Evropská směrnice požaduje zkrácení oddlužení pouze pro podnikatele, proč je u nás snaha o kratší oddlužení pro všechny?
Cílem pravděpodobně je sjednocení pravidel, protože čím komplexnější pravidla jsou, tím složitější je řešení. Zároveň je v tom politické rozhodnutí, a to i přes to, že se právě té plošnosti týkala značná část připomínkových míst. I my v rámci ministerské odborné komise jsme řekli, že to tak nedoporučujeme.
Jak jsou připomínky odborné komise obhájeny?
Směrnice chce novou regulaci pouze pro podnikatele. Zároveň doporučujeme co nejmenší zásahy do regulace oddlužení pro spotřebitele, protože to je u nás velmi efektivní, má, respektive mělo velkou výtěžnost. Pro věřitele i dlužníky je dobře nastaveno, a proto se snažíme, aby se do něj nezasahovalo. Samozřejmě u podnikatelů k úpravám dojít musí, protože to vyžaduje směrnice.
Když odhlédneme od směrnice, vám kratší oddlužení pro podnikatele dává smysl?
Směrnice míří na poctivé podnikatele a živnostníky. Lhůta je tříletá, protože se předpokládá, že je potřeba lidem dát vizi, že když budou dělat, co mají, tak se mohou vrátit k podnikání. Pokud by bylo třeba, směrnice umožňuje oddlužení prodloužit. Navíc i historicky mělo být oddlužení tříleté.
Podle toho, co říkáte, nemělo by být rychlejší oddlužení umožněno právě i občanům? Těm totiž také dovolí návrat do normálního života a opuštění šedé ekonomiky.
Předpokládá se, že kratší lhůta si vyžádá větší tlak na splátky, což se spotřebitelům už nemusí hodit. Snaha o kompletní sjednocení sice vypadá, že dává smysl, ale vycházejme z toho, že u nás oddlužení funguje od roku 2008. Mechanismus už tedy je nastavený a funguje dobře, jakákoli další změna efektivitu znovu sníží. Přijde mi proto nerozumné přijít bez nějakých hlubších analýz s tím, že oddlužení sjednotíme všem.
Novela prošla připomínkovým řízením v jednotlivých resortech. Co dalšího novele vyčítají?
Připomínky mají 197 stran a jsou různého typu. Zásadní požadavek je, aby se ze směrnice převzalo jenom to potřebné a nedělaly se další úpravy. Ministerstvo financí upozornilo také na zásahy do státního rozpočtu. Vypracovalo analýzu, ze které vyplývá, že stejně rychlé oddlužení pro všechny povede k velkému výpadku příjmů státního rozpočtu.
Jaké bude mít novela celkové dopady na věřitele?
Výtěžnost byla za první úpravy velmi vysoká, a to 56 procent. To se snížilo s poslední novelou, kde je výtěžnost někde pod 30 procenty. Nyní se očekává, že by výtěžnost mohla spadnout i pod šest procent. To má vliv také na veřejné rozpočty, dluhy jsou totiž i u obcí, zdravotních pojišťoven, dopravních podniků nebo České televize. Ten dopad by byl velký. Není to ale jen o tom, že stát přijde o příjmy. Pokud totiž věřitel peníze nedostane, promítne se to i do ochoty subjektů půjčovat a tak dále.
Ekonomický důsledek by byl opravdu veliký. Na jedné straně mluvíme o tom, že musíme zvyšovat daně, na druhé nám tu utíká patnáct miliard a my se tváříme, že nám to nevadí. Jiným problémem je ten lidský, kdy lidé často dlužníky znají a vědí, že žádné úlevy nepotřebují, že mohou splácet.
Krácené budou i zdravotní pojišťovny, jak se to promítne do zdravotní péče v Česku?
Je velké riziko, že se novela případně promítne do rozpočtu zdravotních pojišťoven. Tohle samo o sobě nebude až tak velká částka, aby to vedlo k zásadním problémům. Ale v situaci, kdy máme velké deficity a obracíme každou korunu, by to téma být mělo. Konkrétně krácení pojišťoven může vést ke snížení dostupnosti lékařských služeb v regionech. Je to sice jeden střípek, ale významný.
Expert na insolvenční právo Bohumil Havel
Novela obsahuje opatření, která by mohla dopad kompenzovat. Pomůže to?
Je zde snaha zvýšit informační povinnost. Pokud se ale bavíme o navrženém plošném řešení pro všechny, je otázka, zda to vůbec soudy můžou stíhat posuzovat.
Jak to podle vás s novelou dopadne?
Myslím, že se téma v odborné linii podaří vydiskutovat, ale ve finále se rozhodne spíše politicky.
Říkáte, že oddlužení funguje dobře. Přesto ale odborná veřejnost upozorňuje na nízký zájem o oddlužení kvůli tomu, že v exekuci zbude dlužníkům víc. Dá se tohle nějak řešit, aniž by se věřitelům vrátilo nespravedlivě málo? Jak dlužníky pro vstup do insolvence více motivovat?
Výhoda oddlužení je, že na konci nemáte žádné dluhy. To je motivace, kterou nedostanete nikde jinde. To, co kolegové zmiňují, je dlouhodobý problém, který se netýká insolvenčního zákona, ale zejména mnohačetných exekucí. Často mluvíme o tom, že máme mnoho lidí v exekucích, ale ony to velké číslo tvoří mnohačetné exekuce u jednotlivců. Tohle je problém exekučního práva. Dávalo by smysl, aby nefungovala regulatorní arbitráž, tedy aby dlužník nebyl motivován zůstat v exekucích, protože mu zůstane víc peněz, zejména v situaci, kdy je dlužník zjevně v úpadku.
