Masové rozšíření internetu odbourává různé články tradičních obchodních modelů. Už asi dekádu proto ve světě fungují takzvané P2P půjčovací platformy. Jejich provozovatelé i klienti věří, že se obejdou bez bank a jiných firemních poskytovatelů půjček. Na internetu propojují přímo investory (věřitele) s uchazeči o půjčky (dlužníky).
Ve větší míře se P2P půjčky dostaly do Česka loni (více jsme psali zde). Nyní je nejvíce slyšet o platformě Zonky, kterou vyvíjí společnost Creative Dock pro skupinu Home Credit, potažmo PPF. Zonky vychází ze systému největšího globálního P2P lendingového zprostředkovatele - amerického Lending Clubu.
Banky jsou jinde Přestože P2P půjčky jsou v Česku na vzestupu, v porovnání s bankami je jejich objem zanedbatelný. Tři zmíněné platformy za dobu své existence zprostředkovaly půjčky za necelou půlmiliardu korun. Jen spotřebitelské úvěry tuzemských domácností u bank ale dosahovaly v únoru podle ČNB 212 miliard. A P2P platformy ztrácejí i na tradičnější nebankovní poskytovatele půjček. Jen Home Credit podle čerstvě zveřejněných výsledků v Česku loni rozpůjčoval přes deset miliard korun. |
Systém funguje jednoduše: žadatel o půjčku popíše, proč a na co si chce půjčit, a dodá údaje o sobě a svých příjmech. Platforma poté informace porovná s dalšími, které má k dispozici, například z databáze neplatičů. A pokud se žadatel nejeví příliš rizikově, systém mu přiřadí rating a s ním související úrok.
Právě úrok budoucího dlužníka (snížený o poplatek) je potom výnosem pro investory, které příběh sepsaný žadatelem zaujme a rozhodnou se mu půjčit. Na celkovou požadovanou částku se jich ale musí složit několik.
Platforma Zonky spustila ostrý provoz loni v červnu. Jak nyní uvádějí její zakladatelé, překvapilo je, kolik „nezainvestovatelných žadatelů“ - tedy těch, kteří už jsou zadlužení až po uši - se jim začalo hlásit. „Přibližně osmdesát procent lidí jsme museli odmítat,“ říká ředitelka Zonky Lucie Tvarůžková.
Zpočátku bylo na platformě výrazně víc investorské poptávky než nabídek úvěrů. Poté, co se objevily atraktivní půjčky, do pár minut zmizely. Letos ale platforma spustila velkou marketingovou kampaň, která jí zajistila výrazný příliv žadatelů o půjčku. A mezi nimi přibyli také ti zdravější.
Zatímco od loňského června do letošního února rozpůjčovali lidé přes Zonky 35 milionů korun, jenom za březen se díky kampani celková částka vyhoupla na dvojnásobek. Platforma je tak aktuálně (co do měsíčních objemů) násobně větší než její česká konkurence. Má našlápnuto k tomu, aby letos zprostředkovala půjčky za 400 milionů.
Klienti mají zájem hlavně o refinancování
Co zatím během své krátké existence ukázaly tuzemské P2P půjčovací platformy z hlediska investorů a dlužníků? Zdaleka nejrozšířenějším důvodem žádosti se stalo refinancování půjčky nebo půjček jiných. Právě tito lidé mají o službu největší zájem.
Podle Tvarůžkové se některým z nich líbí myšlenka platformy, jiní si vypočítali, že by pro ně mohl být tento způsob půjčování peněz výhodný, a další mají pocit, že je banka na ně zbytečně přísná.
ROZKLIKNĚTE PRO ZOBRAZENÍ CELÉ GRAFIKY. Firmy umožňují, aby Češi půjčovali Čechům.
To, že se Zonky tváří „lidštěji“ než banky, ale neznamená, že každý žadatel dostane půjčku s lepším úrokem. „Snažíme se na lidi dívat komplexněji, ale to neznamená, že nejsme přísní. Může se stát i opak - tedy že bychom žadatele, kterého banka přijme, odmítli,“ tvrdí Tvarůžková.
Zonky se podle průměrného úroku, který se pohybuje okolo deseti procent, blíží bankám. Ty podle České národní banky na spotřební úvěry půjčovaly v únoru průměrně za 11,41 procenta.
Průměrný úrok i 40 procent
Zbývající dvě tuzemské platformy - Bankerat a Benefi - se více soustředí na ty, kterým banky už půjčit nechtějí. O tom svědčí i průměrné úrokové sazby, které se u Benefi pohybují okolo 20 a u Bankeratu dokonce těsně pod 40 procenty. Běžné jsou u nich tak situace, kdy dlužník při pětileté půjčce zaplatí stejně či více na úrocích, než kolik si půjčil.
