Před pandemií koronaviru šlo o standardní obchodní model módních řetězců: Za minimální náklady se v Bangladéši nebo v jiné asijské zemi vyrobily oděvy a potom se vezly na obřích kontejnerových lodích až do Evropy. Jenže pandemie lodní dopravu značně ztížila a navíc několikanásobně zdražila.
Průměrná cena přepravy kontejneru v létě překročila cenu 10 tisíc dolarů (220 tisíc korun). Ještě před rokem se přitom pohybovala okolo dvou tisíc dolarů (44 tisíc korun), vyplývá z globálního indexu Freightos.
Vývoj ceny přepravy lodního kontejneru od ledna roku 2020 do září roku 2021 podle globálního indexu FBX. | foto: Freightos
Oděvní značky mají několik možností, jak ze situace vybruslit. Například sportovní značka Lululemon, americká oděvní firma Gap nebo řetězec Kohl’s se chtějí zejména v přicházející vánoční sezoně zaměřit na leteckou dopravu svého zboží. Ta však může být až osmkrát dražší než přeprava lodním kontejnerem, píše agentura Reuters.
Jízdní kola jsou nedostatkovým zbožím. Producenti přesouvají výrobu do Evropy |
Jiné společnosti, jako například italský Benetton nebo německý Hugo Boss chtějí dlouhodobější řešení, a proto plánují přesouvat výrobu oblečení z dalekých asijských krajin blíž Evropě.
Benetton bude stěhovat produkci například do Srbska, Chorvatska, Turecka, Tuniska a Egypta. Cílem firmy je snížit objem asijské výroby na polovinu do konce roku 2022. „Je to strategické rozhodnutí, chceme mít větší kontrolu nad výrobním procesem a také nad náklady za dopravu,“ uvedl generální ředitel společnosti Benetton Massimo Renon.
Podle jeho slov firma už letos přesunula více než deset procent své produkce ze zemí jako je Bangladéš, Vietnam, Čína a Indie. „Přepravní kontejner, který dříve stál 1200 až 1500 dolarů, dnes může stát 10 tisíc až 15 tisíc dolarů, a to aniž byste měli jistotu termínu dodání,“ komentuje Renon jeden z důvodů přesunu produkce.
Ve srovnání se středomořskými zeměmi, kam chce Benetton výrobu přesouvat, jsou výrobní náklady ve Vietnamu či Bangladéši stále o zhruba 20 procent nižší. I přesto se Benettonu produkce v Asii nevyplatí, myslí si Renon. Důvodem jsou kromě dražší lodní dopravy také dlouhé a nejisté dodací lhůty. Oděvy dnes v přepravních kontejnerech putují z Asie až osm měsíců.
Přesun šatů z Egypta do skladů a obchodů v Evropě by měl Benettonu zabrat dva měsíce. V případě vlněných oděvů, které firma vyrábí v Srbsku a Chorvatsku, může doprava na cílový trh trvat jen čtyři až pět týdnů, což je pro oděvní značku i konkurenční výhoda.
Značky chtějí držet krok s dobou
Kratší doba dopravy a větší možnost dohledu nad celým procesem produkce by měla značkám umožnit lépe reagovat na to, co je zrovna „in“ a co se zrovna nejvíc prodává. V podobném duchu přemýšlí i generální ředitel německé firmy Hugo Boss Daniel Grieder.
Stroj globální logistiky se zadrhává. Firmy sedí na tenké větvi, tvrdí experti |
„Nearshoring (přesunutí výroby blíž k místu prodeje, pozn. red.) značně rozšíříme. Budeme pak schopni rychleji reagovat na trendy a na nesnáze. Jde o konkurenční výhodu,“ uvedl Grieder pro německý měsíčník Manager Magazin. Společnost Hugo Boss má vlastní závod v Turecku, části obuví vyrábí v Itálii a obleky na míru šije v sídle v německém městě Metzingen. V případě této firmy tak zřejmě půjde hlavně o zvýšení továrních kapacit v Evropě a snížení kapacit v Asii.
Podle poradenské firmy AlixPartners lze očekávat, že poté, co značky přesunou výrobu blíže k Evropě, zpátky do Asie se už vracet nebudou. Posun směrem k více regionálním nebo dokonce národním dodavatelským řetězcům má mít dlouhodobější charakter.
Asijská práce už není tak levná jako dřív
Kromě přetížené lodní dopravy svou roli hraje i nepředvídatelné uzavírání asijských továren kvůli výskytu onemocnění covid-19. S tímto problémem se potýká například sportovní značka Nike, která ve Vietnamu vyrábí zhruba polovinu své obuvi.
Kvůli uzavírkám továren společnost minulý týden snížila očekávání svých prodejů a varovala před zpožďováním dodávek během vánočních nákupů. Z toho vyplývá, že nesnáze ve fabrikách na druhém konci světa ztěžují firmám rychlý návrat k předpandemickým ziskům. Poptávka po jejich zboží by byla, jenže nabídku brzdí nepředvídatelnost dodavatelských řetězců. I kvůli tomu nyní všude po světě roste inflace.
Pohled do asijské továrny na oděvy.
Produkce v Asii už navíc není tak levná jako třeba před třiceti lety. Roste zde totiž cena práce. Ačkoli nejde o nijak závratné tempo, mzdy v asijsko-tichomořských a východoevropských regionech rostou rychleji než v západní Evropě a Severní Americe. „Rozdíl v ceně se výrazně zmenšil,“ komentoval to Lorenzo Novella, ředitel poradenské firmy AlixPartners.
A zároveň, konečná cena výrobku už není pro zákazníka tak důležitá jako dříve. Jak uvádí Renon, spotřebitelé v současné době upřednostňují kvalitu. „Závod mezi oděvními společnostmi o to, kdo nabídne nejnižší ceny, se dnes zdá být druhotným. Spotřebitelé dbají na kvalitu a chtějí, aby jejich oděvy vydržely déle,“ myslí si Renon.
