Americké námořnictvo oznámilo, že k prohledávání mořského dna i hladiny k odhalení případných min položených Íránem nasadí novou generaci bezpilotních prostředků. Není ani jasné, zda Íránci vůbec nějaké miny položili. Během války totiž propluly průlivem desítky lodí, aniž by na nějaké narazily, píše americký web The New York Times.
V pondělí Trump prohlásil, že průliv je již částečně otevřený a že se loví pár min. Očekává se také, že nyní požádá evropské lídry o pomoc při odstraňování min. „Neuškodilo by mít tady jednu nebo dvě lodě z několika zemí,“ uvedl Trump.
Velká Británie minulý měsíc oznámila, že by mohla nasadit bezpilotní letouny na vyhledávání min v rámci mezinárodní mise zaměřené na zajištění bezpečnosti v průlivu. V pondělí francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že Francie je připravena vyslat minolovky během několika dní po potvrzení mírové dohody.
Pomáhají drony
Před začátkem války odhadovaly americké zpravodajské agentury, že Írán disponuje 5 000 minami různých typů od relativně primitivních plovoucích těsně pod hladinou až po mnohem sofistikovanější zbraně, které leží na mořském dně a k vyhledání cílů využívají kombinaci senzorů.
Zatímco námořní miny se s ničivými důsledky používají již stovky let, nyní se počítá s tím, že účinné nové protiopatření nabídnou drony. Americké námořnictvo vyřazuje z provozu většinu svých minolovek třídy Avenger, které byly postaveny s trupy ze dřeva a sklolaminátu, což jim umožňovalo plout přes miny, aniž by je odpálily. Ty nahradily pobřežní bojové lodě s ocelovým trupem, které se drží mimo zaminované oblasti a místo toho ke hledání min vysílají helikoptéry a drony.
Miny, tankery a potápěči na ráně jako kachničky ve vaně. Proč je tak těžké bránit Hormuz |
„Bojová loď pro operace v pobřežních vodách má zásadní problém, protože nemůže vplout do minového pole,“ řekl Scott Savitz, vedoucí inženýr a profesor v RAND, který pracoval pro velitelství námořnictva pro minovou válku. K těmto obtížím se přidává podle něj i fakt, že moderní námořní miny se v současnosti vyvinuly v high-tech zbraně, které je mnohem obtížnější najít a odstranit.
Některá minová zařízení dokážou zachytit zvuk minolovného zařízení v okolí a ponoří se hlouběji pod vodu, aby se vyhnuly přetržení řetězů, které je připevňují k mořskému dnu. Jiné miny jsou vybaveny „počítadly lodí“, které lze nastavit tak, aby explodovaly po průjezdu určitého počtu plavidel, což může způsobit katastrofu v konvoji.
Jak se hledá mina
Americké námořnictvo v posledních letech zavedlo do provozu mnoho bezpilotních plavidel, z nichž některá mohou sehrát svou roli v protiminové válce. Například bezpilotní plavidlo Common Unmanned Surface Vehicle, které dokáže vyhledávat miny. Anebo plavidlo Knifefish navržené tak, aby se ponořilo a pomocí sonaru provedlo bližší průzkum.
Avšak i to s sebou nese překážky. „Je to mnohem složitější, než to zní, protože pokud miny leží na mořském dně, musíte je odlišit od skalních výběžků, odpadu v rušných lodních koridorech a věcí vyhozených přes palubu před desítkami či stovkami let,“ řekl Savitz. Námořnictvo rovněž využívá podvodní drony, které pomocí sonarových vysílačů s bočním skenováním mapují mořské dno.
Paliva po otevření Hormuzu rychle zlevní, návrat k normálu ale potrvá, míní analytici |
Potápěči námořnictva obvykle naprogramují souřadnice do samohybných zařízení podobných torpédům, tzv. autonomních podvodních vozidel a poté je k místu výskytu miny přepraví na malých člunech. Odtud se pohybují samostatně, udržují stálou vzdálenost nad mořským dnem a vysílají sonarové vlny, aby lokalizovala případné miny.
Po vytažení zařízení zpět na palubu člunu nebo mateřské lodi se jeho data přenesou do počítače, který je spojí do jediného obrazu, který lze rychle prohledat a identifikovat tak všechny objekty, které vypadají jako miny.
Nebezpečná práce
Technici námořnictva specializovaní na likvidaci výbušnin se pomocí speciální výbavy, která omezuje hluk, bubliny a dokonce i jejich magnetickou stopu, ponoří k místu, kde se pravděpodobně nachází mina. V temných vodách jim ruční sonarová zařízení pomáhají lokalizovat cíl, který mohou buď zneškodnit a vynést na hladinu – aby z něj získali případné zpravodajské informace – nebo na něj umístit trhaviny a miny zničit až po vynoření.
Ponory k takzvaným „minám s dálkovým odpálením“, které využívají kombinaci magnetických, seismických, tlakových a akustických senzorů a leží na mořském dně, kde čekají na projíždějící lodě, jsou zdaleka nejnebezpečnější. Je to jediný scénář, ve kterém jsou potápěči americké armády cvičeni k ponorům o samotě a bez jakéhokoli lana nebo bóje připevněných k jejich tělu – vychází se z toho, že v případě výbuchu miny je lepší ztratit jednoho námořníka než dva.
Během operací odminování po válce v Perském zálivu v roce 1991 obdrželi technici pro likvidaci výbušnin, kteří se potápěli k minám s dálkovým odpálením, vyznamenání za statečnost jako uznání extrémních nebezpečí, kterým čelili, uzavřel americký portál.
