„Pokud by došlo k možnosti financování některých dotací z národních peněz, stal by z konkurenceschopnosti pouze souboj národních rozpočtů,“ řekl za české zemědělce na tiskové konferenci předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha. V Bruselu pak farmáři na happeningu zbourali fyzicky dům z karet, který měl připodobnit evropskou zemědělskou politiku.
Zemědělci zastoupení v ČR Agrární komorou, svazem, Iniciativou zemědělských a potravinářských podniků a Českomoravským svazem zemědělských podnikatelů se hrozí zatím zvažovaných plánů, podle kterých by mohl klesnout evropský rozpočet na zemědělství o pětinu, přestože inflace a náklady v posledních letech rostly. I kdyby se snížila nominální suma o 20 procent, reálně by tak kvůli inflaci došlo k poklesu až o 50 procent. Naopak požadují, aby se sumy na zemědělství zvedly o 30 procent.
Vstup Ukrajiny do EU? Zemědělci z ostatních států by přišli o velkou část dotací |
Podle údajů Evropské komise se podíl peněz tekoucích do evropských zemědělských programů v posledních letech snížil ze 46,4 procenta z celkových výdajů v roce 2004 na předloňských 24,6 procenta. V nominálním vyjádření se roční dotace od roku 2010 drží okolo 57 miliard eur, tedy 1,4 bilionu korun.
Další možností pak podle Pýchy je, že se všechny dotace – ať na tzv. kohezi – tedy třeba na dopravní infrastrukturu nebo na podporu turismu nebo na zemědělství se dají do jednoho rozpočtu a jednotlivé státy si budou vybírat, kam peníze dají. Před tímto také zemědělci varují. „Evropská komise se dostává pod ekonomický tlak. Půjčila si finanční prostředky za covidu, které bude muset splácet,“ odhaduje předseda. Tak by mohlo dojít ke snížení všech dotací o pětinu a jednotlivé státy by si samy rozhodly, na co výdaje sníží.
Zvýšení cen nebo opuštění welfare
Pokud by k něčemu takovému došlo, existují podle Pýchy tři možnosti – buď si zemědělci promítnou snížení peněz do svých nákladů. Vzhledem k tomu, že podle šetření svazu za loňský rok zhruba 40 procent zemědělců byla na nule nebo v záporných číslech, znamenalo by to nejspíš konec některých podniků. Druhá možnost je pak, že je přenesou na potravináře a následně pak na spotřebitele a dojde ke zdražení potravin. Třetí možnosti je pak „reálná světová“ konkurenceschopnost – tedy omezení spolu dotacemi i požadavků na pohodu zvířat, či umožnění používání světově dovolených, v EU však zakázaných pesticidů a hnojiv.
Podobně v tomto směru se farmáři obávají zavedení obchodní dohody s jihoamerickými státy spojenými v obchodním uskupení Mercosur. Podle ní se mají snížit cla a tarify vzájemného obchodu, v jižní Americe jsou ale naprosto jiné podmínky například z hlediska používání hormonů či ohledně výroby potravin.