I tak to ale podle šéfa Benefi Pavla Matouška bývá pro určitou skupinu lidí výhodné. „Průměrná reálná úroková sazba úvěrových firem ze smluv, které nám naši klienti dodávají, je někde kolem 35 až 50 procent. Někdy dokonce i 100 procent. My jim takovou půjčku refinancujeme klidně i o 30 procent levněji, takže klient platí o tisícikoruny méně a všechny strany jsou spokojené,“ vysvětluje.
„Mohou být případy, kdy klient má špatnou úvěrovou historii, takže ho banky nechtějí. Přitom má ale slušný příjem a splácet by mohl,“ připouští Daniel Šmejkal z Poradny při finanční tísni, že i velmi draze vypadající půjčky mohou opravdu pomoci těm, kteří jsou na tom ještě hůř.
Klienti, kteří zvažují možnost refinancovat svůj úvěr za vysokou procentní sazbu, by však podle něj měli zvážit víc možností řešení situace, případně vyhledat pomoc odborníků.
U všech tří českých P2P půjčovatelů je navíc potřeba připočítat poplatky, které dlužníkovi za zprostředkování úvěru strhnou. Ty výslednou roční procentní sazbu nákladů (RPSN) zpravidla posunou o několik desetin až jednotek procentních bodů nad přidělenou úrokovou sazbu.
Rozdílový risk management
Žadatelé o půjčku, tedy následní dlužníci, se ale na P2P platformách výrazně neliší od těch v bance či nebankovních institucích. Snad jen kromě toho, že údaje o svých financích, motivace půjčky a v případě Zonky i osobní příběhy sdílejí na internetu veřejně (byť anonymně). Řídí se ale hlavně tím, jaké podmínky půjčky dostanou.
Lidé (třeba Petr Kellner) půjčují lidemPomoci k růstu objemu rozpůjčovaných peněz na Zonky má i jedna novinka. Od začátku roku se kromě drobných investorů objevil v řadách platformy jeden poněkud jiný věřitel. Vystupuje pod firemním jménem Zonky a za úkol má „dosypat“ půjčky, které jsou z většiny zainvestované klasickými drobnými investory, ale blíží se konec jejich aukce. Pokud by tak neučinil, k půjčce by nedošlo. Celý proces tak urychluje a sám vydělává na úroku. Pod jménem Zonky se v tomto případě podle Tvarůžkové skrývá majitel půjčovací platformy - fond Home Credit Lab zaměřený na investice do start-upů. Motto Zonky „Lidé půjčují lidem“ tím však zčásti pozbývá platnosti. I když, jak se to vezme... Investorem, který dosypává tisícikoruny učitelkám na karavan nebo rodinám na refinancování bankovního úvěru, je podle této logiky Petr Kellner (jehož skupina PPF je 88procentním majitelem Home Creditu) potažmo Jiří Šmejc, který skupinu Home Credit manažersky řídí a je v ní menšinovým podílníkem. |
Mnohem větší rozdíl je ale na straně těch, kteří půjčku poskytují. Zatímco banky půjčují peníze svých klientů bez jejich aktivního přispění, na P2P platformách je to obráceně. Jsou to právě investoři, kteří rozhodují o tom, komu své peníze půjčí.
A zájmy těchto dvou skupin je potřeba co nejlépe vybalancovat. Investory proto platforma láká na výnosy, které se pohybují ve výši odpovídající úrokovým sazbám konkrétních dlužníků sníženým o procenta na poplatky a odhad defaultu.
Nejvyšší výnos nabízí půjčování dlužníkům s nejvyšším úrokem. Z podstaty tvorby úroku jsou to tedy ti, kteří jsou vyhodnoceni jako nejrizikovější a je u nich nejpravděpodobnější, že se budou opožďovat nebo přestanou úplně splácet.
Proto do hry vstupuje další faktor - risk management. Neboli jak přesně jsou jednotlivé platformy schopny svým investorům proklepnout žadatele.
Vzhledem k tomu, že na českých P2P platformách se většinou domlouvají několikaleté půjčky, nelze zatím na tvrdých číslech tuto schopnost posoudit. Jsou tu jen prozatímní statistiky.
A opět to vypadá, že se v tomto ohledu hlavně díky know-how a datům od mateřského Home Creditu nadmíru daří Zonky. „Zatím jsme měli z více než pěti set uzavřených půjček jen dva případy opožděného splácení,“ říká Tvarůžková.
Sama ale dodává, že taková úspěšnost není normální a nevydrží. V budoucnu by se měl počet odepsaných půjček pohybovat někde mezi čtyřmi a šesti procenty. Tedy v rozmezí mezi tím, kde se tento údaj pohybuje u českých bank (podle únorové statistiky ČNB to je 4,1 procenta). Největší světová P2P platforma Lending Clubu v analýze svých více než 800 tisíc zprostředkovaných půjček uvádí, že odepsat jich musela 6,1 procenta.
