Možnost pracovat bez pevně dané pracovní doby a nutnosti docházet pravidelně do zaměstnání je pro ženy na mateřské a rodičovské dovolené klíčová. Z průzkumu však vyplynulo, že drtivá většina z nich, zejména v prvních měsících života dítěte, nemá jinou možnost zajištění péče o dítě, než je nárazové hlídání partnerem nebo jiným členem rodiny.
Pouze nárazové nebo dokonce žádné hlídání má 61 procent žen s dítětem mladším dvou let. „Pokud tedy chtějí pracovat, jde to jen během spánku dítěte nebo po večerech, což vyžaduje flexibilní a často nárazový režim práce i alternativní pracovní úvazky. A přesně ty české firmy umožňují minimálně, přestože je to v řadě západních zemí běžný standard,“ říká spoluautorka výzkumu Andrea Hermanová, která působí jako seniorní konzultantka v týmu Poradenství lidského kapitálu ve společnosti Deloitte.
Téměř každá druhá žena, která pečuje o malé děti a přála by si pracovat, nepracuje.
Průzkum Deloittu a Mumdoo
Spoluzakladatelka Mumdoo a také jedna z autorek výzkumu Lucie Bášová pak připomněla, že svou neflexibilitou trh práce často přichází o kvalifikovanou pracovní sílu s dobrou praxí – která mu navíc zoufale chybí. „Dlouhodobě se navyšuje věk prvorodiček. Za rok 2022 byl průměr v Česku už 30,5 let. Zejména ženy s vyšším vzděláním tak odchází na mateřskou dovolenou s několika lety pracovních zkušeností a často skvělým životopisem. Během mateřství se ale zapojí zpět do pracovního procesu jen zlomek z nich, přestože by do určité míry chtělo pracovat mnoho z nich,“ říká Bášová.
Firmám to ale jedno není a podle Hermanové se snaží flexibilní úvazky nastavit tak, aby oboustranně dobře fungovaly. „Z naší praxe mohu potvrdit, že se na nás obrací čím dál více firem s tím, abychom jim pomohli v jejich společnostech nastavit procesy i atmosféru pro flexibilní úvazky, efektivnější plánování pracovní síly zaměstnanců i posilování diverzity a inkluze,“ uvedla Hermanová s tím, že by měl ale vynaložit daleko větší úsilí rovněž stát, zejména v oblasti odbourávání systémových překážek a zvýhodňování flexibilních a zkrácených úvazků.
Změny se přitom začínají dít právě i ze strany státu. Novela zákoníku práce, která má začít platit už od ledna příštího roku, totiž zavádí pro rodiče a těhotné ženy nejen nárok na zkrácený úvazek, ale i na práci z domu.
Rovněž od příštího roku pak chce stát poskytování zkrácených úvazků zvýhodnit. Vládní legislativní novela totiž počítá se snížením sociálního pojištění placeného zaměstnavatelem za zaměstnance při splnění zákonných podmínek o pět procent.
O průzkumu:
|
Z průzkumu dále vyplynulo, že reálná situace žen, které během rodičovské dovolené skutečně pracují, se často diametrálně liší od jejich preferovaného nastavení. V prvních dvou letech života dítěte by si ženy například přály hlavně flexibilní částečné úvazky formou dohod (36 procent) nebo chtějí nárazové spolupráce na projektové bázi (33 procent).
Realita je však jiná, 55 procent matek dětí do dvou let nepracuje, ač by si to přálo. Navíc se jen dvanácti procentům z nich z nich daří najít flexibilní částečné úvazky, spolu s dalšími čtrnácti procenty, které mají možnost pracovat projektově. Nelichotivá čísla potvrzuje i Eurostat. Podle něj má Česká republika v porovnání s unijním průměrem jeden z nejnižších podílů zkrácených úvazků vůči celkové zaměstnanosti, například ve třetím kvartálu roku 2022 to bylo pouze 6,2 procenta.
„Podobná data pak pozorujeme až do tří let věku dítěte, kdy ženy naopak mírně preferují pevně daný částečný úvazek, což zřejmě souvisí s umístěním dítěte do předškolní instituce či jiné formy pravidelné péče mimo domov,“ odhaduje motivace žen spoluautorka výzkumu Kristýna Cejnarová z Mumdoo. V tomto období však podle ní matky, zejména ty z větších měst, naráží na nedostatek míst v předškolních zařízeních a finančně nákladné soukromé alternativy.
„Chybí místa ve školkách, dětských skupinách. Je to i o dostupnosti - finanční, místní i věková. Od dvou let je místo málo kde,“ doplnila místopředsedkyně Poslanecké sněmovny ČR Olga Richterová.
„Dokud nebudou mít obce povinnost zajistit dost míst ve školkách, tak se situace nezmění,“ míní Šárka Homfray, právnička a feministka.
Zpátky na plný úvazek chce minimum žen
„Kvůli nemožnosti pracovat ve své domovské firmě nebo instituci jsou ženy nuceny své schopnosti, zkušenosti a know-how nabízet či poskytovat jinde. Problém většinou není v tom, že by jejich původní zaměstnavatel nenabízel práci, ale spíše není schopen nastavit ve firmě fungující a flexibilní systém, který by to umožňoval a šel naproti těm, kdo pracovat chtějí,“ doplňuje Cejnarová.
Problematika návratu do práce nebo nastartování vlastní podnikatelské činnosti se podle ní navíc prohlubuje v případě několikanásobného mateřství, kdy ženy často na několik let úplně ztratí kontakt se svou původní profesí i oborem. Průzkum dále ukázal, že návrat na plný úvazek plánuje po skončení rodičovské jen čtrnáct procent žen.
Mezi doporučení, která by mohla situaci zlepšit, zmiňují autorky kromě vyšší dostupnosti částečných a flexibilních úvazků rovněž nastavení prorodinného pracovního prostředí, které zahrnuje například existenci aktivní komunity rodičů ve firmě, včetně možnosti coworkingu, pravidelnou informovanost o dostupné pomoci nebo vstřícnost vůči přítomnosti dětí na pracovišti.
Ideální jsou podle autorek také extra dny volna, speciální benefity, kroužky pro děti a možnost zajištění péče o dítě přímo na pracovišti formou firemní školky nebo dětské skupiny, případně dětský koutek v kanceláři. Na straně státu se pak jako krok správným směrem jeví navyšování kapacit státních předškolních institucí, podpora zaměstnavatelů k rozšíření nabídky zkrácených úvazků a hlavně motivační zvýhodnění flexibilních pracovních příležitostí.
