Levnější čerpací stanice mohou strop využít i ke zdražení, míní analytici

Ministerstvo financí v úterý po Velikonocích poprvé zveřejní nový vzorec sloužící k výpočtu maximální povolené ceny nepremiového benzinu a nafty u čerpacích stanic. Do stropové ceny zahrne od středy 8. dubna maximální marži 2,50 koruny na litr. Ta by sice měla být podle analytiků obecně dostatečná, některé pumpy ale mohou paradoxně podražit.

K tomu navíc ministerstvo financí sníží i spotřební daň na naftu na absolutní minimum, které umožňuje evropská harmonizace. Tedy o 1,939 Kč, což po započtení DPH představuje 2,35 Kč na litr. To se rovněž stane od středy 8. dubna.

Ministerský vzoreček

Ministerstvo každý pracovní den ve 14 hodin zveřejní na svém webu maximální ceny, které budou platit pro následující pracovní den, případně pro víkend nebo svátek.

Maximální přípustná maloobchodní cena = průměr velkoobchodních indexů ČEPRO, ORLEN a MOL a denní kotace burzovní organizace Platts (vč. spotřební daně) + 2,5 Kč marže + DPH.

Úřad Aleny Schillerové bude dál pokračovat v monitoringu marží, který podle ministryně rozšíří o kontrolu promítnutí nižší daně do cen pro zákazníky. „Cílem je pohlídat, aby toto snížení s rozpočtovým dopadem přibližně jedné miliardy korun měsíčně občané skutečně pocítili,“ uvedla Schillerová.

Maximální marže byla podle ní nastavena na základě důkladné analýzy historických dat upravených o inflaci. „Pokud bychom šli s marží níže, Česko by se stalo pro trh s ropou neatraktivní a mohli bychom ohrozit dodávky ropy do Česka,“ dodala.

Podle investičního manažera společnosti Finlord Borise Tomčiaka se maržový strop pohybuje prakticky na úrovni současných průměrných marží. „Nízkonákladové čerpací stanice, třeba Tank ONO pracují dlouhodobě s marží kolem 80 haléřů na litr, takže cenový strop je dost výrazně nad tím,“ upozornil.

Vláda bude denně oznamovat maximální ceny nafty i benzinu, sníží spotřební daň

Ivan Indráček z Unie nezávislých petrolejářů předpokládá, že se vládním opatřením mnoho nezmění, protože u čerpaček bývá marže na litr obvykle nižší. Předpokládá to podle něj ovšem, že jde jen čistě o marži samotných pump. „Pokud by to mělo zahrnovat i ostatní subjekty, například velké distributory paliv, pak by to citelný zásah byl. Pak by dvě koruny padesát bylo extrémně málo, protože tam jsou například náklady na snižování emisí, které vyjde na 50 haléřů na litr,“ dodal Indráček.

Zasažené dálniční pumpy

Citelněji pocítí vládní kroky čerpací stanice na exponovaných místech jako jsou dálnice nebo městské okruhy. „Prostě tam, kde řidiči až tak nehledí na cenu, ale potřebují se rychle dostat, kam potřebují,“ shrnuje Tomčiak. Dodává, že v těchto případech mohly marže dosáhnout i pět až šest korun za litr. „Tyto čerpací stanice tímto opatřením budou ztrácet a jednoduše budou mít nižší hrubý zisk.

Podle Petra Zajíce, investičního ředitele společnost Amundi, však většina zákazníků citlivých na cenu u těchto pump nenakupuje a má ve své blízkosti čerpací stanici, která pracuje již dnes s nižší marží. „Trochu se tak obávám, aby nakonec tento netržní zásah neměl opačný efekt, kdy na maximální marži najedou i ti provozovatelé čerpacích stanic, kteří dnes pracují s nižší marží,“ míní.

Zastropování cen, nižší daně i regulace: Evropské státy vyrovnávají drahá paliva po svém

Na toto riziko upozornil i hlavní ekonom společnosti XTB Pavel Peterka. Stanovení cenového stropu může podle něj fungovat jako kotva a levnější stanice tak budou zdražovat poblíž stropu s argumentem, že to je z pohledu vlády správná cena, přestože by bez stropu prodávala pumpa levněji.

Cenová kotva

„Obávám se, že některé sítě čerpacích stanic budou kompenzovat snížení cen na čerpacích stanicích na prémiových lokalitách navýšením cen na menších pumpách, kde do teď byla nižší cena. Reálně tak může dojít k tomu, že cenově citlivý spotřebitel, který jezdil tankovat na pumpy s nižší marží a cenou, bude nyní tankovat dráž,“ varoval.

Spokojení dopravci

„Je to správný a systémový krok, který přispěje ke konkurenceschopnosti našich silničních dopravců vůči firmám z okolních zemí, které opatření na zmírnění dopadů drahé nafty přijaly již dříve,“ uvedl generální tajemník sdružení Česmad Bohemia Vojtěch Hromíř.

Ekonom společnosti Portu Marek Pokorný propočetl, že v případě, že by stávající ceny pohonných hmot platily celý březen, získal by stát na DPH jen za tento měsíc o 1,7 miliardy korun navíc. I proto zaznívá ve vládní kriitice názor, že spíš než stropováním se měl kabinet vydat cestou výraznějších daňových úprav.