Nesplácí se až třetina půjček
Vzhledem k tomu, že obsluhují rizikovější klientelu, mají to v konkurenčním Benefi těžší i s jejím posuzováním. „Půjčit bankovnímu klientovi je jednoduché a lehce ho poznáte. Dále poznáte jakému klientovi nepůjčit, například nezaměstnaným nebo těm se záporným měsíčním rozpočtem. Jde o to správně odhadnout klienta, který splácet bude. A určit za kolik mu půjčit, aby investoři netratili “ vysvětluje Matoušek z Benefi, o čem je podle něj na P2P platformách takzvaný risk management.
Na čem vydělávají?Platformy na P2P (peer to peer) půjčky stavějí svůj model na tom, že umějí být efektivnější než banky. Jsou administrativně výrazně štíhlejší, díky čemuž mohou nabízet jak lepší úrok, tak výnos. Nejedná se však o charitu, jejich obchodní model stojí na poplatcích. Zonky Dlužníkovi jednorázově strhává 2 % z půjčené částky v okamžiku, kdy mu přijde na účet. Investor platí jednoprocentní poplatek z roční proinvestované částky. Benefi Dlužník platí 3 až 9 procent z celkové splatné částky (chystá se 0 % pro nejlepší klienty). Investor platí 25 procent ze zaplaceného úroku. Bankerat Dlužník platí po schválení půjčky 5 % z dlužné částky. Investor platí roční poplatek ve výši 1 % ze zbývající dlužné částky půjčky. |
Z komentářů investorů na různých českých fórech lze ale odvodit, že risk management na problematičtější cílové skupině celkem často nevychází. Nijak vzácné nejsou hlasy, že signifikantní část dlužníků z Benefi nebo Bankeratu se opožďuje a některé půjčky už byly zesplatněny.
Šéf Benefi Matoušek tyto problémy přiznává. „Zhruba každý pátý člověk je pozdní platič, tedy hradí splátku s jedno- až pětidenním zpožděním. Celkem má problémy s placením něco kolem desetiny klientů. Benefi ale počítá s takovým rizikem nesplácení, aby investoři přesto vydělali víc než 10 procent ročně,“ prohlašuje. Exekutor podle něj ještě na dveře žádného dlužníka nezaklepal.
Bankerat operuje s vyššími úroky a zkušenosti s exekucemi má. A tím pádem i jeho investoři mají zkušenost s tím, že místo vysokého výnosu končí jejich investice ztrátou.
„U zajištěných úvěrů končí nesplácením asi desetina půjček, u těch nezajištěných je to potom okolo třetiny,“ říká zakladatel a šéf Bankeratu Roman Kakos s tím, že investoři na jeho platformě si podle něj toto riziko uvědomují. Bankerat totiž na rozdíl od Zonky nebo Benefi nepřiděluje dlužníkům přímo úrok, ale dohodnou se s ním na něm (na základě předložených dokumentů) až investoři během aukce.
Nejen lidem, ale i firmám
Kromě výše popsané obdoby retailového bankovnictví vzniklo v Česku několik projektů aplikující P2P formát na firemní půjčky. Funguje to obdobně, jen žadatelem o půjčku není fyzická osoba, ale firma. Začátkem loňského roku tak vznikla platforma PůjčMéFirmě, za kterou také stál zakladatel Bankeratu Roman Kakos.
Po necelém roce ale firma změnila majitel. Důvod prodeje Kakos nechtěl komentovat. Novým vlastníkem je společnost CEP Invest Private Equity, která na svém webu tvrdí, že „se se zaměřuje především na řešení potíží společností, které se nacházejí v ekonomicky nepříznivé situaci“. Podle nového šéfa projektu PůjčMéFirmě Petra Jeníčka má nový investor zájem pokračovat. „V P2P financování vidíme velmi zajímavou příležitost do budoucna a připravujeme silný rozvoj této platformy,“ říká.
Kromě PůjčMéFirmě vznikl loni i obdobný projekt SymCredit. Již delší dobu funguje P2P faktoring Investiční Aukce, který svým investorům zprostředkovává příležitost profinancovat faktury malých a středních firem. Klasicky řeší problém, že když dodává malá firma nějaké velké (třeba energetické nebo telekomunikační společnosti), i tříměsíční splatnost faktur z velké zakázky může být pro její provoz těžce zvládnutelná.
Od podzimu 2013 takto investoři na webu profinancovali faktury za 275 milionů korun. Nyní dělají obrat okolo 25 milionů měsíčně. Vzhledem k tomu, že zprostředkovávájí pouze aukce faktur, které mají proplatit velké a kredibilní firmy, nesetkali se dosud podle zakladatele platformy Adama Šoukala s ani jedním defaultním případem.
