levněji stavět.