„Stát mohl namísto zásahů do trhu poskytnout větší dočasnou daňovou úlevu. Připomeňme, že téměř polovinu ze současné ceny paliv tvoří daně odváděné státu. Ten si tak bere od kupujících zhruba osmkrát více, než kolik je marže čerpacích stanic,“ říká analytik J&T Banky Pavel Ryska s s tím, že oznámená regulace jen vytváří precedent pro další potenciální zásahy státu do volného trhu.

Pumpy za drahotu nemohou

Analytici se vesměs shodují, že čerpadláři nejsou hlavním důvodem zdražování a rozhodující bude nakonec další vývoj války v Íránu a cen ropy. „Čerpací stanice jsou nejviditelnějším článkem řetězce, ale nejsou to oni, kdo by ze zdražování měli radost. Naopak je ohrožuje destrukce spotřeby. Jejich zájmem není, aby ceny paliv byly vysoko, protože to vede k omezení poptávky. Navíc i jim se zvyšují náklady,“ vysvětluje Ryska.

„Je nutné myslet na to, že to není opatření, které by pak měla vláda dlouhodobě udržovat. Dlouhodobé řešení to není, ale v této unikátní situaci to krátkodobě může pomoci,“ upozorňuje Tomčiak.

V delším časovém horizontu by pak totiž mohly vládní intervence trh nabourat tak, že by část provozovatelů pumpy uzavřela. „Jedna úroveň marže je nesmysl pro tak různorodý trh. Některé stanice s nízkou nákladovostí a vysokou výtočí paliva se maximální výše marže ani nedotkne a naopak pumpy s vyššími náklady a nižší výtočí se z maximálně stanovené marže neuživí a mohou omezit provoz,“ uvádí Peterka.

Podle ekonoma Pavla Sobíška z UniCredit má opatření potenciál změnit nákupní vzorce spotřebitelů a udrží-li se v platnosti po delší dobu, odhadem pětina z dnešního počtu čerpacích stanic skončí.

Zásah vlády nemůže sám o sobě změnit trend, říká šéf Malcom Finance Jaroslav Ton

Co si myslíte o rozhodnutí vlády?
Rozhodnutí vlády dává v aktuální situaci smysl jako rychlá krizová reakce, nikoli jako řešení příčiny problému. Pro dopravce je pozitivní už samotný fakt, že stát uznal mimořádnost situace a reaguje na prudký růst cen nafty, který se během několika týdnů stal vážným problémem nejen pro domácnosti, ale hlavně pro logistiku a zásobování. Je ale potřeba říct otevřeně, že hlavní tlak na cenu nevzniká na českých čerpacích stanicích. Vzniká výš v řetězci – v ceně ropy, evropského dieselu a v geopolitickém riziku, které drží trh v napětí. Zásah vlády proto může část šoku zmírnit, ale nemůže sám o sobě změnit trend, pokud zůstane drahá ropa a napjatý evropský trh s naftou.

Je to podle vás navrhované řešení dostatečné?
Ano, pomůže to, ale především krátkodobě. Snížení spotřební daně u nafty může při plném promítnutí reálně přinést úlevu v ceně na stojanu, což je pro dopravce v této situaci důležité. V prostředí, kde ceny rostou rychle a skokově, může i relativně omezená úleva rozhodovat o tom, jak velký tlak dopadne na měsíční marže a provozní likviditu firem.

Při plném promítnutí může úleva 2,35 Kč na litr představovat pro část dopravců citelný rozdíl. U firem, kde palivo tvoří zhruba třetinu nákladů, může úleva tohoto řádu zvednout provozní marži klidně o 1 až 2 procentní body, pokud se plně promítne do ceny. U běžného kamionu se spotřebou kolem 30 litrů na 100 kilometrů to navíc znamená úsporu přibližně 70 korun na každých 100 kilometrů. Pokud tedy firma funguje s nízkou marží a vysokým podílem nákladů na pohonné hmoty, může taková úleva představovat rozdíl mezi ztrátovým a provozně udržitelným měsícem.

Vidíte v tom určitá rizika?
Z pohledu státu vidíme tři hlavní rizika. Prvním je regulatorní zásah do cenotvorby. Zastropování marží a denně stanovovaná maximální cena znamenají přímý vstup státu do trhu. Pokud by se velkoobchodní ceny pohybovaly rychleji než regulovaná cena, tlak může dopadnout hlavně na menší a hůře zajištěné prodejce. Druhým rizikem je fiskální dopad, zároveň jde o krok, který se politicky velmi těžko vrací zpět. Třetím rizikem je rozdíl mezi očekáváním a realitou. Pokud se totiž marže části trhu už nyní drží relativně nízko, nebo pod 2,50 Kč za litr, samotný strop nemusí přinést tak výrazný efekt.

Z pohledu dopravců vidíme další dvě rizika. Prvním je falešný pocit, že problém je vyřešen – jelikož není. I po zásahu vlády zůstane nafta výrazně dražší než před krizí a cenová volatilita může pokračovat. A druhým rizikem je pokračující tlak na cash flow. Dopravní firmy neohrožuje jen absolutní cena paliva, ale i rychlost, s jakou ji musí zaplatit, oproti rychlosti, s jakou ji dokážou promítnout do vlastní cenotvorby.