Čím si rostoucí zájem o železniční nostalgii vysvětlujete?
Je to dlouhodobá záležitost. Už v 80. letech po skončení pravidelného provozu byl o tyto vlaky zájem, teď jsou v podstatě pro lidi ještě vzácnější. Může to souviset i s tím, že se v posledních letech rodilo více dětí, parní vlaky jsou tak pro rodiny s dětmi oblíbeným cílem. Z řady parních jízd se staly pravidelné akce, lidé si na tyto vlaky zvykli.
Jindřich Rachota
Nostalgií jsou přitom už i některé elektrické nebo motorové lokomotivy. Ty tak netáhnou?
Ne. Ty zajímají mnohem menší okruh lidí, hlavně železničních fanoušků. Ale široká veřejnost stále chce, aby jela parní lokomotiva, kouřilo se jí z komína a houkala. Někdy nám ale nezbude nic jiného, než jet s motorovou lokomotivou. Předloni bylo takové sucho, že jsme s parní lokomotivou část sezóny jezdit nemohli.
V Česku jste bezkonkurenčně největším provozovatelem parních lokomotiv. S kolika letos budete jezdit?
Počty se mění podle oprav, v průměru je to kolem dvaceti kusů. Nejvíce jich máme umístěno v Lužné, některé máme v našem depu v Olomouci. Máme ve správě i některé lokomotivy, které patří Národnímu technickému muzeu.
Kolik je v Česku parních lokomotiv a komu patří? Přehled najdete zde |
Provozní stav závisí na opravách. Které lokomotivy budete muset letos odstavit?
Na velkou opravu jde čtyřkolák (lokomotiva 434.2186), kterou jsme používali hlavně pro nostalgické vlaky v okolí Prahy. Ta je jednou z našich nejvyužívanějších lokomotiv. Musíme opravit pojezd a kotel.
Od roku 2012 stojí v Lužné odstavený rychlíkový Albatros, vrátí se ještě někdy na koleje?
Oprava by stála hodně peněz. Potřebuje nový kotel, topeniště i vyvazovací opravu, navíc SŽDC změnila podmínky přechodnosti lokomotiv pro její provoz na českých tratích. Máme ho v Lužné vystavený. Myslím, že přijde ještě jeho čas a opět vyjede.
Jsou ještě lidé, kteří umí opravovat parní lokomotivy?
Dříve se opravovaly v ŽOS České Velenice, ale ty skončily, takže jsme se museli naučit opravovat parní lokomotivy sami. Spolupracujeme rovněž s některými firmami - například s firmou SEA Kolín, která je přes opravy kotlů. Je to hlavně o fandovství, máme tu v muzeu lidi, kteří pracují na lokomotivách zdarma. Řadu lidí jsme si postupně vychovali. Opravou na nadcházející sezónu ještě procházejí lokomotivy 423.009 a 310.093 pro provoz v čele nostalgických vlaků Českých drah.
Z Českých Velenic jste loni získali lokomotivu 414.096, která byla dlouho nevyužitá a stála jen na podstavci. Jaké s ní máte plány?
Rádi bychom ji zprovoznili. Je to evropský unikát, bývala jednou z nejrozšířenějších lokomotiv v Rakousku-Uhersku. Příští rok by mohla vyjet. Stejně tak chceme do příštího roku opravit lokomotivu 365.024, což je první parní lokomotiva pro tehdejší Československé státní dráhy.
Budete ještě nějak posilovat své sbírky?
Do sbírek už přidáváme i první elektrické lokomotivy, jsou už přes 60 let staré. Chtěli bychom mít komplexní sbírku toho, co u nás jezdilo a do toho patří pochopitelně i ty elektrické.
S modernizací tratí z nádraží zmizela i infrastruktura pro parní vlaky, jak tento problém řešíte?
Velkým problémem jsou hlavně jeřáby na doplňování vody. Ty už v mnoha stanicích nejsou. Řešíme to buď domluvou s hasiči, kteří přijedou na nádraží a vodu nám doplní nebo si zvětšujeme zásoby vody ve vlaku. Například jsme využili bývalý služební vagon, do kterého jsme dali nádrž na vodu, odkud ji čerpáme.
Vydělají si parní lokomotivy samy na sebe?
Čistě provozně ano, pokud nejsou potřeba větší opravy. Snažíme se o to, abychom byli rentabilní, kromě jízdného na provoz přispívají některé kraje. Když ale dojde na opravy, je to záležitost milionů korun. České dráhy naštěstí tyto peníze poskytují, je to pro ně i forma marketingu. Jsme jediní z dopravců, kdo se stará o zachování technického dědictví.
Provozem parních vlaků se u nás zabývá více různých organizací a spolků, jaké s nimi máte vztahy?
Myslím, že spolupráce běží dobře, není mezi námi nějaká rivalita. Často si vypomáháme, například půjčujeme některá vozidla nebo dodáváme personál.
Česko je oblíbeným cílem filmařů pro natáčení historických filmů. Obrací se na vás?
Filmové produkce jsou dobrým přivýdělkem, ale bohužel se trošku rozchází nabídka s poptávkou. Největší zájem je hlavně o soupravy z 30. a 40. let, kterých u nás mnoho není. Hlavně nám chybí vozy z této doby, proto bychom chtěli nějaké ještě opravit. Pak jsou ještě zajímavou skupinou zejména zahraniční fanoušci, kteří si občas zaplatí vlak a pak si ho na různých místech fotí.
Na kolik vyjde takové „půjčení“ parního vlaku na jeden den?
Záleží na lokomotivě, ale většinou jde o částku mezi 100 - 200 tisíci korunami. Lidé často nevidí, co je s parním vlakem za práci, například zatápět se musí už den předem.
Co musí umět strojvedoucí pro parní vlaky?
Musí mít zkoušky pro parní trakci od Drážního úřadu, pak na jednotlivé řady. Lokomotivu musí perfektně znát, aby si ji mohl během provozu opravit. Poruchovost je totiž vyšší, než u stávajících strojů.
Jak si s železniční nostalgií stojíme v porovnání s jinými zeměmi?
Evropskou i světovou špičkou je Velká Británie, kde jsou stále stovky parních lokomotiv. Velmi silné je stále Německo, především díky silné fanouškovské základně. My jsme počty parních lokomotiv hned za nimi. V tomto ohledu jsme také v evropské špičce.
Jaké změny chystáte v ČD Muzeu v Lužné?
Mírně upravujeme expozice, částečnou renovací prochází některá zázemí. Ročně sem zavítá kolem 50 tisíc lidí. Nejsilnější akcí je pak červnové setkání parních lokomotiv, kdy se tu za víkend objeví až pět tisíc lidí.
Prahou projely legendární parní lokomotivy:
15. dubna 2016 |
