Na úterý jste svolala zasedání zemědělského výboru kvůli chybějícím zdrojům na kofinancování – povinný příspěvek i ze strany příjemce dotace, v tomto případě ČR, protože zbytek dotace platí EU – zemědělských evropských dotací na letošní rok, problém by mohli mít zejména farmáři v nepříznivých oblastech. Co od schůze čekáte?
Hlavním bodem jednání budou nepokryté finance v rámci letošního rozpočtu. Mrzí mě, že nové volební období začínáme s tak výrazným deficitem. Jenom na letošní rok chybí v rozpočtu pro zemědělství zhruba pět miliard korun, z toho dvě miliardy jsou na povinné kofinancování evropských dotací. Tedy na podporu znevýhodněných oblastí jako jsou například horské oblasti. Je zcela nepochopitelné, jak si něco podobného může vláda Petra Fialy vůbec dovolit. Pokud se nepodaří peníze sehnat, tak logicky dojde k zastavení proplácení.
Další finance chybí ve vodohospodářství a lesnictví, přičemž v kapitole vodohospodářství jde o finanční prostředky na kompenzaci povodňových škod. Budeme požadovat, aby ten problém vyřešila ještě současná odcházející vláda. Pokud máme na nákup nejdražších stíhaček na světě, měli bychom stejně tak dát zemědělcům to, na co mají ze zákona nárok.
Veterináři si stěžují na rozpočet. Poslední kapkou byla slintavka |
Vláda o možnosti převedení části peněz jednala, ale podle mých informací rozhodně nepůjde o pět miliard korun.
My také neznáme přesné číslo, proto je to na pořadu jednání výboru. Mluvilo se o částce okolo 1,1 miliardy korun, což je vzhledem k tomu, že výdaje na znevýhodněné oblasti jsou mandatorní, číslo, které nebude stačit. Reálně hrozí, že nedostojíme svým závazkům vůči EU.
Na příští rok chybí v rozpočtu dokonce 10 miliard, z toho osm miliard korun je opět na mandatorní výdaje, na kofinancování evropských dotací. Tím se vracíme zpět ke špatně sestavenému rozpočtu dosluhujícího ministra financí Zbyňka Stanjury. Pokud započítám kolik chybí peněz v ostatních resortech, tak se dostáváme na téměř 100 miliard korun. Jako předsedkyně výboru teď mám před sebou úkol, abychom zajistili těch sedm až osm miliard korun v rámci rozpočtu na příští rok.
Aktuálně se také jedná o rozpočtu EU na období mezi lety 2028 a 2034. Rámec toho zemědělského, kde se hovoří o nominálním poklesu o 22 procent, už odmítli evropští ministři zemědělství. Co pozitivního na novém programovacím období vidíte?
Pozitivního na tom nevidím prakticky nic. Mám z toho pocit, že zemědělství se, v rámci dlouhodobých plánů, dostalo mimo priority v Bruselu. Jako bychom zapomněli na to, že potravinová soběstačnost je součástí bezpečné Evropy. Co se týká příprav na společnou zemědělskou politiku po roce 2028, tak vyjednávání zatím vypadá tak, že by po započtení inflace došlo o reálné snížení podpory až o polovinu. (dle předchozích odhadů Zemědělského svazu ČR by šlo o 40 procent, pozn. red.).
Chcete tedy rozpočet na zemědělství navýšit?
V první řadě jde o naši potravinovou soběstačnost. To je první bod, který musíme mít na paměti. Proto říkám, že naším cílem musí být, aby se alespoň nominálně udržela úroveň výdajů na stejném bodu jako je nyní. A samozřejmě budeme usilovat, aby zemědělství zůstalo v samostatném fondu. Pokud jde o kofinancování, tam budeme požadovat, aby zůstalo na současné úrovni, tedy 65 procentech.
Jen připomínám, že podpora zemědělství není jen otázka EU, podobné podpory jsou běžné i jinde ve světě. Pro srovnání, v roce 2024 poskytla americká vláda zemědělcům 9,3 miliardy dolarů na komoditní plodiny, takže to opravdu není jen otázka EU. To je také důvod, proč budou zemědělci proti plánům Bruselu v polovině prosince protestovat. Negativní stanovisko k rozpočtu jde totiž napříč Evropou, je to doopravdy průšvih.
Jedním z hojně diskutovaných bodů programového prohlášení vlády je ochrana českého trhu před levnými a nekvalitními dovozy, ale také omezení marží obchodních řetězců. Co si pod tím můžu představit?
