Postup tamní vlády je ale podle Hrušky správný. Naopak české zemědělské organizace vyjadřují podporu svým holandským kolegům.
Nizozemská vláda omezení emisí oxidu dusičitého a čpavku označila za „nevyhnutelný přechod“ a začátkem měsíce je na mnoha místech nařídila snížit o 70 procent, v některých oblastech až o 95 procent. Podle Hrušky nejde tolik o snahy omezit skleníkové plyny, jako je metan, ale především o boj o snížení zátěže dusíku v půdě a vodních zdrojích.
 |
„V Nizozemsku mají hlavně intenzivní chovy prasat, kejda je daleko větší problém než emise u skotu. Myslím, že do toho šlápli správně,“ řekl iDNES.cz Hruška. Dusíkaté sloučeniny pak snižují biodiverzitu a poškozují citlivé ekosystémy.
Evropské zemědělství je podle něj nastavené předpotopně, je tak logické, že rozhodnutí vyvolává pnutí mezi zemědělci. „Dnes je zemědělství řízené tím, jakým směrem pošlete nějaké dotace. Takže samozřejmě mají intenzivní živočišnou produkci nějakým způsobem zadotovanou. Dělají to proto, aby v tom systému obstáli. A protože je sytém celoevropsky deformovaný dotacemi, tak je strašně těžké to vyřešit,“ uvedl.
V Nizozemsku se pak podle něj navíc hnojí syntetickými hnojivy více než v ČR. V tomto nížinném státě pak podle něj problém se škodlivými zplodinami přerostl natolik, že stát má ministryni pro životní prostředí a dusík. „Mají pro jeden prvek periodické tabulky ministra. Sice se to jmenuje dusík, ale ten úřad by spíš měl být pro eutrofizaci,“ doplnil. Eutrofizace je obohacování vod o živiny, zejména fosforu a dusíku.
V nizozemských farmářích to jen vře. Bojovat s emisemi chtějí po svém |
Jiné postupy, než snížení počtu chovaných zvířat, jsou podle Hrušky energeticky velmi náročné. Jednou z cest by byla výroba pelet z kejdy, které by se využívaly místo syntetických hnojiv. Protože je ale kejda řídká, šlo by podle něj o neuvěřitelně drahou záležitost, která by měla navíc vysokou spotřebu energie.
Rostliny využijí jenom 17 procent dusíku z hnojiva
Nitráty jsou podle něj v půdě hodně pohyblivé a zemina je neudrží. „Když pohnojíte dusičnanem amonným, tak rostliny využijí 17 procent dávky, kterou aplikujete. Zbytek zmizí ve vodách, případně se denitrifikuje do atmosféry,“ vysvětlil. Holandská vláda podle něj není hloupá, Hruška nyní čeká na bližší informace o tom, jak přesně budou instrukce ke snižování počtu chovaných zvířat vypadat. Podle něj nejspíš nepůjde o plošný příkaz, mohl by jít po oblastech podle citlivosti ekosystémů.
Naopak české zemědělské organizace se obávají podobných zásahů i v dalších státech. „Každopádně by nás jako znevýhodněnou konkurenci mohla situace těšit. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že co začíná u našich sousedů, jako třeba zákaz klecových chovů nosnic před pár lety v Německu a Rakousku, se může velmi snadno stát realitou i u nás bez ohledu na to, že výchozí situace je u nás zcela odlišná. Proto je třeba s holandskými zemědělci zůstat solidární,“ sdělil iDNES.cz prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.
Ten zdůraznil, že zatímco v Nizozemí se 40 000 km čtverečnými se chová více než 100 milionů kusů zvířat, v Česku je pak na dvojnásobné rozloze zhruba 35 milionů kusů zvířat, z toho většina drůbeže.
„Skutečnost, že tu takový nepoměr existuje, je do jisté míry dán rozdílným vývojem v České republice od roku 1990, dotačními podmínkami, ale také systémem mléčných kvót, které situaci v jednotlivých zemích zakonzervovaly a zvýhodňovaly země, kterým nevadilo platit pokuty nebo nebyli s evidencí natolik poctiví jako jinde,“ uvedl.
Havel: Metan od skotu není tak velkým problémem
Agrární analytik Petr Havel potom připomíná, že v případné debatě o skleníkových plynech větší množství dobytku jako emitent neobstojí. „Celá řada výzkumných prací ukazuje, že podíl produkce metanu od hospodářských zvířat je nižší, než se uvádí, a reálně se pohybuje kolem čtyř procent na veškeré světové produkci metanu,“ sdělil analytik iDNES.cz.
Připomíná studii z roku 2006 zpracovanou pro Světovou organizaci pro výživu a zemědělství (FAO), podle které připadalo na hospodářská zvířata 18 procent produkce všech skleníkových plynů.
„Biolog z Kalifornské univerzity Frank Mitloehner, který se sám na studii podílel, ovšem následně závěry studie zpochybnil. Další studie založená na odlišné metodice výpočtu dospěla k závěru, že se dobytek podílí na emisích skleníkových plynů jen necelými třemi procenty,“ uvedl Havel.
Navíc podle něj studie nepočítaly s tím, že dobytek může také emise snižovat. Spásáním trávy se může zvyšovat schopnost porostů pohlcovat oxid uhličitý, pasoucí se dobytek také může snižovat emise oxidu dusného.
