Dopravní experti považují tento stupeň za nejnebezpečnější formu přechodu k vozidlům, které nakonec pedály a volant nebudou mít vůbec. Rizikem je totiž předávání řízení mezi automatem a řidičem, který si odvykl věnovat pozornost okolnímu provozu.
Auta spadající do třetího stupně automatizace v současnosti dokážou v jednodušších dopravních podmínkách jezdit sama. Navíc zvládají i poměrně dobře rozpoznat své limity, tedy okamžik, kdy je bezpečnější předat řízení člověku.
To se může stát i za relativně běžných okolností. Důvodová zpráva ministerstva k novele zákona hovoří třeba o pracích na silnici nebo průjezdu vozidla záchranné služby. Hlavní změnou novely tak nebude jen zbavení řidiče zodpovědnosti během doby, kdy místo něj řídí automat, ale i zavedení nového přestupku. Policie tak bude moci řidiče trestat za neuposlechnutí příkazu k převzetí řízení.
Pokutovat robota? Koho postihnout, když nabourá umělá inteligence |
Pokud auto vyzve řidiče k převzetí řízení a ten to bude ignorovat, vozidlo do deseti sekund provede takzvaný manévr minimálního rizika. Ten přitom v dané situaci nemusí být nejvhodnějším ani nejbezpečnějším řešením.
„Může to znamenat i odstavení vozidla. Zatímco systém autonomního řízení třetí úrovně může zastavit i v jízdním pruhu, když řidič nebude reagovat, systém čtvrté úrovně by měl vozidlo odstavit do bezpečnějšího místa,“ řekl MF DNES Václav Jirovský z Prague Advanced Technology and Research Innovation Center (PATRIC).
Ministerstvo dopravy v návrhu novely vysloveně zmiňuje, že zákon nebude vyjmenovávat, které činnosti řidič během autonomního provozu nemůže provozovat. Podle expertů je ale vyloučené, aby se věnoval náročnějším aktivitám, které by mu znemožnily včas rozeznat hrozící nebezpečí a reagovat.
Špatná čára značí problém. Za nehody roboaut budou zodpovídat i silničáři |
Desetisekundový limit totiž nezpůsobí komplikace jen v běžných provozních situacích, které nevyžadují včasnější reakci pro zabránění kolizi. Za jiných okolností deset je sekund příliš mnoho. „Šofér by měl paralelně řešit dopravní situaci s autonomním automobilem, protože jestli máte náhle převzít řízení, tak musíte být v obraze,“ domnívá se Roman Budský z Platformy Vize 0, která se zabývá bezpečností na silnicích.
Pokud si člověk bude například vyřizovat mailovou korespondenci, jen reakce na signál a zvednutí očí trvá dvě až tři vteřiny. Spolu s rozpoznáním dopravní situace kolem vozu uplyne zhruba pět vteřin. A za tu dobu vůz na dálnici ujede stotřicetikilometrovou rychlostí 180 metrů.
Úseků, kde to funguje, je málo
Z pohledu řešení dopravních nehod bude zásadní poznat, zda v době nehody řídil člověk, nebo automat. Zákon proto nařizuje, aby policisté tuto informaci mohli dostat buď přímo z vozidla, nebo od výrobce. Černé skříňky, které jsou povinné v nových vozech vyrobených od roku 2022, zaznamenávají údaje v případě nárazu, aktivují se ale i při významném brzdění a dalších změnách zrychlení. Hodí se tak k dokumentování nehod, nikoliv průběhu běžné jízdy.
U méně závažných přestupků proto může být problém dokázat, kdo řídil. Třeba když auto projede úsekem, kde platí snížená rychlost.
Tesla představila autonomní taxi Cybercab a mikrobus Robovan |
Právě kvalita a rozpoznatelnost dopravního značení se ukazuje jako hlavní problém, který komplikuje rozjezd stále se zlepšující automatizaci řízení osobních vozů. Dokazují to mimo jiné zkušenosti našich západních sousedů.
„V Německu mohou třeba nové mercedesy nebo BMW nejvyšších tříd využívat systémy třetí úrovně díky již déle fungující legislativě. Praktická zkušenost je ovšem taková, že úseků silnic, kde je možné automatizované řízení využít, je žalostně málo,“ upozornil Jirovský.
„Na většině silnic totiž nedojde ke splnění až stovek technických podmínek, které spuštění automatizovaného řízení v autě dovolí,“ dodal.
Kromě intenzity provozu přístroje vyhodnocují vhodnost počasí nebo právě dopravní značení, které v Česku ve srovnání s Německem obvykle nebývá lepší.
Pedantická přesnost systému při kontaktu s lidským faktorem může podle expertů přinášet potíže. Automat se například bude řídit žlutým značením v situacích, kdy silničáři po opravách na zemi ponechají bílé i žluté vodorovné čáry. To má podle zákona vyšší váhu, nicméně ostatní řidiči na základě zkušenosti situaci správně vyhodnotí jako ledabylost silničářů a pojedou podle bílých čar.