Řeší se to tedy? Jsou nějaké návrhy?
Na stole ležela varianta, že by insolvenční návrhy podával exekutor. To nebylo správné, protože exekutor není věřitel. Celé téma se velmi diskutovalo a my jsme například navrhovali sjednocení splátek v exekuci a insolvenci, aby se do insolvence dotlačili dlužníci, kteří se drží uměle v exekucích. Víme totiž, že množství lidí zůstává v exekucích, ačkoli tam systémově nepatří. Nemáme ale žádnou páku, jak je do insolvence překlopit. Závisí na věřitelích a dlužnících. Sjednocení splátek v obou režimech by byla ekonomická motivace, protože oddlužení má oproti exekuci výhodu, že se dlužníci zbaví všech dluhů.
Bez dluhů už za tři roky. Věřitelé ale nedostanou skoro nic, varují experti |
Často zaznívá i hlas, že vstup do insolvence je příliš složitý.
Jednoduché to není, protože to nemůže být jednoduché. Na konci dne se totiž bere věřitelům vysoké procento z jejich pohledávek, a to často poctivým věřitelům. Je to komplikované v tom, že vstup vyžaduje velkou míru dokazování, ale to je nutné. Soudní řízení potřebuje mít přehled a současně dlužník musí na počátku prokázat svou poctivost. S administrativou ale pomohou různé občanské poradny, nezřídka zdarma.
Novele se také vyčítá, že nebere ohled na to, zda je dlužník poctivý nebo ne.
Zdá se mi, že stát požadavkem, aby oddlužení bylo zkráceno všem, rezignoval na analýzu toho, na koho míří. Ve skutečnosti totiž cílí na omezenou skupinu obyvatel, která potřebuje pomoct, přesto ale hledá paušální řešení pro všechny. Druhá věc je, že nemáme vyhodnocené Milostivé léto ani poslední novely insolvenčního práva. Data k tomu vůbec nemáme, proto se ozývají hlasy, které si ptají, proč míříte na obyvatele, kteří by mohli normálně splácet pod rouškou toho, že chcete podporovat slabší? Poctivost u podnikatelů ale dokážeme zjišťovat už nyní, s tím pracovat umíme.
Čím kromě vyšších splátek než v exekuci si vysvětlujete nízký zájem o oddlužení?
Může hrát roli, že lidé nemají čas ani chuť běhat po úřadech a něco řešit. Dál se mi zdá, že si dlužníci zvykli, že jednou jim dluhy někdo odpustí, a tak nemusí být aktivní. Když stát v podstatě opakovaně vysílá zprávu, že své dluhy nemusíte platit, tak je to vůči veřejnosti celkem děsivá zpráva. Možná proto jsou pasivnější, třeba čekají, že přijde další novela, která jim dluhy úplně promine.
Bohumil Havel
|
To by mohlo vést k narušení sociálního smíru, tvrdí experti. Co si pod tím mám představit konkrétně?
Novela může dávat smysl, pokud se zaměří pouze na podnikatele. Pokud se ale oddlužení sjednotí, stát skutečně vysílá zprávu, že když budete hodně křičet, tak se o vás postará, ač to nepotřebujete. Netvrdí ovšem, že dluhy zaplatí, ale jen peníze vezme věřitelům. To je to napětí, které vzniká z toho, že stát z peněz soukromníků financuje svůj sociální program. Není důvod, aby zdravý a práceschopný člověk (průměrný dlužník oddlužení je 42letý muž) dostával nějakou podporu. Je-li to důchodce nebo matka samoživitelka, je na místě jiná podpora. Novela to ale chybně paušalizuje, ke všem se bude přistupovat stejně.
Zde se dostáváme k narušení sociálního smíru. Velká část obyvatel, která také není v jednoduché situace, své dluhy přesto splácí. Pokud se ale oddlužení pro všechny zkrátí a sníží se požadavek na výši plnění, mohou si říct, že už své dluhy platit nebudou, protože přeci nemusí. Lidé, kteří žijí zejména na malé vesnici, kde se lidé znají a vidí, že člověk v oddlužení normálně pracuje a nepotřebuje tedy žádné úlevy, se mohou začít ptát a pak napětí poroste. Důsledkem může být i růst populismu v politice.
Čekáte nárůst zájmu o insolvence, pokud by novela prošla?
Takhle jsme se ptali, když se připravovala předchozí novela. Tehdy jsme si řekli, že nárůst určitě bude, a nebyl. To samé jsme čekali u Milostivého léta, ale to se také nestalo. Zrovna tak jsme čekali nárůst, když přišel covid, a ani tehdy k tomu nedošlo. Masivní nárůst tedy nečekám, i když k nějakému zvýšení přece jen dojde.
Jak tři právní úpravy budou zvládat soudy?
Justice je velmi flexibilní. Už dlouhodobě umíme odlišit dluhy z podnikání od běžných. Ono to pro ně nebude až tak nové, pokud se to udrží jen u oddlužení podnikatelů, nebude to myslím problém. A kdyby se oddlužení vztáhlo na všechny? Tam pak ano, musí se to celé nastavit znovu.
Hrozí takzvaná insolvenční turistika? Tedy situace, kdy lidé hledají soudce, který je co nejmírnější.
To hrozí, pokud by prošel návrh, kdy by soud na začátku řízení stanovil předpokládanou výtěžnost, a to bez jednotných pravidel. Když k tomu nebudou zákonná pravidla, je to velmi volatilní. Zároveň soudci jsou také lidé, takže každý z nich může situaci vidět jinak. Může se tedy stát, že si dlužník přesune své bydliště tam, kde ví, že jsou soudci benevolentnější.