Myslím, že to bude jedna z našich priorit a největších úkolů. Pro nás je důležité, aby vztah mezi řetězcem a dodavateli byl vyvážený a chtěli bychom novelizaci zákona o významné tržní síle. Je na čase, abychom ten zákon otevřeli a zaměřili se například na monitoring marží a slevové akce, které mohou být zavádějící a klamat spotřebitele.
A co se týká cen potravin, tak odmítám rétoriku, že za ně mohou čeští zemědělci. Nedávno jsem viděla graf, ve kterém růst cen u zemědělců je v dlouhodobém měřítku o 47 procent nižší než růst cen potravin v obchodech. K diskusi je i DPH na potraviny – není přece v pořádku, že Poláci mají pět procent, Němci sedm procent a my 12 procent.
Česko je čím dál závislejší na potravinách z dovozu. A míří k neslavnému rekordu |
Já naopak zaznamenávám u doopravdy základních potravin prodeje v akcích za podnákladové ceny, na které si stěžují mlékaři i například producenti drůbežího masa...
To je výsledek nerovnoměrné pozice na trhu. V řetězcích mohou být na jedné straně v rámci některé potraviny skutečně v cenách pod náklady na výrobu, ale tady vždy platí, že si řetězce ty peníze vyberou pak jinde. Když se podíváte dlouhodobě na cenu mléka a másla, tak je jasné, že obchodníci tady dohání cenu suroviny, která je ve slevě. Měli bychom řešit více vztah odběratel-dodavatel. Mám pocit, že celý trh je pokřivený. Je logické, že v tom množství slev a v tom systému neustálých změn cen, je už většina lidí ztracená. Ví ještě někdo ze zákazníků, jaká je třeba skutečná cena másla?
Označování přebalování výrobků
V programu je také bod ohledně zabránění dovozu nekvalitních a levných dovozů. Co si pod tím můžu představit? Budete zakazovat dovoz 80% šunky a dovolí se jenom 92%, ale dražší?
Primárně nemluvíme o potravinách, ale o komoditách, které se do Česka a do EU dostávají ze třetích zemí. Pokud jde o potraviny, tak je určitě na místě řešit jejich původ, protože často dochází k tomu, že se spotřebitel dozví pouze to, kde byl výrobek přebalen, nikoliv, kde byl vyroben. Hlavní motivem je tady obava o zdraví zákazníků, protože v zemích mimo EU jsou normy volnější a kontrola výroby méně pečlivá.
Ano, to je ale iniciativa na evropských agrárních komor na evropské úrovni, nikoliv na národní. Ale zde se příliš neřeší ta samotná nekvalita zboží – jak byste ji definovala?
Na tohle téma budu v nejbližší době jednat s Potravinářskou komorou ČR. Nežiji mimo realitu a také často vidím rozdíl v kvalitě potravin u nás a v zahraničí. Zde je třeba dodat, že potraviny a jejich kvalitu, které máme na pultech na výběr, určují řetězce dle toho, co chtějí nabídnout svým zákazníkům. Je důležité posílit propagaci českých potravin, které jsou opravdu kvalitní a především čerstvé. Je rozdíl dovezené maso do obchodu za půl hodiny od českého řezníka, než dovezené za několik dní kamionem ze Španělska.
Ostatně o kvalitě české produkce svědčí, že je řada zemědělských surovin, které vyvážíme a vrací se nám zpět s vyšší přidanou hodnotou. Vyvezeme ven například vepřové a vrátí se nám v podobě šunky. To je špatně a měli bychom zvážit, jak více podporovat české potravináře, rodinné podniky a farmy, abychom eliminovali podobnou praxi.
Novela mysliveckého zákona už neprojde. Je to škoda, říkají soukromí zemědělci |
Ministr v demisi Marek Výborný si původně vzal za jeden ze svých hlavních cílů prosazení novely mysliveckého zákona, která nakonec Sněmovnou neprošla. Zkusí budoucí koalice kvůli potřebě regulace přemnožených divočáků i vysoké zvěře něco podobného?
Novela mysliveckého zákona v minulém volebním období neprošla, protože čelila velké kritice odborné veřejnosti. Myslivci navrhovanou novelu zásadně odmítli. Nejvíc jim asi vadilo snižování výměry z 500 hektarů na 250 hektarů, což by dopadlo zhruba na 60 procent honů v ČR. Myslím, že je to téma, ve kterém se bude muset dojít k nějakému kompromisu.
Poslední návrh novely zákona více zvýhodňoval majitele lesů, pokud to budeme někdy v budoucnu řešit, tak je potřeba, aby domluva byla férová. Ale výhledově to zřejmě nebude priorita, kterou bychom řešili hned. Všechno, o čem jsme se bavili předtím, má rozhodně přednost.
