Jedním z příkladů je právě situace v Česku, kde je elektrifikovaná jen třetina železničních tratí. Důsledné lpění na Green Dealu může vést k situaci, že emise z dopravy klesnou, ale hlavně jako důsledek citelného omezení dopravních služeb v důsledku jejich razantního zdražení.
Konkrétně v Česku je elektrizovaných zhruba 3 200 kilometrů tratí z více než devíti tisíc. Zbytek v současnosti obsluhují dieselová vozidla, jejichž náhrada v nejbližších letech je podle Hospodářské komory ekonomicky nereálná.
Soumrak zeleného vodíku. Většina projektů nemá jediného zákazníka, píše list |
A to zejména v situaci, kdy selhává jedna ze dvou cest, jak diesel na neelektrifikovaných tratích nahradit. Nedaří se totiž spustit výrobu obnovitelného vodíku nebiologického původu (RFNBO) – z pohledu emisí oxidu uhličitého nejčistější formy vodíku. Přestože jeho povinné využití je z pohledu palivového mixu na první pohled velice nízké – do roku 2030 má být jeho podíl na bezemisní dopravě v jednotkách procent – ani tuto hodnotu se nedaří naplnit. Hospodářská komora proto navrhla, aby se pevně stanovený povinný podíl RFNBO vodíku z plánů na přestavbu průmyslu vytratil, protože takovýto vodík se vyrábí jen velmi málo a je z tohoto důvodu cenově nedostupný.
„V tomto bych s kolegy z hospodářské komory souzněl,“ řekl MF DNES vládní zmocněnec pro čistou mobilitu Jan Bezděkovský. Bezemisní vodík musí být vyráběný formou elektrolýzy vody elektřinou vyrobenou bezemisně, ale musí jít o energii vyrobenou ve stejném místě a čase z obnovitelných zdrojů. Nelze tak pochopitelně využít klasickou elektřinu ze sítě, ale třeba rovněž i elektřina vyrobená v jaderné elektrárně není pro vystavení razítka obnovitelného vodíku dostatečně zelená.
Vítězí tam, kde baterie nestačí. Pro vodík se hodí čtveřice železničních tratí |
Podle Bezděkovského tak tato přísná pravidla minimálně v českých podmínkách využití vodíku jako bezemisního zdroje nebo zdroje výrazně snižujícího emise z dopravy zásadně komplikují a případný provoz prodražují. „Proto nevidíme, že by se dnes vodíková mobilita příliš vyvíjela,“ dodal.
Materiál hospodářské komory má sloužit jako soubor připomínek v rámci pravidelných revizí jednotlivých nařízení. Obecně v něm komora evropským plánům vyčítá nedostatečný ohled nad dopady takovýchto změn na konkurenceschopnost evropských firem na světovém trhu. Pravděpodobně ale ani neomezí množství vypouštěného
„Evropský kontinent neleží za skleněnou stěnou a každý krok, který EU podnikne, musí přispět ke snížení emisí skleníkových plynů na celosvětové úrovni. Přesun průmyslu mimo EU nepřispívá ke globálnímu snížení emisí a ve skutečnosti pravděpodobně povede k úniku uhlíku, zejména v některých odvětvích,“ uvádí se v úvodu.
Jednou z možností, jak by mohla EU vybalancovat emisní ohledy a konkurenceschopnost evropských podniků, by byla změna pravidel v obchodování s emisními povolenkami. Ty mají v současnosti snižovat rozdíl mezi levnějšími emisními technologiemi a dražšími bezemisními tím, že pro využití těch prvně jmenovaných je nutné zakoupit určité množství povolenek, čímž jsou firmy ekonomicky nucené výhledově přejít na bezemisní technologie. Objem povolenek navíc bude s postupujícím časem klesat, a ty pak budou pro opozdilce s modernizací provozu stále dražší.
Unijní cíle v oblasti ekologického vodíku nejsou realistické, vzkazuje úřad |
Podle českých zástupců průmyslu by ale do této rovnice měly vstoupit i ceny zahraničních producentů, které v ní doposud chybějí. Podle komory by tak počet vydaných povolenek měl být takový, aby se vyvažovala cena místních producentů ve srovnání s konkurencí na trzích, kde evropští výrobci figurují. Fakticky by tak počet povolenek nemusel jen klesat, ale mohl by dynamicky v závislosti na podmínkách globálního trhu i růst.
Ne všechny připomínky komory se ale týkaly čistě měřitelných a závazných pravidel. Komora mimo jiné kritizovala i povinnost stanovení indikativních, a tedy nezávazných plánů na zezelenání podniků do roku 2050. „Případné neplnění těchto zveřejňovaných plánů bude předmětem očerňování například ze strany nevládních organizací,“ obává se komora s tím, že firmy nemohou takto dlouho dopředu tušit, jaká bude cena surovin či energií, které jsou pro vytváření takovýchto plánů nezbytné.
