„U prvního takzvaného pozemního testu jsme používali šest dvoumeganewtonových hydraulických válců, tedy dohromady jsme schopní vyvinout sílu dvanácti milionů newtonů. To odpovídá hmotnosti zhruba pěti set tun,“ uvedl Petr Franc, který má kvalifikační zkoušky zařízení oficiálně nazývaného Rear Skirt, na starosti.
Protože jde o nejspodnější díl přídavných motorů, na kterých stojí váha rakety, musí součástka projít z celé konstrukce nejpřísnějším testováním. Samotné testování je krátké, testovací sekvence trvají jen několik minut. Letecký ústav se ale na ně připravoval už dlouhé roky dopředu. Především neexistovalo zařízení, které by dokázalo vytvořit dostatečný tlak na metr vysoký kovový prstenec, který v průměru měří tři metry.
Příprava projektu na jehož konci je probíhající testování tak začala v už v roce 2017. V té době pro zajímavost zatím samotná součástka existovala pouze na papíře a začínal se teprve stavět klatovský výrobní závod,“ uvedl provozní ředitel ATC Space Aleš Homolka.
Další testování by mělo začít za dva týdny. Zatímco první test v simulovaném prostředí ověřil, že součástka vydrží pojíždění po kosmodromu, plnění palivem a další manipulaci na zemi, druhý má ověřit schopnost výrobku obstát i během kosmického letu, kdy na něj budou působit jiné síly a z jiných směrů.
Přestože zatím nejsou hotové všechny zkoušky, v Klatovech se už vyrobilo dalších sedm podobných kusů, které už byly odeslány nebo se chystají na cestu k evropskému kosmodromu. „Trvá déle než dva roky, než se díly dostanou na Francouzskou Guyanu, uvedl Homolka. Ani testovaný kus není prototyp, ale hotový výrobek, který nakonec poletí do vesmíru.
Od startu nového typu raket Ariane, který je zatím oficiálně stanovený na polovinu příštího roku, bude mít evropský kosmický program poměrně vysokou spotřebu těchto zařízení. Každá raketa totiž bude podle počtu přídavných motorů, takzvaných boosterů, potřebovat dvě nebo čtyři. Roční plán výroby tak počítá s výrobou 27 těchto zařízení.
Na rozdíl od raketové součástky, která má budoucnost prakticky zajištěnou, visí velký otazník nad dalším unikátním zařízením, které kvůli ní vzniklo v pražských Letňanech. Jde o ocelovou konstrukci připomínající obří lis s hmotností přes pět desítek tun. Jeho podoba se musela podle France několikrát přepracovávat, protože se výpočty ověřilo, že pokud by na raketovou součástku tlačilo pouze shora, použitá síla by probořila betonovou podlahu haly. Další komplikací byla i skutečnost, že výrobci podobných konstrukcí nejsou zvyklí pracovat s milimetrovou přesností.
Nyní ale hrozí, že zařízení vzniklé na míru za zhruba 30 milionů korun skončí ve sběrně surovin. „ Řešíme, zda zůstane tak jak je, aby se v budoucnu použila na testování nějaké případné další verzi tohoto dílu, nebo zda by se v budoucnu nedala využít na jinou zkoušku,“ uvedl Franc. Pokud se ale pro ně jiné využití nenajde, skončí právě jako surovina pro další výrobu.
