Railjet v barvách rakouských spolkových drah ÖBB přijíždí na první nástupiště pražského hlavního nádraží. Fotografové se vrhají do kolejiště a loví nejlepší záběr. Peron se rychle plní davy zvědavců, mezi kterými působí vedení Českých drah v drahých oblecích poněkud nepatřičně.
"Sto let po rozpadu Rakouska-Uherska by se mohly všechny jeho metropole spojit prostřednictvím unikátních vlaků Railjet," zasní se během slavnostního projevu generální ředitel drah Petr Žaluda. Dráhy sice zatím žádnou z objednaných sedmi souprav nedostaly, už ale pokukují po možnosti koupit dalších osm, které by kromě Vídně posílaly i do Budapešti.
První už se vyrábíPodle vyjádření společnosti Siemens jsou v současnosti hotové podvozky prvních dvou vozů první soupravy z celkových sedmi určených pro České dráhy. Do konce května bude hotová celá druhá třída první soupravy. Zhruba v polovině příštího roku bude první souprava předána ČD a další pak budou následovat v měsíčním intervalu, tak, aby od prosince 2014 mohly být už všechny nasazeny na linku Praha - Brno - Vídeň - Štýrský Hradec. |
"Unikátní? Je to v podstatě jen běžný nový vlak, akorát že na českých kolejích působí i to jako zjevení z budoucnosti," glosuje jeden z naslouchajících železničních fandů stroj, který v Rakousku jezdí už od roku 2011.
Po oficialitách je vlak, zapůjčený pro tuto příležitost z Rakouska a tažený lokomotivou s dodatečně nalepeným poetickým jménem "Duch Prahy", připraven ke spanilé jízdě do Bohumína. První třídu obsazují hosté ČD a Siemensu (výrobce vlaku), místa v druhé třídě si včas zarezervovali "šotouši", kteří si chtějí jízdu řádně užít.
Procházejí soupravou tam a zpět a superlativy nešetří. "Už aby to jezdilo pravidelně," těší se jeden z nich. Všem se líbí plná průchodnost soupravy, v přechodech mezi vagony dveře nenajdete. Ty jsou vždy o kus dále, oddělují část pro cestující a otevírá je automatický senzor. Právě s ním je však problém, někdy musí člověk téměř až vrazit do skla než dveře zareagují. Čidlo je těsně u dveří a je poněkud "líné".
"Zajímalo by mě, jak dveře otevřou vozíčkáři - asi budou muset před senzorem zamávat holí," všímá si jeden z cestujících. Pak však zvedá bleskově foťák a fotí si informační displej na stropě. Ten totiž ukazuje kromě názvů stanic i aktuální rychlost vlaku, která právě dosáhla 160 km/h, což je na českých koridorech maximum.
"Mohl by pomocí GPS ukazovat i polohu na mapě jako v letadlech," doplňuje mladík, zatímco dalšímu z nadšenců spíš vadí, že obrazovky visí v uličce ve výšce tak 185 centimetrů, což může nepozorným dlouhánům způsobit pořádnou bouli na hlavě.
Sedadla v druhé třídě jsou relativně prostorná, horší je to v místech, kde jsou dvojice sedadel proti sobě a mezi nimi stoleček; tam se moc místa pro kolena nedostává.
Nejen designovou čistotou zaujme toaleta. Kromě tlačítka na splachování zde najdeme už jen další dva knoflíky zapuštěné ve stěně pod zrcadlem; jedním se spouští voda, druhým sušák na ruce. Na stěně dominuje velké varování ohledně absolutního zákazu kouření.
Uprostřed každého vagonu je místo pro objemnější zavazadla, nad sedačkami je totiž prostoru asi jako v letadle a v Česku oblíbené krosny by se tam vešly jen obtížně.
Širší než vagony pendolina
A srovnání s pendolinem, které zatím představuje to nejmodernější, co na českých dálkových tratích jezdí? "To je jako srovnání fabie s octavií, je to rozdíl třídy," hodnotí další z cestujících. Pendolino je z dnešního pohledu už trochu důchodce, railjet ho konstrukčně překonává, což je vzhledem k jeho mládí pochopitelné. Ani v jednom z obou vlaků už nenajdeme kupé, jen velkoprostorové oddíly, jak velí už delší dobu jasný trend.
Railjet nabízí více prostoru do šířky vagonu, nemá totiž naklápěné skříně. Jejich absence se však na českých kolejích téměř neprojeví, důležitá je síla lokomotivy. V případě modelu Taurus, který umí jediný se soupravou komunikovat (jsou od stejného výrobce), je to 6 400 kilowatt, což je pořádná síla. Lokomotivy si budou České dráhy půjčovat od těch rakouských, které je však nalakují do barev ČD, aby barevně ladily se zbytkem soupravy.
Audiosystém začíná zvát cestující na "plnohodnotná a výživově vyvážená jídla" do bufetu, kde se velmi rychle tvoří dlouhá fronta, která v úzké uličce komplikuje procházení. Během prezentační jízdy se podává například svíčková za 139 Kč nebo vepřová krkovice za 129 korun. Většina z nadšenců si však dává pivo.
A teď zpátky do koženky
Názor na nedostatky railjetů se z účastníků jízdy dostávají obtížně. Někteří upozorňují, že přechody mezi vagony jsou při jízdě poněkud hlučné. "České koleje za to nemůžou, úplně stejně jim to hučí i v Rakousku," říká jeden z železničářů. Další si stěžuje na příliš vysoko nastavený termostat klimatizace, což je však věc, na které se všeobecná shoda hledá jen těžko.
Po necelé hodině přijíždí railjet do první stanice, kterou jsou Pardubice. Displeje vystupujícím připomínají, aby si ve vlaku nezapomněli zavazadlo či deštník. Dveře se otevírají až s poněkud delší prodlevou, velká část nadšenců vystupuje a obratem nasedá na nejbližší vlak zpět do Prahy. Na ušmudlané kupé s koženkovými sedadly se tentokrát zvyká trochu hůře než jindy.
